V tomto ohledu vynikl především zimní ministr Petr Gazík, který hlásal, že přivede do škol několik stovek psychologů aniž tušil kde je vezme. Vzápětí se stal jedním z autorů výše uvedené pitomosti, která psychology před vstupem do škol spíš odrazuje. Podobně se zaskvěla paní poslankyně, předsedkyně podvýboru pro regionální školství Renáta Zajíčková, když se divila proč ostatní pedagogové chtějí stejný benefit, když vědí jak je na tom státní kasa. Žádnému z nich nedošlo, že nešlo ani tak o peníze, jako o nerovný přístup k pedagogickým pracovníkům stejné úrovně vzdělání. To fakt rozum nebere.

Nyní zde máme další iniciativu, za kterou stojí opět paní poslankyně Zajíčková a spol., a to „odplocení“ mateřských škol a absence umyvadel ve školních třídách. Tu druhou část si ještě lze v některých třídách představit, ale mateřské školy bez plotů je naprostá šílenost. Asi ne náhodou se proti ní staví ti, kteří s tak malými dětmi (3 – 6 let věku) pracují. To, že tato myšlenka našla podporu u starostů, tomu se nelze divit. Zjednoduší a zlevní se rekonstrukce školních prostor a oplocení také nějakou kačku stojí. 

Skutečnost, že děti v mateřských školách mnohdy nedokážou odhadnout žádnou míru nebezpečí, natož hranice pozemku, za které by již nebylo dobré jít, tyto osoby bez faktické zodpovědnosti příliš nezajímá. Asi proto, že z poslaneckých lavic a úřednických židlí na ministerstvech je do pedagogického prostředí všedního dne příliš daleko a ti z nich, kteří pedagogickou praxí přece jen prošli na tyto reálie poněkud zapomněli.

PaedDr. Jiří Pilař,
předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Tedy pro jistotu můj e‐mail: pilarjmz@quick.cz. Třeba se ozvete.

1. Vítáme, že ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Josef Dobeš, stáhl novelu vyhlášky o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných č. 73/2005 Sb. ve znění, s nímž odborná veřejnost v zásadě nesouhlasila a deklarujeme podporu jeho snahám zachovat při potřebných změnách v systému vzdělávání v současném školském systému to osvědčené a fungující.
2. Současný systém vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami vyžaduje určité proměny. Nebráníme se změnám a novým přístupům. Považujeme ale za maximálně důležité, aby všechny změny probíhaly především s ohledem na potřeby všech dětí, žáků a studentů - se zdravotním postižením, žáků tzv. hraničních, žáků nadaných, žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale i žáků, ke kterým byl osud příznivý a nemají žádné speciální potřeby.
3. Většina „běžných“ základních škol není na inkluzivní vzdělávání připravena – nemá potřebné finanční a s tím související materiální zázemí. Učitelé na „běžných“ základních školách ve většině případů nesplňují odbornost získanou studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřeném na speciální pedagogiku. Současný systém přípravy pedagogů považujeme v tomto smyslu za nedostačující. Pedagogické fakulty by proto měly své vzdělávací programy pro učitele „běžných“ základních škol přizpůsobit současným potřebám a důsledně připravovat budoucí pedagogy na situace, do nichž se budou dostávat v souvislosti se vzděláváním dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.
4. Navrhujeme provést podrobnou analýzu současného stavu vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a následně zahájit práci na tvorbě koncepce základního vzdělávání jako celku s ohledem na nutnost podpory inkluzivního vzdělávání, ke kterému se ČR zavázala podepsáním Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
5. Do diskuse o budoucím vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami v běžném a speciálním školství je bezpodmínečně nutné zahrnout také pedagogické pracovníky „běžných“ základních škol a zákonné zástupce žáků.
6. Problematiku dětí, žáků a studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí je nezbytné řešit především vybudováním kvalitního systému sociálních služeb rané péče, podporou institucí a organizací nabízejících pomoc rodinám s nízkým socioekonomickým statusem přímo v terénu, dát širší prostor osvětě. Na tyto aktivity pak bude možné navázat ve školním prostředí. Jakákoliv restriktivní a neobjektivní úřední opatření vždy povedou k emotivním reakcím – mohou přispět k eskalaci xenofobního chování ve společnosti.
7. Inkluze, má-li být úspěšná, musí splňovat tyto podmínky:
   • Odbornost po stránce kvalifikace i po stránce zajištění podmínek legislativních, organizačních, prostorových, finančních a materiálních
   • Individualizaci – každé dítě, žák a student má právo na vzdělávání v souladu se svými speciálními vzdělávacími potřebami s ohledem na aktuální míru zdravotního postižení či sociálního znevýhodnění
   • Perspektivnost:
     • u každého dítěte, žáka a studenta je nezbytné vycházet z prognózy jeho vývoje
     • u každé školy je nutné pracovat s efektivním výhledem do budoucna s ohledem na šíři žákovské základny
   • Přiměřenou finanční náročnost – maximální využití stávajících podmínek škol, promyšlené organizační opatření
   • Legislativní změny v oblasti financování, kvalifikovanosti a odbornosti pedagogů, stanovení maximálního počtu dětí, žáků a studentů ve třídách, maximálního počtu inkludovaných žáků v jedné třídě…
   • Potřebnou pravidelnou osvětou otevřít cestu pro celospolečensky pozitivní vnímání inkluze

V Plzni 20.1. 2011

JUDr. Jaroslava Havlíčková – vedoucí Odboru školství, mládeže a sportu KÚ Plzeňského kraje

Mgr. et Bc. Lenka Mouleová – předsedkyně krajské sekce ASP ČR Plzeňského kraje

1. Rada Jihočeské sekce ASP ČR projednala na svém zasedání návrh koncepčních změn základního školství představeného v učitelských novinách č.12/2011 a doporučuje Radě ASP ČR vést další diskusi o navrhovaných změnách na úrovni jednotlivých krajů, ale také na úrovni MŠMT a dalších zainteresovaných institucí a občanských sdružení.
2. Rada Jihočeské sekce ASP ČR oceňuje snahu MŠMT o komunikaci s odbornou praxí při přípravě koncepčních, ale i dílčích změn v organizačním modelu počátečního vzdělávání.  Zároveň ale konstatujeme, že považujeme za nezbytné uchránit proces tvorby nových koncepcí před nekompetentními zásahy laiků a rádobyodborníků.
3. Rada Jihočeské sekce ASP ČR vítá také deklarovanou snahu o optimalizaci sítě ministerstvem přímo zřizovaných institucí. Souhlasíme s názorem, že některé z těchto organizací mnohdy zatěžují povinné školství zbytečnou agendou. Z řad odborné praxe také zaznívají názory, že tyto instituce s mnohdy početným aparátem jsou schopny samostatně produkovat vzdělávací modely a koncepty pouze s předstíraným zájmem o názory praktiků. Redukce by tedy mohla přispět k tomu, že předstíraný zájem vystřídá nezbytnost spolupráce s odbornou praxí.
4. Rada Jihočeské sekce ASP ČR vítá úvahy o testování znalostí žáků počátečního vzdělávání. Předpokládáme, že chystané ověřování výsledků vzdělávání v 5. a 9. třídách bude probíhat podle národních standardů, v kterých budou přesně stanoveny znalosti v jednotlivých testovaných předmětech. Bude to nutně znamenat oslabení pozice školních vzdělávacích programů, v nichž vévodící klíčové kompetence nejsou pro svou přílišnou obecnost pedagogy příliš vítány. K podobnému názoru se jistě přikloní zákonní zástupci. I v této oblasti lze ze strany praxe očekávat podporu.
5. Rada Jihočeské sekce ASP ČR považuje systém speciálního školství založený na existenci škol samostatně zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (včetně žáků nadaných) za výhodu, nikoliv za nedostatek českého školství a doporučuje, aby veškerá jednání vedení ASP ČR byla vedena v duchu obhajoby existence těchto škol.
6. Rada Jihočeské sekce ASP ČR podporuje a bude podporovat reálnou míru integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního vzdělávacího proudu. Na druhou stranu je ale naprosto nezbytné zajistit takto integrovaným žákům odpovídající míru podpůrných opatření.
7. Rada Jihočeské sekce ASP ČR se důrazně ohrazuje proti všem neopodstatněným atakům, které byly a jsou vedeny proti asociaci speciálních pedagogů v médiích. Velmi často jde o fatální neznalost cílů a snah asociace, mnohdy bohužel o jejich záměrné zkreslování.
8. Rada Jihočeské sekce ASP ČR se znepokojením sleduje vývoj objemu prostředků na úhradu ONIV. Za posledních pět let klesly rozpočtované ONIV o více než polovinu. Přitom jde o prostředky, z nichž jsou pořizovány nezbytné učebnice a pracovní sešity, školní pomůcky. Je z nich ale také hrazeno další vzdělávání pedagogických pracovníků. Nedostatek těchto prostředků mohou školy kompenzovat například výběrem peněz na učebnice od zákonných zástupců. Dovolujeme si ale upozornit na to, že speciální školy jsou v tomto smyslu omezeny díky tomu, že významná část jejich klientů pochází ze sociálně slabých vrstev.
9. Krajská sekce Asociace speciálních pedagogů ČR vyslovuje podezření z diskriminačního přístupu k pedagogickým pracovníkům vyučujícím ve školách samostatně zřízených pro žáky  se zdravotním postižením a ve třídách či studijních skupinách vyučujících podle upravených vzdělávacích programů. MŠMT vyhlásilo pro rok 2011 rozvojový program na podporu škol, které realizují inkluzívní vzdělávání a vzdělávání dětí a žáků se sociokulturním znevýhodněním (MŠMT Čj.265/2011 – 27). V programu stanovilo jako cílové skupiny mateřské školy a základní školy (vyjma škol, které vzdělávají podle přílohy RVP ZV pro lehce mentálně postižené). Podmínkou poskytnuté dotace je uskutečňování alespoň 3 opatření (zřízení přípravných tříd pro děti a žáky ze sociálně znevýhodňujícího prostředí, využívání asistentů pedagoga pro děti a žáky se sociálním znevýhodněním, realizace opatření k zajištění přípravy na vyučování, spolupráce s neziskovými organizacemi nebo vysokými školami, nabídka volnočasových aktivit).
   Školám, které jsou zřízeny v souladu se školskou legislativou a splňují podmínky pro poskytnutí dotace, není umožněno žádat o finanční prostředky v rámci tohoto programu. Navrhujeme proto, v rámci zajištění nediskriminačního přístupu, vyhlášení obdobného programu také pro školy, kterým nebylo čerpání prostředků z tohoto rozvojového programu umožněno.

V Českých Budějovicích 6. 4. 2011
Členové Rady Jihočeské sekce ASP ČR

Vážené kolegyně a kolegové,
před rokem se mnozí z nás shromáždili na půdě Univerzity v Pardubicích, abychom založením Asociace speciálních pedagogů České republiky dali najevo obavy o další vývoj vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami.

Od naší, v pravdě historické Valné hromady uplynul rok a nutno poznamenat, že rok plný střetů, jednání s nejasným koncem, ale také mnoha úspěchů. Podařilo se nám naprosto eliminovat vedení skupiny ministerstva, z níž padaly likvidační nápady prozrazující nulovou, nebo jen minimální praxi, podařilo se nám na vedení ministerstva prosadit ukončení práce na tehdy připravených vyhláškách týkajících se speciálního vzdělávání a poradenských služeb ve školství. Připravili jsme ministerstvu znění zcela nových vyhlášek. Podařilo se nám prosadit některé připomínky do novely zákona o pedagogických pracovnících. Rovněž se nám podařilo ovlivnit včlenění odboru zpět do systému regionálního školství. Jak jinak bychom mohli hovořit o inkluzi či integraci, když ten, jenž vytváří takové koncepce je exkludován mimo komunikační síť koncepčních pracovníků ministerstva.

Podařila se celá řada dílčích kroků, mimo jiné navázání kontaktů s Asociací ředitelů základních škol, Asociací náhradní výchovy a Asociací pedagogů základního školství. S těmi všemi začneme dotvářet myšlenky transformace základního školství, kterou naše asociace připravila. Byla přiblížena v Učitelských novinách a o jejím správném nasměrování svědčí pozitivní ohlas z mnoha stran. Jsme v kontaktu i s mnoha poslanci a senátory.

Myslím, že jsme skutečně udělali mnohem víc práce, než jsme před rokem čekali. Na krajských úrovních probíhají konference tematicky zaměřené na vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i těch jedinců, kteří do této kategorie nespadají, nicméně bez specifických pedagogických metod a přístupů by byli odsouzeni jen k nezdaru. Tyto konference mají pozitivní dopad také na krajské politické reprezentace, bez nichž se prostě nemůžeme dále hnout v organizaci vzdělávacího procesu a koncepčním zajištění.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, ačkoliv bychom se mohli uspokojit tím, co jsme dokázali, není pro to bohužel důvod. Dle zájmu o dění asociace ze strany mnoha členů se může zdát, že hlavní úkoly dané valnou hromadou byly splněny, speciální školství je zachráněno a již je vyhráno. Ale to by se jednalo o velký a asi i fatální omyl. Bývalé zaměstnankyně ministerstva se obrátily na své přátele v Radě pro lidská práva ČR a MPSV a i na jiných místech se snaží dílčími kroky prosazovat to, co jsme jim společně s ministerstvem nedovolili. NAPIV, což vnímám jako neřízenou střelu, se dále, byť v neustále pozměňovaném složení schází a permanentně vymýšlí „systémové“ kroky často za hranou reality. Byť se ministerstvo při našich jednáních od těchto aktivit distancuje, ve skutečnosti neprovedlo žádné kroky k transformaci NAPIV a pouze pasivně přihlíží. Důkazem takové pasivity je, že poslední verze vyhlášky, která byla projednávána v Radě asociace a také v krajských sekcích se v několika částech změnila aniž bychom byli informováni, a to pouze na základě tlaků bývalých představitelů speciálního školství a vyrovnání příležitostí ve vzdělávání.
V současné době se připravuje novela školského zákona, novela zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních, novela vysokoškolského zákona a několik vyhlášek (např. o normativním financování), které budou zásadním způsobem ovlivňovat naší praxi v dalších letech.

Proto je třeba zůstat aktivními a nadále společně působit ve smyslu zachování odbornosti našeho školského systému při práci s dětmi, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami. Není dobré tříštit síly v individuálních aktivitách a partikulárních zájmech, ale koordinovat je v rámci celku. Jedině tak je možné něco smysluplně ovlivňovat, něčeho skutečně dosáhnout.

Věřím proto, že dále budete aktivně přispívat k dalšímu rozvoji naší asociace, abychom dokázali své pozice v systému udržet.

Za veškerou dosavadní práci vám všem z pozice předsedy asociace děkuji a do další naší společné práce přeji všechno dobré.

V Praze dne 9.5.2011

Jiří Pilař
předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

zasílám odkaz na "výživný" Hydepark z pátku 16.9.2011. Ne, že bych se nějak výrazně těšila ze stále probíhající "masáže" základních škol praktických, ale nevědomost a neinformovanost jsou nebezpečné.
Třetí část pořadu, ve které vystupují vrchní ředitel sekce speciálního vzdělávání Ing. Martin Krejza a Ondřej Liška, je sice ve stále stejném duchu Liškovy demagogie a bezzubosti MŠMT, ovšem tentokrát doplněno o zkušenosti báječného ředitele jedné pražské školy, kterému Liška tleská a kýve, až vypadá jak na provázku. Zarážející je to, že ředitel oné školy nedělá nic jiného, než my všichni a nabízí "programy" (o této změně v systému vzdělávání se chceme bavit a diskutovat tak dlouho, až to někdo prostě realizoval bez nás a vydává to za své) a je za to veleben. Tak tomu tedy opravdu nerozumím. Že by osobní zájem moderátorů ČT24, kteří v celkovém kontextu nevědí sice o čem hovoří, ale tady se zdají býti spokojeni?
Nakonec konečně někdo vyslechl alespoň jednoho ředitele školy - jenom je škoda, že je to za cenu Liškovy přízně a faktu, že ředitel neříká zcela otevřeně celou pravdu.

Vážení, domnívám se, že vzdělání nelze nabízet. O vzdělání musí mít každý člověk zájem sám.
Mimochodem, proč se stále směšuje problematika nějakých "nepřizpůsobivých" s problematikou speciálního vzdělávání - jak v příspěvku zaznělo, tak i žáci s "nižšími rozumovými schopnostmi" mají mít stejné podmínky - jenom nikdo nepověděl s kým stejné a za jakých podmínek lze takové podmínky nastavit, aby byly stejnými. Je stejné také správné? Opět se zcela nesmyslně míchají žáci, kteří patří do systému základního školství a žáci, kteří mají zdravotní postižení (konkrétně mentální retardaci) - na ty prostě nikdo nemyslí a ve své zaslepenosti zviditelnění se, klidně a zcela bez základních znalostí hovoří o inkluzi bez opatření, která by dětem zdravotně postiženým podávala "záchrannou ruku". Pod pláštíkem demokracie, tolerance a rovnosti, budeme "zachraňovat" nejisté a spolu s tím nutně ničit dobré.

A ke stále omílané nepřizpůsobivosti - jestliže se někdo dokáže přizpůsobit systému "pobírání" sociálních dávek, nebo například dokáže využívat fondy a nadace ve svůj osobní prospěch, pak není nepřizpůsobivý. Naopak, takový člověk je schopen přizpůsobit se zcela nadstandardně.  Nepřizpůsobivým se tady zdá být každý, kdo zcela nepochopitelně nepřišel na nic lepšího, než živit se prací a tudíž se nedokázal přizpůsobit. A přizpůsobení je zcela jasnou známkou inteligence - je tedy možná na místě se zeptat, zda nejsou všichni ti pracující vlastně minimálně v tzv. "hraničním pásmu" inteligence.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park-ct24/211411058080916-hyde-park/

A ještě pro doplnění Liška, kterého je najednou všude "plno". Copak se to asi děje?

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/208489.aspx

S pozdravem
Marcela Bernardová

Tento způsob myšlení a simplifikace problému stylem: „aby mne nebolely zuby, je třeba zrušit zubaře“ u těchto, jinak jistě vzdělaných lidí již ani nepřekvapuje. Pouze je tím dokládán fakt, že salónní teoretici, převážně bez potřebné erudice a nekontaminováni praxí, vědí vždy ze všech nejlépe, jak problémy řešit. Pouze úspěšný výsledek je v nedohlednu.

Dokonce jeden z nich, bývalý vrcholný politik, přispěchal s tvrzením, že za problémy napětí mezi obyvateli severu Čech a jiných exponovaných lokalit je segregace romských dětí ve školách a jejich vymísťování do základních škol praktických, čímž je jim bráněno ve vzdělávání. Stále stejná píseň, kterou neziskové organizace, ale také někteří oficiální předáci Úřadu vlády pějí pod okny různých mezinárodních soudů či výborů na ochranu kohokoliv a prachobyčejně pomlouvají svého chlebodárce – Český stát. Myslím, že v tomto jsme skutečně na mezinárodní scéně raritou.

Různými teoretiky nám jsou dávány za vzor vybrané evropské státy, které se dokáží s problematikou minorit a dětí v ústavní péči vypořádat lépe než my. Je zvláštní, když se jedná o země, v nichž jsou časté pouliční nepokoje a mladí lidé na okraji zájmu státu z absence pozitivní perspektivy destruují vše kolem, včetně sebe. Je zvláštní, že to jsou země, kde je procento jak negramotných, tak po okrajích měst se potulujících nebezpečných dětských gangů výrazně vyšší než u nás. Vesměs jde o mladé lidi, kteří nemají díky nezájmu státu o jejich uplatnění nějakou perspektivu a díky tomu rezignují na jakékoliv společenské hodnoty. Je snadno zodpověditelnou otázkou, co je lepší. Zda několik tisíc dětí v dětských výchovných institucích, nebo desítky tisíc dětí bez domova, byť „státního“, které se nekontrolovaně pohybují společností a jejichž jedinou životní filosofií je škodit.

Je jisté, že náš stát v řešení problematiky rodin s nízkým socioekonomickým statusem doposavad nepostupoval správně. Ale není pravdou, že se nesnažil. To by nevynaložil až stovky miliónů korun na zlepšení stavu, jenž se táhne již z dob socialismu. Asi by nevynaložil takové množství financí na podporu neziskových organizací, jejichž místo by mělo být především v přímé práci s rodinami. Systém poskytování finančních podpor bez podmínky odvedení jakékoliv potřebné práce pro místní komunitu, nepodmíněnost finanční podpory předkládáním účtů za utracené peníze z těchto dávek, bez vyžadování dodržovat povinnost školní docházky prostě nemůže fungovat a vede jednoznačně k destrukci motivační složky osobnosti a rezignaci na vše, co vyžaduje trochu úsilí. Tuto skutečnost nezlepší příspěvky vybraným sociálně znevýhodněným na svačiny, cestu do školy, nebo na školní pomůcky, či další drobnosti, které o školní docházce skutečně nerozhodují. Pouze ještě víc polarizují napětí ve společnosti. Ono totiž nic smysluplnějšího, kromě průběžného skládání účtů za utracenou státní podporu a trestání při jejím zneužití  neexistuje. Dala by se zde uplatnit parafráze známého rčení: „Podporuj, ale prověřuj.“

Jiří Pilař,
předseda ASP ČR

Ministr školství Josef Dobeš je zde citován: „Už při loňských prověrkách Česká školní inspekce spolu s romským aktivistou zjistila, že 27 % dětí je v těchto školách zařazeno špatně. Těmto zařízením jsme sebrali peníze. Od letošního září už na to máme konečně vyhlášku, která říká, že bez diagnózy mentální retardace není možné děti umístit mimo hlavní vzdělávací proud,“ říká ministr Dobeš.

Citace z dokumentu ČŠI Veřejnosprávní a státní kontrola v základních školách praktických ze dne 23.11. 2010 ( http://www.csicr.cz/cz/85362-verejnospravni-a-statni-kontrola-v-zakladnich-skolach-praktickych): "Z celkového počtu žáků ve speciálních třídách (11 798) bylo 10 297 diagnostikováno a mělo doporučení školského poradenského zařízení k zařazení do RVP LMP. Z 501 žáků, kteří neměli doporučení školského poradenského zařízení a měli být ve sledovaném období vyučováni podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, bylo 433 žáků vyučováno podle nesprávného vyučovacího programu."

Trojčlenkou si můžeme spočítat, že 433 žáků z 11 798 činí zaokrouhleně 3,67%.

Nezbývá mi než si položit otázku, KDO a PROČ v tisku záměrně zveřejňuje čísla, která jsou smyšlená a mají jediný cíl - vykreslit ZŠ praktické jako nezákonné hydry, odsouzené k zániku. Nevěřím, že je to ministr, který takovým tlakům zatím odolával. 

Článek přiložen níže.

Arnošt Vítek

http://www.blisty.cz/art/60658.html

Materiál je ve své podstatě, byť se to některým čtenářům nemusí zdát, textem nedemokratické povahy, preferujícím pouze jednu část našich občanů, eufemisticky pojmenovanou „se sociálním znevýhodněním“, na úkor všech ostatních, kteří potřebují naprosto stejný zájem a podporu. Svým pojetím ještě více eskaluje již tak vypjatou atmosféru mezi některými skupinami obyvatel. Jednoznačně nejobšírnější kapitolou (více než 30 stran textu oproti všem ostatním o šíři 3 – 6 stran) je ta, která se zabývá školstvím, přesněji speciálním školstvím a systémem péče o ohrožené děti.

Tento zájem bychom jistě kvitovali, pokud by byl text na úrovni nepostrádající odbornost a vyváženost potřeb všech dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami a dětí ohrožených prostředím, v němž vyrůstají. Jelikož tomu tak není a návrh mnoha opatření k podpoře dětí jedné skupiny je zároveň potlačováním práv na vzdělávání a zdravý vývoj skupin ostatních, musíme tento veskrze tendenční a vše zjednodušující text odmítnout v předkládané podobě.

Je nám líto, že se vládní Agentura pro sociální začleňování rozhodla „vlamovat“ do otevřených dveří ke spolupráci na dalším pozitivním rozvoji našeho školství a místo dialogu s odbornou veřejností militantně protlačuje kroky vedoucí k jednostranným a neefektivním řešením. Dlužno jen podotknout, že zcestnost metod typu „kde chybí argument, musí být síla“, byla mnohokrát prokázána.

Vyzýváme všechny ty, jimž není lhostejný další vývoj našeho školství, aby vytiskli podpisový arch a připojili svůj podpis. Znění prohlášení a podpisový arch spolu s dokumentem „Agentury“ je možno stáhnout níže. Podepsané archy doručte prosím na adresu ASP ČR:

PhDr. Marcela Bernardová
ASP ČR
Vinohradská 54 
120 00 Praha 2

Prosíme nezasílejte vyjádření podpory mailem, podle pravidel pro petice jsou platné jen řádně vyplněné a podepsané archy!

Po ukončení této podpisové akce je doručíme předsedovi vlády Petru Nečasovi a ministru školství, mládeže a tělovýchovy Josefu Dobešovi.

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/skolstvi/kantori-rusenim-zvlastnich-skol-potlacujete-prava-deti_215573.html

http://www.ucitelskenoviny.cz/?nastenka

https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/msmt-nechce-rusit-specialni-a-prakticke-skoly-ani-zarizeni

https://www.lidovky.cz/domov/zruseni-zvlastnich-skol-zvysi-pocet-agresoru-kritizuje-urad-pilar.A111105_105711_ln_domov_mev

Hradec Králové 10.11.2011

Věc:  Otevřený dopis premiérovi - Žádost o přehodnocení stanoviska ke „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení“ a zamezení případných nevratných škod ve školství, které by vyplývaly z realizace tohoto materiálu

Vážený pane premiére,
dovoluji si obrátit se na Vás s žádostí o přehodnocení stanoviska ke „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení“ (dále jen Strategie). Tento materiál je svojí povahou paradoxně diskriminační, přestože se honosí zcela jinými záměry. Hovoří se zde jen a jen o problematice obyvatel ze sociálně vyloučených lokalit. To je v pořádku, tento problém je opravdu nezbytné řešit, zasluhuje si nejvyšší pozornosti. Jen nevím, zdali jsou navrhovaná opatření tou nejlepší cestou.
Nevím, zdali si uvědomujete, že Strategie, pokud by byla realizována v předkládaném rozsahu, se bude týkat ve školství nejenom dětí ze sociálně vyloučených lokalit, ale její cíle jsou daleko vyšší – zásadně negativně ovlivnit, ba dokonce zničit, možnosti vzdělání pro žáky s lehkou mentální retardací. A ti přece nejsou jenom v těchto lokalitách, zkrátka jsou a budou nedílnou a rovnoprávnou skupinou v celé společnosti.  A tato skupina bude potřebovat ve svém vzdělávání, jsou to děti se speciálními vzdělávacími potřebami, možnosti, jak se vzdělat. Je nesmysl si myslet, že všechny děti (a jejich zákonní zástupci) budou toužit po vzdělání jedinou formou, s kterou Strategie počítá – integrací či inkluzí. Tento krok pokládám za jednoznačně diskriminační vůči jedné, poměrně velké, skupině obyvatel, která možná bude chtít a požadovat vzdělávání v systému speciálního školství.
Jako demokratický, všeobecně přijatelný přístup, pokládám právo rodičů vybrat si způsob vzdělávání pro své dítě podle své volby, bez jakéhokoli nátlaku.
Nyní jenom několik myšlenek, které mne při studiu Strategie napadly:
Jakým právem si předložená Strategie přisvojuje ambice v podstatě nařídit změnu školského systému?
Provedl někdo opravdu objektivní studii (nejenom tendenční a účelovou) ve školských systémech vyspělých zemí, která by se věnovala úspěchům či neúspěchům integrace a inkluze?  Podobná studie by mohla nastavit podmínky pro přípravu optimálního školského systému a vyvarovat se případných chyb (zbytečných a drahých).
Porovnal někdo někdy vědomosti dětí s lehkou mentální retardací (a dětí hraničních), které jsou vzdělávány jako integrované a těch, které jsou vzdělávány na školách pro žáky s lehkou mentální retardací?
Má v současnosti tento stát dostatek prostředků na realizaci inkluze (údaje uvedené ve Strategii nejsou, dle mne, reálné)?
Jsem přesvědčen, že dítě, které má své limity, nemůže být v prostředí základní školy, kterému nerozumí a nemůže rozumět, protože zkrátka má ty své limity, šťastné a nezíská vědomosti, které by získalo v prostředí přijatelných požadavků.
Víte, že drtivá většina rodičů dětí na základních školách praktických si zvolila tento typ vzdělávání sama, převážně až po vleklých neúspěších svého dítěte na základní škole (potvrzeno ped.psych. doporučením) a nyní jsou šťastní oni i jejich dítě?
Speciální školství nabízí, kromě vzdělávání, i velmi širokou nabídku různých zájmových činností, sportu.  Tyto aktivity pokládáme za klíčový výchovný a preventivní prvek naší práce. Nabídnou integrovaným dětem základní školy podobné podmínky? Zažijí tam vůbec nějaký úspěch? Dostanou se i do „reprezentace“ školy, budou si tak moci nastavit vyšší cíle?
Víte, že je mnoho dětí, které nežijí v sociálně vyloučených lokalitách a jejich životní a ekonomická úroveň je daleko nižší než těch, kteří v těch lokalitách žijí? Ty nemají nárok na podporu?

Závěrem svého dopisu se ptám: „Kdo osobně  ponese odpovědnost za tento plánovaný a neuvážený experiment, kdo ponese odpovědnost za poničené osobnosti dětí, zklamané  rodiny, kde se inkluze prokáže jako nevhodná? Víme to? Uvědomme si, že pokud stávající systém zničíme, kromě jiného zaniknou školy pro žáky s lehkou mentální retardací (tedy základní školy praktické, odborná učiliště), nebude již cesty zpátky, nikdy se současný stav neobnoví.
Jako speciální pedagog jsem přesvědčen, že vládním nařízením žádný člověk nezmoudří. 
Vážený pane premiére, moje myšlenky jsou podpořeny snad dlouholetou prací  (v letošním roce 27 let praxe, z těch všech let je mnoho dobrovolné činnosti) s lidmi s mentálním postižením.
Je mi jasné, že při objemu a rozsahu premiérských povinností není možné se věnovat opravdu zodpovědně a fundovaně každému projednávanému materiálu, proto jsem se pokusil, ze svého pohledu, objasnit některá rizika.
Dopis dávám na vědomí i panu ministrovi Dobešovi, které problematiku, které jsem věnoval svůj dopis, dobře zná a určitě Vám mnohé moje myšlenky vysvětlí.

Děkuji za Váš čas a s pozdravem

PaedDr. Pavel Svoboda
Durychova 1381
Hradec Králové

Na vědomí:
Mgr. Josef Dobeš, ministr školství, MŠMT, Karmelitská 7
JUDr. Miroslav Antl, senátor, Senát České republiky
Asociace speciálních pedagogů České republiky

Kdo jsou zastánci a odpůrci IV a co sledují?

Zastánci jsou úředníci, aktivisté, novináři, někteří pedagogičtí teoretici, výjimečně snad i bývalí učitelé, kteří prosazují humanismus pod heslem rovných příležitostí, chtějí svést všechny děti do jediného typu školy, a naučit učitele, jak mají učit. Jejich argumentace do sebe zdánlivě bezpečně zapadá, problém je jen v tom, že většina premis je nepravdivých, neboť tito lidé často neznají ani název typu školy, natož aby znali žáky, obsah učiva nebo dokonce celou problematiku nebo nedej bože sami učili, což lidé z praxe velmi zřetelně vnímají. Také se přihlásila pilotní škola, pochvalující si IV.  Omlouvám se, ale nevěřím v upřímnost a objektivitu jejích tvrzení. Minimálně by mě zajímala standartnost jejího financování. 
Odpůrci jsou učitelé základního školství všech typů, kteří opravdu učí a vědí něco o kantorském řemesle. Vědí také, že smysl má humanismus reálný, nikoli pseudohumanismus verbální. Líbivá hra na rovnost všech se dá na školách ještě provozovat, tím tvrději však absolventi narazí při vstupu do života, když mají být v daném oboru úspěšní. Svěří snad zastánce IV elektroinstalaci ve svém bytě  elektrikáři, vzdělávanému na ZŠ ve fyzice podle individuálně vzdělávacího plánu (IVP)?

Jak bude vypadat IV vyučovací hodina v praxi?

Předpokládejme, že ve třídě bude 25 dětí, z toho bude 1 autista, 1 žák s LMR se svým IVP, 1 žák bez LMR s IVP, jeden žák nadprůměrně nadaný a k tomu 1 žák s výchovnými problémy. To je velmi pravděpodobný scénář a pro učitele znamená práci s pěti skupinami plus nekonečné řešení kázeňských problémů! Jak bude taková hodina vypadat, si každý učitel snadno představí. Ideální koncept předpokládá, že na všechny naukové předměty bude přítomen asistent, jenž bude učivo procvičovat, učit musí ovšem učitel. Všechny skupiny budou tedy nutně zanedbány. A nyní kýžený rozdíl proti školám praktickým: Žák s intelektovým handicapem bude vzděláván podle programu běžné ZŠ, a to individuálně přizpůsobeném. Nebude už se muset vzdělávat podle programu ZŠ praktické!!!  Jaký je v nich rozdíl? Inu, žádný. V obou případech se musí učivo zredukovat a přizpůsobit individuálním možnostem žáka, je třeba počítat s nízkou schopností abstrakce, atd.. A na běžné ZŠ možná ještě víc, nebude tam totiž fungovat kolektivní podpora, bude tam i menší možnost názorného vyučování atd. Ještě k IVP:  Má opodstatnění v případě SPU, jinak je to naprosto nesystémový nástroj, rozmlžující klasifikaci. Do jaké míry se má učivo oklestit? Aby měl žák jedničky, dvojky, trojky nebo čtyřky? Jakou váhu pak vůbec mají tyto známky? Na tuto otázku nemá jasnou odpověď nikdo.

Jaká bude atmosféra v těchto třídách?

Každý učitel ví, že zařazení postižených do běžné třídy má svá až krutá úskalí. Vcelku dobře lze integrovat žáky s tělesnými vadami nebo s menším smyslovým postižením, kupodivu je však velmi problematická integrace žáka s lehkou mentální retardací, o to včetně „hraničních typů“.  Zůstanou-li tito žáci na ZŠ, stávají se zpravidla předmětem šikany, v nejlepším případě skrývaného despektu. Učivo jako celek nezvládají ani v redukované podobě, neboť jim učitelé   nemohou věnovat příliš času. Žijí ve třídě s cizinci, kdy rozumí sice slovům, ta jim však nedávají smysl. Aby získali uznání, začnou se chovat agresivně, nebo nosit do školy drogy, pornočasopisy apod. Bývají osamělí a nešťastní, mohou mít neurologické a psychické problémy apod. Není důvod si myslet, že v budoucnu tomu bude jinak. Instruktážní filmy, kdy nadprůměrně nadané a mentálně postižené děti se v jedné třídě tváří šťastně a tvrdí, jak je toto soužití vzájemně obohacuje, nejsou prostě pravdivé. Úctu k jinakosti člověka lze dětem vštípit jinak a efektivněji.

Jak se těší na společnou školu děti?

Na naši školu přicházejí děti zpravidla stresované,  s pocitem méněcennosti a s poruchami chování. Zde učivo zvládají, chování se většinou zlepší, dostaví se tak nesmírně cenný úspěch atd. Na naší škole rodinného typu se také naváží opravdová celoživotní přátelství podle klíče mentálního věku, nalezne se zde srozumitelná komunita na celý život. Absolventi pak  přejdou na některé učební obory a v pozitivním případě se v dospělém věku dobře zařadí do společnosti. Za svou dlouholetou praxi na zvláštní, později praktické škole jsem snad nepoznal dítě, které by se chtělo vrátit  na původní ZŠ, a to i přes despekt, trvale přežívající mezi lidmi k tomuto typu školy. Naopak, vzpomínka na dřívější školu je pro mnohé noční můrou, děti se děsí i nabízené spolupráce se ZŠ.

Jaké pravděpodobně budou důsledky IV?

Nevyhnutelným výsledkem bude snížená vzdělanostní úroveň všech žáků. Začnou se profilovat školy více a méně náročné, tedy „lepší“ a „horší“, a potažmo na „romské“ a „neromské“, přičemž. nastane boom těch „lepších“. Pro některé nadprůměrně a podprůměrně nadané žáky bude IV tragedie.

A co zahraničí?

Udávaný příklad severských zemí není přiléhavý, neboť v těchto zemích je zcela jiná školská tradice a kultura, jiný počet žáků ve třídě, učitelů a asistentů, atd. Zato příklad Rakouska je gól do vlastní branky, vždyť právě tam je silný pocit, že „Zelení zničili školství“… Tak či onak, praxe v zahraničí není žádnou zárukou správnosti – vzpomeňme na jiný nezdařený projekt sociálního inženýrství, multikulturalismus, s kterým si nyní velké evropské státy neví rady.

Závěrem:

Přestaňme se bát kritizovat koncepci, která se dosud zdá být tak nedotknutelná, je však produktem minulé vlády a strany, která již není v Parlamentu. My učitelé se nebojme  vyjádřit svůj názor a postoj, neboť jsme to my, kdo dokáže dohlédnout důsledky nezodpovědného idealismu a jsme to my, kteří budeme postaveni do neřešitelných situací. Sklízet trpké plody jednoho nezdařeného experimentu s naší mládeží však budeme všichni.

Mgr. Miloslav Pešta
mil.pesta@seznam.cz

http://voyo.nova.cz/multimedia/televizni-noviny-1-12-2011.html?s=0

Členům asociace: pokud si ombudsman chce sečíst romy ve školách, je to na jeho zodpovědnost.

Varujeme však před tím, aby tento krok dělali sami pedagogičtí pracovníci – dopouštěli by se tak třídění žáků podle barvy pleti a etnického původu (rasismus a diskriminace).

6.12. 2011 v 10.28  "vyrazil" petiční výbor ASP ČR ve složení:

• Mgr. Jana Šidlichovská, druhá místopředsedkyně ASP ČR,
• Mgr. Aleš Lažek, předseda Jihomoravské sekce ASP ČR,
• Mgr. Petr Kubeš, první místopředseda ASP ČR, který jedná jménem petičního výboru,

s podpisovými archy Výzvy ASP ČR ze dne 21.10. 2011 na Úřad vlády.

V 11.13 hodin byly podpisové archy v počtu 1.355 s 23.596 podpisy, doručeny na Úřad vlády, kde byly prostřednictvím podatelny předány k rukám předsedy vlády, RNDr. Petra Nečase.

Znění kopie průvodního dopisu pro předsedu vlády a petice byla dána na vědomí Mgr. Josefu Dobešovi, ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy.

S pozdravem

Marcela Bernardová

Dopis přiložen.

Níže přiložený článek vyšel tento týden v Lidových novinách a Učitelských novinách. Přiložena je i odpověď ombudsmana z Lidových novin.

Dopis v příloze.

V uplynulém týdnu zveřejnil Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský závěry výzkumu etnického složení žáků bývalých zvláštních škol, který prováděli jeho podřízení ve vybraných základních školách praktických. Tématem byla, jak jinak, míra diskriminace romských žáků ve vzdělávacím systému naší republiky.

Výsledky tohoto „výzkumu“, které lze díky metodice celé akce, brát více než s rezervou, dle pana JUDr. Varvařovského potvrdily, že ačkoli podíl romské populace v ČR se pohybuje pod úrovní tří procent, romské děti prý tvoří až třetinu žáků základních škol praktických. Tím se prý potvrzuje přítomnost nepřímé diskriminace v přístupu ke vzdělání této minority z důvodu etnické příslušnosti v našem vzdělávacím systému.

Výsledky výzkumu hovoří rovněž o tom, že ani pět let po Rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku D. H. proti České republice z listopadu 2007 se nic nezměnilo a romské děti jsou v nezanedbatelné míře umísťovány mimo hlavní vzdělávací proud. K integraci prý stále nedochází, omezuje se tak přístup Romů na trh práce a jsou tak státem vytvářeny podmínky pro jejich ještě hlubší sociální a ekonomickou chudobu v dalších generacích. Za toto vše je Česká republika opakovaně kritizována.

V článku v Lidových novinách ze 17. 2. t. r. pan JUDr. Varvařovský píše, že mu jde o vizuální determinaci, tedy kdo by na základě jakýchsi vnějších atributů mohl být za Roma považován. Kritéria, podle nichž ombudsmanovi „vizualisté“ postupovali, jsou jednoznačně orientační: Žák se za Roma považuje, aniž se k této minoritě nutně hlásí, je za takového považován alespoň částí svého okolí na základě skutečných nebo domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů či podle příjmení, rodového původu a příbuzenství, pokud žák nebo jeho rodiče ovládají romský jazyk, případně žijí v sociálně vyloučené lokalitě (z dopisu veřejného ochránce práv ředitelům základních škol praktických).

V průběhu šetření zazněly ze stran ředitelů dotazy, jak jsou posuzovány děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé světlovlasé a žijí v lokalitách tzv. vyloučených a mají bídu. „Výzkumníci“ z úřadu veřejného ochránce práv tvrdili, že za Roma považují pouze dítě tmavovlasé a jeho světlovlasého sourozence nikoliv. Při námitkách ředitelů, že to je nesmysl, byli tito odkazováni na pana JUDr. Varvařovského. Těžko si ale lze představit, jak pan ochránce z  křesla své kanceláře determinuje míru romství u sporných jedinců. Navíc byla ředitelům odmítána odpověď na dotaz, kolika romských žáků se výzkumníci, výstižněji vizualisté, dopočítali. Prý si mají počkat na konečné oficiální výsledky.

V souvislosti s touto metodikou je nutno citovat z tiskové zprávy Vládní zmocněnkyně pro lidská práva: „Je velmi důležité, že se k nám díky tomuto výzkumu dostávají aktuální data o etnickém složení tříd na bývalých zvláštních (dnes praktických) školách.“ To, že se vládní zmocněnkyně ve svých oficiálních tvrzeních opírá o zjištění šetření bez validního základu, prováděného pracovníky, kteří jsou bez potřebných teoretických znalostí a praktických zkušeností v oborech s problematikou souvisejících, je vskutku alarmující.

Odvážné závěry „výzkumu“ Úřadu veřejného ochránce práv, který náš stát kritizuje za péči o romskou minoritu, jsou v příkrém rozporu se závěry výzkumu Agentury pro základní práva ve spolupráci s Rozvojovým programem OSN, které před několika dny prezentovala eurokomisařka pro lidská práva paní Redingová. Ten konstatuje, že se Českým Romům na trhu práce relativně daří a jsou na tom nejlépe z jedenácti zkoumaných evropských zemí (vzorek 22 000 Romů z Česka, Francie, Itálie, Bulharska, Maďarska, Polska, Slovenska, Španělska, Portugalska, Rumunska a Řecka), když jich je zaměstnáno 40%, oproti 10 až 20% v ostatních srovnávaných zemích. Nejlépe je na tom ČR i s úrovní dosaženého vzdělání, kdy podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30% oproti průměrně 15% v dalších zemích. Podle této zprávy 40 – 60% Romů v Evropě má nedostatek jídla, zatímco v ČR zhruba 30%.

Pokud chce pan JUDr. Varvařovský se svým úřadem, který je stále více propojen s nestátními neziskovými organizacemi a Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách dosáhnout standardní evropské úrovně v uplatňování Romů ve vzdělávání a na trhu práce, prokazuje Romům vpravdě medvědí službu.

Z výše uvedených důvodů Asociace speciálních pedagogů odmítá tyto kroky veřejného ochránce práv a jeho týmu. Jsou doprovázeny neznalostí, neodborností a ve svých vyjádřeních ještě více polarizují naší společnost.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

v pátek 2. 11. zaslal ředitel odboru vzdělávací soustavy Mgr. Jakub Stárek k oficiálním připomínkám dokument "Plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti České republice - rovné šance". Na první pohled vstřícné gesto ministerstva. Tento dojem ale přejde hned v následující větě, kdy píše, že „MŠMT nebude pořádat poradu k vypořádání ani vyhotovovat samostatný dokument k vyhodnocení zaslaných připomínek“. Jinými slovy, pište, co chcete, ale my si vybereme jen to, co nám vyhovuje a co potřebujeme slyšet.

Tento přístup ministerstva je v příkrém rozporu se závěry schůzky mezi prvním náměstkem ministra Mgr. Jiřím Nantlem a náměstkem ministra pro všeobecné, odborné a další vzdělávání PhDr. Jindřichem Fryčem se zástupci Asociace speciálních pedagogů, PaedDr. Stanislavem Drboutem, PhDr. Marcelou Bernardovou a mojí osobou. Během jednání jsme jim představili koncepční návrh naší asociace, který navrhuje smysluplné řešení stávající situace, tedy úprav v systému základního a středního vzdělávání za zachování širokého spektra možností prostupnosti pro jednotlivé žáky od škol běžného vzdělávacího proudu až po školy speciální a to vše za podpory školských poradenských zařízení. Oba vrcholní resortní úředníci byli překvapeni (jak říkali) uceleností materiálu a s naprostou většinou myšlenek vyslovili souhlas. Zároveň přislíbili úzkou spolupráci ministerstva s odbornými asociacemi při tvorbě koncepcí a následných zákonných norem, včetně vytvoření široké diskusní platformy, která by inovace v systému pomohla dotvářet. Proto je tak překvapivé, že z téhož ministerstva přišla nyní žádost o připomínky asociací a vybraných jednotlivců s dovětkem znamenajícím, že když napíšeme cokoliv, co nebude dle jejich představ, prostě to hodí do koše.

Druhou zarážející skutečností je, že nás žádají o připomínky k materiálu, který již představitelům Rady ministrů Evropské unie 5. října t. r. předali. Nejedná se tedy o nic jiného, než o vytváření vnější představy uskutečněné diskuse s odborníky, kteří s jejich návrhy vyslovili souhlas (k nesouhlasným stanoviskům se dle vlastního avíza nebudou ani vyjadřovat). Zkrátka si chtějí z odborníků vytvořit razící štít a z diskuse s nimi ochrannou mantru.

Po seznámení se s textem materiálu jednoznačně vyplývá, že se jedná o snahu legalizace rušení základních škol praktických, vehnání všech dětí bez jakéhokoliv respektování jejich individuálních potřeb do běžných základních škol, posouvání významu a zpochybňování stávající odborné úrovně činnosti školských poradenských zařízení se snahou zvýhodňovat jednu skupinu žáků vůči druhé. Nevadí jim, že se jedná o kroky vedoucí k nemožnosti dodržovat články 18, 23 a 28 Úmluvy o právech dítěte a body vládního usnesení – „Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014“ týkající se rovného přístupu ke vzdělávání ve smyslu jeho přiměřenosti jednotlivcům. Je smutné, že tak činí vysocí vládní úředníci a Úřad ombudsmana, který by nad dodržováním zákonnosti měl bdít.

S tímto materiálem a navrhovaným postupem MŠMT a Úřadu ombudsmana nesouhlasí ani poslanci Výboru pro vzdělávání Parlamentu ČR. Při jednání jsme domluvili společné uspořádání odborného semináře na předběžné téma speciálního vzdělávání a jeho prostupnosti se školstvím běžného vzdělávacího proudu.

O současné situaci a našich představách jakým směrem by se organizace českého školství měla ubírat jsme diskutovali vedle uvedených náměstků ministra školství také s členy poradního vládního

uskupení NERV, Doc. Danielem Münichem a Ing. Miroslavem Zámečníkem, kteří mají téma vzdělávání v tomto týmu v kompetenci. I jim byly pohledy naší asociace na danou problematiku velmi blízké.

V těchto dnech byla dána do tisku odborná publikace, na níž pracovali členové Rady asociace, obsahující východiska pro naše návrhy, trendy v evropských zemích včetně profesní přípravy učitele, návrhy změn koncepce základního vzdělávání včetně potřebných legislativních úprav a další návrhy potřebných zásahů do současného systému. Tento komplexní koncepční záměr, jenž byl několikrát představen během krajských společných setkání, a předsedové krajských sekcí asociace jistě s vámi o něm také podrobně hovořili, bude v tištěné podobě k dispozici na výše avizovaném semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu připravovaném Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a naší Asociací speciálních pedagogů ČR. Termín semináře předpokládáme na první polovinu prosince, bude včas zveřejněn.

Dne 5. října naše asociace iniciovala setkání profesních asociací ve školství, jichž se daná problematika dotýká. S výsledkem tohoto, v pravdě historického setkání bylo prohlášení odborných asociací ve školství odmítající vládní Strategii boje proti segregaci s poukazem na její neodbornost až hloupost v bodech týkajících se školské, sociální a zdravotnické problematiky. S podpisy představitelů asociací byla doručena předsedovi vlády Petru Nečasovi a ministru školství Petru Fialovi. Zároveň ji obdržely všechny deníky a byla zahrnuta do zpravodajských relací.

Vážení členové, stručný výpis toho, co se v nedávných týdnech a měsících přihodilo, předkládám z důvodů potřeby vaší informovanosti. Doslechl jsem se totiž, že někteří členové z asociace vystupují, protože jsou zklamáni malou aktivitou jejích představitelů. Tady mohu doporučit aktivně pomáhat Radě, využívat možností na jejich jednání jezdit, veřejně se vyjadřovat k naší problematice a rychle připomínkovat materiály.

Zároveň jsem zaznamenal zvěsti, že se postupně naše organizace tenčí. Tedy v závěru pár čísel: V současné době je registrováno včetně stávajících členů 1333 přihlášek. Z toho jen 83 nových členů bylo přijato letos. Stále platí, že jsme nejčetnější asociace ve školství, za což vám všem moc děkuji. Kolegyně, kolegové, asociace je naším společným dílem a jak se budeme my snažit, tak bude ona pracovat a takový přínos pro nás bude mít. Obracím se na vás, buďte přes své pracovní vytížení aktivními členy a nespoléhejte pouze na to, že „Rada něco vymyslí“.

Asociace již v příštím roce začne pro vás, členy, vytvářet i možnosti vzdělávací, aby se naplňovaly také jiné úkoly asociace, než pouze úkoly obranné. Ale víme všichni, že momentálním úkolem číslo jedna je skutečně obrana systému vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami.

Mějte krásné dny.

Jiří Pilař, předseda

Tématem schůzky s panem premiérem bylo jednak nebezpečí dopadů Strategie boje proti sociálnímu vyloučení schválené vládou a jednak materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jenž ministry Rady Evropy seznamuje s nejbližšími kroky ministerstva při odstraňování nepřímé diskriminace našeho školského systému ve vztahu k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci diskriminace ve vzdělávání D. H. a ostatních proti České republice. Přítomní označili oba materiály za velice problematické a ilustrující absenci odborníků při jejich tvorbě. Zároveň byla akcentována skutečnost, že speciální pedagogové i učitelé v běžných školách chápou důsledky snah vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Rady vlády pro lidská práva, Agentury pro sociální začleňování a potažmo i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako ohrožující úroveň základního vzdělávání. Pan premiér potvrdil zúčastněným, že se mu nelíbí rasově motivovaná kampaň proti základním školám praktickým, a také to, že transformace školství a Draft - Plán opatření nejsou konzultovány s odborníky z praxe. Diskuze s odborníky z praxe, která dosud prakticky neexistovala, by měla být ze strany vládní zmocněnkyně pro lidská práva a Agentury pro sociální začleňování zahájena na základě dopisu, který bude na doporučení pana premiéra odeslán vedoucímu Úřadu vlády ing. Lubomíru Poulovi během příštího týdne autory otevřeného dopisu premiérovi a petice proti rušení praktických škol. Pan premiér přítomné ubezpečil, že s rušením základních škol praktických ani s rušením dětských domovů, jak je uvedeno v dokumentech "Strategie boje proti sociálnímu vyloučení" a "Draft - Plán opatření k naplňování rozsudku, D. H. versus Česká republika", vláda nepočítá. V této oblasti panuje shoda mezi ním i mezi ministrem školství. Panu premiérovi byly osobně a písemně předány připomínky k druhému dokumentu, a byl upozorněn na to, že některé body obsažené v tomto dokumentu mohou být protiprávní.

Fakt, že poněkud jinak hovořili na semináři v Lichtensteinském paláci první náměstek ministra školství a náměstek pro regionální školství, pan premiér sdělil, že jsou úředníci a snaží se ctít vždy aktuálně platné materiály. Nicméně vláda skutečně nepočítá s žádnými nevratnými kroky, které ohrožují systém vzdělávání všech žáků. Je třeba upravit, inovovat, stávající systém základního vzdělávání, aby se do základních škol praktických dostávali pouze ti žáci, kteří do nich vzhledem ke svým intelektovým schopnostem patří, aby i v tomto panoval průhledný systém a měli jsme jasné a správné argumenty vůči Evropě. Zároveň je třeba začít pracovat na zkvalitňování přípravy absolventů Pedagogických fakult, aby dokázali kvalitně vzdělávat co nejširší spektrum dětí.

Metodu sledování a vizualizaci Romů v základních školách praktických označil za lehce zpochybnitelnou a pro svoji naivní metodiku zcela zbytečnou.

O „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení“ sdělil, že je idealistickým až neadekvátně ideologicky a politicky zabarveným materiálem, který je v našich ekonomických podmínkách nerealizovatelný a rád se seznámí s alternativními koncepčními záměry, které vypracují odborníci na danou problematiku.

V závěru jednání na dotaz panu premiérovi zda mohou přítomní jeho názory na danou problematiku sdělit pedagogické veřejnosti, vyslovil souhlas.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Mgr. Bc. Smetanová, ředitelka Základní školy Pardubice - Polabiny, Prodloužená 283

Mgr. Gordon Brei, ředitel Mateřské školy a Základní školy, Brno, Lidická 6a

ÚHEL POHLEDU
Sčítání Romů ve školách se jeví jako služba pro některé druhy podnikání

Česká školní inspekce se opět „pochlapila“ a začíná, již podruhé, počítat romské žáky v základních školách praktických. Dopis náměstka ústředního školního inspektora uvádí toto „rychlé šetření“ (nebo třeštění?) dopisem všem dotčeným ředitelům základních škol praktických, jichž se tato aktivita aktivistů z ČŠI týká.
Odkazuje na plnění Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR, kterým se naše republika zavázala k provádění každoročního šetření ke zjištění počtu romských žáků vzdělávaných podle přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením v rámci programu základního vzdělávání. Náměstek ústředního školního inspektora úkoluje ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti. Důvodem asi bude dílem posměch a dílem rozhořčení ze strany odborníků při minulém šetření, které spáchali jednak školní inspektoři a jednak pracovníci Úřadu veřejného ochránce práv společně s vybranými aktivisty z několika neziskovek. V závěru dopisu pan náměstek dokonce ředitele upozorňuje, že v případě, když šetření odmítnou, bude do školy vyslán inspekční pracovník, který provede sčítání romských dětí sám, ale odpovědnost za samostatnou práci inspektora dále ponese ředitel školy. Tedy ředitel bude mít zodpovědnost za práci svého kontrolního orgánu? Zároveň v dopise upozorňuje, že taková škola může být podrobena státní kontrole. Jsme ještě v postbolševické společnosti, anebo předpona post pozvolna mizí v mlze?
Zvolená kritéria, jak determinovat romského žáka od neromského, která uvádí pan náměstek ČŠI, jsou prý z pera ministerstva práce a sociálních věcí. Loni když jsem zjišťoval původce, mi bylo sděleno, že prý pocházejí od odborníků odněkud z bruselských struktur. Kritéria jsou mimo jiné: „Za romského žáka/žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“ (z dopisu náměstka ústředního školního inspektora ředitelům základních škol praktických)
Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.
Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření „výzkumníci“ z Úřadu ombudsmana ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. Nabízí se otázka, proč nejsou tomuto šetření podrobeny i běžné základní školy, z nichž právě přichází impulz, že žák na běžné vzdělávání nestačí. Proč jsou opět stavěny do pozice viníka školy, bez jejichž existence by se negramotnost v naší populaci blížila počtům v zemích, které nám jsou dávány za vzor (Británie, Španělsko, Francie, dokonce i SR). Vzdělávání Romů v ČR je dlouhodobý problém, ale není dominantním tématem pro školy speciální, jak neodborníci běžně mylně uvádí, nýbrž školy běžného vzdělávacího proudu, které neumí dlouhodobě pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. A samozřejmě i pro pedagogické fakulty.
V roce 1960 bylo Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, přibližně 30 procent, v roce 1970 již nebyl počet Romů bez zkušenosti se školou vyšší než 10 procent a v současné době stát zajišťuje téměř stoprocentní školní docházku, byť záškoláctví romských žáků je stěžejním problémem, nikoliv však vinou škol. Přesto některé země kritizují Česko, které se jako jedna z mála evropských zemí snaží řešit vzdělávání romských dětí systémově a je jednou z nejúspěšnějších. Proč se nikde neakcentují závěry sledování Agentury EU pro základní práva ve sdělení komisařky pro lidská práva Viviane Redingové z roku 2012? Že by se to někomu nehodilo do podnikatelského záměru?
Ve zkratce: vzorek 22 tisíc osob z 11 členských zemí EU – Česka, Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka, Portugalska, Bulharska a Rumunska – sděluje: „Úroveň vzdělání mají Romové v ČR nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí – byť není dobrá... Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnějšía mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích... Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“
Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami amajoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost, až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.

(Lidové noviny, 25.9.2013)

Více v přiložených souborech.

Přiloženy jsou příspěvky autorů:

• PhDr. Marta Teplá, NIDV Praha
• PaedDr. Stanislav Drbout, ASP ČR
• doc. PhDr. Lea Květoňová, Ph.D., PedF UK Praha

Do poslanecké sněmovny byla novela zaslána v upravené podobě.

Pokud bude takto schválena, je odborné vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami - zdravotním postižením stavěno na rovinu poradenství a možnost zachování odbornosti ve vzdělávání je významným způsobem ohroženo.

Věříme, že ve sněmovně je řada odborníků, kteří sami začínali jako pedagogové, a kterým není zachování odborného vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami lhostejné.

Výhrady a návrhy ASP ČR v přiloženém souboru.

„Na podporu školních psychologů a školních speciálních pedagogů ve školách a metodiků - specialistů ve školských poradenských zařízeních v roce 2015“.
Bližší informace na webu MŠMT:

https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/rozvojovy-program-na-podporu-skolnich-psychologu-a-skolnich

Asociace speciálních pedagogů České republiky je znepokojena výroky pana prezidenta Miloše Zemana a nemůže s nimi souhlasit. Jeho paušalizující formulace jsou na úrovni školských koncepcí před rokem 1989, kdy se děti striktně oddělovaly nejenom podle druhu, ale i podle stupně zdravotního postižení a zákonní zástupci byli až druhými v pořadí, kdo se k zařazení svých dětí mohl vyjadřovat.

Členům naší asociace a odborníkům, kteří mají opravdové a nejenom proklamované zkušenosti s výukou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsou známé limity při jejich inkluzi do běžných škol. Nicméně tyto se týkají jenom skutečně malého počtu z nich. Pan prezident není zjevně vůbec informován o demokratizaci našeho školství a současných trendech v zařazování dětí se zdravotním postižením do škol, byť to s sebou nese nemálo problémů a úskalí.

Stěžejní problémy, které limitují žádoucí směr realizace rovného přístupu ke vzdělání, vidím především v přípravě budoucích pedagogů, kteří nebývají, pokud nestudují přímo speciální pedagogiku, vysokými školami odpovídajícím způsobem k inkluzivnímu vzdělávání připravováni, dále v nedostatečné chuti některých stávajících učitelů se ve speciálně pedagogické problematice vzdělávat a především v nevyhovujícím způsobu financování regionálního školství, které svojí stávající filosofií brání vytváření malých třídních kolektivů, které umožní individuální přístup k jednotlivcům a rovněž nasazení potřebného počtu asistentů pedagoga.

Nicméně ani tyto rezervy neznamenají, že bychom měli ustupovat od základní myšlenky, kterou jsme po roce 1989 začali prosazovat: Vzdělávat žáky se zdravotním postižením v běžných školách pokud je to možné a umísťovat do speciálních škol pouze tehdy, pokud je to skutečně nutné. Nemůžeme od požadavků na vzdělání odtrhovat požadavky na socializaci. Obojí jsou úkoly školy, které musí zajišťovat.

Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

S pozdravem

Mgr. Ivan Vrba, DiS.
ZŠ a PŠ Chotěboř
Hradební 529
583 01 Chotěboř

Před nedávnem byl poslanci schválen poslední návrh novely školského zákona. Konečná podoba nemůže zcela vyhovovat nikomu, ale pámbů zaplať za kompromis, který z četných debat u kulatých stolů s ostrými hranami mezi poslanci, úředníky, odborníky a příslušníky různých neziskovek vzešel. Nakonec je dobře, že se v textu zrcadlí více názory odborné veřejnosti než přání různých aktivistů, ať již pocházejí z neziskového či ziskového sektoru.

Schvalování předcházelo několik let dohadování, obviňování, dokazování, které vzdělávané skupiny diskriminujeme, leckdy již jen tím, že je nutíme plnit Ústavou ČR danou povinnou základní školní docházku. Ministerstvo školství pod vlivem tlaku prosazování inkluze „za každou cenu“ ze strany některých neziskových organizací, které se často nejen názory, ale i personálně prolínají s Radou vlády pro lidská práva, vládní Agenturou pro sociální začleňování či Kanceláří veřejného ochránce práv, se již po několik let snaží nalézt kompromis mezi přáními těchto aktivistických sdružení a opodstatněnými názory odborné veřejnosti. Nutno poznamenat, že se mu to zjevně příliš nedaří a jeho představitelé kroky, hledajícími kompromisní cestu mezi řešením politickým a odborným spíš připomínají neohrabané tanečníky mezi vejci, která praskají pod jejich kroky. Tak se již běžně stává, že při bilaterálních jednáních je dáno za pravdu zástupcům odborných asociací pedagogů a psychologů, ale vzápětí již ministerští hledají kroky jak odbornou veřejnost poněkud obejít, aby byly uspokojeny zájmy výše zmíněných neziskovek.

Jádrem problému je utkvělá představa aktivistů, že do základních škol praktických jsou neoprávněně zařazovány romské děti. Tyto své představy vyjadřují pomluvami našeho státu, které adresují to do Bruselu, tu do Štrasburku, aby pak získávaly na svoji činnost slušné státní dotace. A vůbec jim nevadí zjištění České školní inspekce, která již v roce 2009 provedla šetření ve 171 školách, v nichž sledovala 15 894 žáků. Sama ve své zprávě „Informace z tematické inspekce v bývalých zvláštních školách“ uvádí, že z tohoto počtu žáků bylo šetřením zjištěno 110 žáků bez správné diagnostiky, což se rovná počtu 0,69% z celkového počtu (romských žáků z tohoto počtu bylo 29, což se rovná 0,18% z celkového počtu sledovaných žáků). Počet žáků bez prokázaného souhlasu zákonných zástupců byl tehdy zjištěn v počtu 179 žáků, což se rovná 1,09% z celkového počtu sledovaných žáků. Tedy v souladu s platnou legislativou bylo správně zařazeno 98,22% žáků z celkového počtu sledovaných. A od té doby rozhodně k navyšování nesprávně zařazených žáků nedochází, protože poradenská zařízení, jsouce pod velkým tlakem, velice váží, než dají souhlas ke vstupu do speciální školy. Je samozřejmé, že každé nesprávně zařazené dítě, je zcela jednoznačně chybný postup. Ale z četnosti jasně vyplývá, že se nejedná o systémový nedostatek, ale individuální pochybení.

Z uplynulých diskusí mne fascinovalo, jak mnoho z lidí ohánějících se demokracií, svobodou slova, právem na vlastní názor a bojem proti diskriminaci je ve své podstatě extrémními militanty. Jakmile jim někdo sděloval, byť v daném oboru podstatně erudovanější, že v některých svých zásadních názorech nemají pravdu, stal se téměř jejich třídním nepřítelem. Mnohdy nemohu věřit vlastním očím, jak tito „takyodborníci“ pedagogy a psychology, kteří se skutečně léta vzděláváním zabývají a s žáky vyžadujícími speciální přístupy ve vzdělávání konkrétně pracují, označují za brzdy dalšího rozvoje vzdělávacího systému jen proto, že zpochybňují některé jejich praxí nepodložené teorie. Z mnoha příspěvků aktivistů z neziskovek do této diskuse jak rudý prapor ční filosofie „všechno všem a každému vše podle jeho přání“. Tato myšlenka je sice lákavá, ale my starší si živě vybavujeme, kam až může dojít.

Myslím, že novela školského zákona má ještě jedno pozitivum a to že ti, kteří se svými nadoblačnými vizemi příliš neuspěli, začínají alespoň částečně přebírat některé myšlenky, po celou dobu sdělované odborníky. Je příjemné sledovat, jak si osvojují to, co ještě před nedávnem kritizovali. Jen poněkud zapomínají ve svých chytristikách uvádět zdroje, které je k těmto názorovým kotrmelcům přivedly. Dokonce se z jejich řad dovídáme, že speciální školy nikdy rušit nechtěli, jak tvrdí jeden z předáků Člověka v tísni, prý že to je dezinformace „druhého tábora“ (myšleno speciálních pedagogů). Nicméně vzápětí sdělí, že psychologické testy jsou hloupé a mají na vině přestup žáků z běžných základních do speciálních škol. Ještě, že si jejich různá prohlášení a tiskové zprávy archivujeme. Jak krátkou mají při svém mládí paměť.

Poslední novelou zákona určitě nebude ohrožena úroveň vzdělávání romských žáků, jak se v médiích také můžeme dozvědět. Naopak vidím prostor k dalšímu zlepšování situace v této oblasti a věřím, se můžeme dále posunout závěry výzkumu prezentované eurokomisařkou Viviane Redingovou (2012), který jsme na rozdíl od různých obviňování České republiky z diskriminace v médiích ani nezaznamenali. Tedy jen ve zkratce. Úroveň vzdělání a uplatnění na trhu práce mají dle této studie Romové v České republice nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí (včetně Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka apod.) – byť samozřejmě není dobrá (vzorek 22 000 osob). Podíl středoškolsky vzdělaných Romů v naší zemi dosahuje téměř 30% oproti průměrně 15% v dalších zemích. Na to navazuje počet 40% zaměstnaných Romů u nás oproti 10 – 20 % v ostatních sledovaných zemích atd. Z těchto údajů vyplývá, že se náš stát naopak velice snaží vzdělávat všechny své žáky a to bez ohledu na rasu či barvu pleti a že se nemáme rozhodně za co stydět. Někdy improvizujeme, to je pravda, ale nemůžeme říkat, že systém je nastaven a priori ve smyslu omezování práva na vzdělání dětí ze socioekonomicky slabých skupin obyvatel.

Dnes má drtivá většina romských dětí ukončenou povinnou školní docházku, díky její vymahatelnosti u nás existuje ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jenom minimální negramotnost a to, byť to si to někteří nechtějí připustit, právě zásluhou základních škol praktických, dříve zvláštních škol. Na tyto školy navazují odborná učiliště s pestrou škálou učebních oborů, vycházejících z potřeb zaměstnavatelů. Není to sice stav idylický, Každopádně paradoxně otevírající větší uplatnitelnost na trhu práce těmto absolventům, než absolventům běžných středních odborných učilišť. S tímto se jinde v Evropě v podstatě nesetkáme a možná i proto jsme ve výše uvedeném průzkumu obstáli se ctí.

Myslím si proto, že bychom se odpovídajícími ustanoveními zákona, který poskytuje prostor pro systematickou práci v rámci prevence školní neúspěšnosti mohli dočkat ještě dalších potřebných zlepšení celkové situace v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tolik diskutované vypuštění pátého odstavce nově zařazeného § 16 a, který hovořil o potřebě respektování nejnovějších poznatků vědy pracovníky v poradenských zařízeních, nikomu nikterak neublíží. Jednalo se pouze o prázdnou floskuli, která naprosto zbytečně vzbudila některé vášně. Asociace speciálních pedagogů původně navrhovala zrušit celý tento paragraf, protože je v něm obsažen text, který ve svých podrobnostech patří spíše do chystané poradenské vyhlášky, než do zákonné úpravy.

Zákon v § 16 hovoří o podpůrných opatřeních, která mají reflektovat zdravotní stav a další životní podmínky, v nichž dítě vyrůstá. Jejich členění do pěti stupňů může vyvolávat diskuse, nicméně definované stupňování nadstandardní podpory školní péče je jednou z možností jak tuto péči kvantifikovat finančně. Otázku však vyvolává způsob, jakým se ministerstvo zhostilo potřeby vytvořit podpůrné materiály pro učitele. Z evropských peněz zadalo v podstatě tentýž úkol jednak své přímo řízené organizaci a zároveň doc. Michalíkovi z Pedagogické fakulty v Olomouci, k němuž na tento projekt doputovalo mnoho miliónů korun. Myslím si, že jde o nehospodárné vynakládání svěřených prostředků, zvláště pak když máte tuto „těžkou“ literaturu v rukou (jsou to vskutku váhově mocné svazky) a můžete si počíst. Navíc je zajímavé i to, že na Michalíkově úkolu významně participují stejné neziskovky, které tak zuřivě prahnou po rušení základních škol pro žáky s mentální retardací.

Teď má ministerstvo problém jak z celé šlamastiky vybruslit, podle koho začít koncepčně pracovat. Ať rozhodne jakkoliv, nebude to dobře. Jeho přímo řízená organizace je v zajetí politikaření ministerstva a Michalíkův tým se zaštiťuje státní nevládní organizací, která má díky své zahraniční činnosti po zásluze skvělé renomé, ale její tuzemská větev odbornému rozvoji potřebných dětí příliš nepomáhá.

Nyní přichází na pořad tvorba vyhlášek a potřeba úprav v rámcových vzdělávacích programech, jejichž úkolem je rozpracování schváleného zákona do použitelných norem. Zde by mohl být další prostor k likvidaci základních škol praktických, ale doufejme, že pouze slyším trávu růst. Přes výše uvedené chci věřit, že schválený zákon ve své kompromisní podobě přinese jisté ochladnutí ve vzdělávacím kotli. A tak můžeme doufat, že pod ním nebude nikdo ve jménu svých zištných představ přikládat neekologické palivo, jímž by zase začal otravovat své okolí.

Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Vážené dámy, vážení pánové,
po opakovaných jednáních v různých komisích, mnohých článcích a reportážích v médiích, je zřejmé, že RVP ZV LMP je odzvoněno. A potažmo, v blízkém časovém horizontu, pozvolna zaniknou i základní školy praktické. Veškeré proklamace, které tuto situaci nepředpokládají, jsou liché a nepravdivé.

Takže – cíli a diktátu EU, mohutně podporovanému všemi možnými neziskovými organizacemi a osvícenými „odborníky“, bude dosaženo! Sláva!

Ale jaká bude budoucnost? Uvědomujete si, že v našem školském systému zanikne jeden segment, který měl, přes veškerou kritiku, výbornou úroveň a úspěchy? Který podle mne, dlouholetého praktika, vůbec nebyl špatný! Uvědomujete si, že zánikem škol, které vzdělávají žáky s lehkou mentální retardací, zanikne alternativa? A že každé dítě bude povinně integrováno? Není tohle námět na řešení ombudsmanem? Vždyť to je nepochybná diskriminace. Nechme rodičům a dětem volbu! Ať si mohou, po důkladném posouzení odborníky, vybrat pro své dítě optimální vzdělávací dráhu. A je jedno, zda prostřednictvím integrace či vzděláváním ve speciálních školách.

Současná situace a konečné navrhované řešení naprosto neodpovídají většinovému názoru odborníků ze skutečné praxe. A taky rodičů. Četl si někdo z realizátorů, velmi často jen poučených laiků, tohoto vzdělávacího džihádu, diskuse ke článkům k tomuto tématu se vztahujících? Asi ne, protože jinak by nemohl tak ostentativně pohrdat vox populi. Vždyť to, co prosazujete, skoro nikdo v terénu a společnosti nechce! Přiznejme si to! A viděli někdy tito akademičtí odborníci a další angažovaní pseudoodborníci skutečnou školu, děti v ní? A to nejenom při přestřihování slavnostních pásek, ale především v běžném životě?

Zajímalo by mne, kdo zhodnotí dopady této transformace a kdo bude trestně odpovědný za následky tohoto nezodpovědného experimentu?! Za poškozené a traumatizované osobnosti povinně integrovaných dětí s LMP, za nevratný zánik části speciálního školství.

Před 2 lety jsem si udělal soukromé zjišťování úspěšnosti integrace dětí s lehkým mentálním postižením na základních školách. Odpověděli mi ředitelé zastupující cca 75.000 žáků, tedy celkem slušný vzorek. A víte, že jediné integrované dítě nedostalo možnost předvést své schopnosti ani v kultuře, ani ve sportu? Tohle chceme, takto má vypadat šťastné dítě?

Vážení, s odkazem na již řečené se ptám „To opravdu zmizel zdravý rozum a zůstala jen servilní schopnost podřizovat se nesmyslům?“

Prosím o doslovný zápis mého vystoupení. Chci mít důkaz, že za tyto připravované změny nejsem zodpovědný taky já.

Návrh novely školského zákona byl poslanci PČR přijat. Nedávno jsem slyšela vyjádření jak je dobré, že novela školského zákona byla přijata – otevírá se tím možnost čerpání až devadesáti miliard korun z fondů Evropské unie.

Je správné, že má ČR otevřenou cestu k čerpání finančních prostředků, na které by patrně bez novely školského zákona nedosáhla. Je správně, že právě školství má takovou váhu nejenom pro fungování ČR, ale především pro Evropskou unii.

Ujištění o tom, že se speciální vzdělávání rušit nebude (občas je přímo zmíněn termín základní školy praktické) zaznělo opakovaně ze všech stran. Dokonce i ze strany organizací, které prosazují neodbornou a plošnou inkluzi nejpozději včera. Není divu, jsou to ve velké řadě organizace, které s čerpáním finančních prostředků rády pomohou.

Jaká jednání budou nově probíhat?

Právě probíhají jednání o existenci upravené přílohy ve vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací (RVP ZV příloha LMP). NÚV připravuje zrušení přílohy LMP. Argumentem je zadaný požadavek ze strany MŠMT. Zrušení RVP ZV příloha LMP, upravující vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací je požadováno z různých míst, od ministerstev se zcela jinou působností, než je školství, až po organizace, jejichž členové ani nejsou schopni poskytnout své pedagogické portfolio – prostě proto, že žádné nemají. 

Veřejnosti je opakovaně podsouvána myšlenka o segregačním speciálním vzdělávání podle upravené přílohy RVP ZV, která „prý“ diskriminuje žáky s lehkou mentální retardací. Dokonce se objevil názor, že tuto přílohu ve vzdělávání nepotřebujeme. V této souvislosti je zmiňována dvoukolejnost našeho vzdělávacího systému – nehovoří se o dvoukolejnosti v souvislosti s víceletými gymnázii, ani v souvislosti se středním vzděláváním, nebo alternativním školstvím, ale pouze v souvislosti se základním vzděláváním na školách samostatně zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, právě v souvislosti s upravenou přílohou pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. 

Zrušení upravené přílohy je plánováno bez náhrady

Co to znamená? Pokud by se měla upravená příloha zrušit (důvody jsou uváděny různé – název, dvoukolejnost základního vzdělávání, nepotřebnost této přílohy, nadbytečné zařazování žáků do tohoto vzdělávacího programu z řad romské populace, atp.) je nezbytně nutné vstoupit do RVP ZV a zapracovat možnost vzdělávat žáky s lehkou mentální retardací například do Oddílu D, Kapitoly 8. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školním vzdělávacím programu, vypracovaném podle RVP ZV. Bez zásahu do RVP ZV tato změna možná není. Řada lidí hovoří o skutečnosti, že tato kapitola již takové vzdělávání umožňuje a upravená příloha tak může být opravdu zrušena bez náhrady. Ano, umožňuje, ale bez odbornosti, individuálního a odpovídajícího přístupu k jednotlivým žákům s mentálním handicapem. RVP ZV vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací neřeší – tento typ zdravotního postižení řeší právě upravená příloha LMP. Kapitola 8., umožňuje vypracování individuálního vzdělávacího plánu pro každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (ADHD, poruchy chování, specifické poruchy učení, zdravotní znevýhodnění….), ale není určena pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Mentální retardace je v systému vzdělávání specifikem, které vyžaduje vysokou odbornost, dlouholetou praxi a také vzdělávací program, který umožní těmto žákům dosáhnout na co nejvyšší kompetence ve vzdělávání, namísto pouhé „výroby“ řady mladých lidí, prodlužujících fronty na Úřadu práce. Není pravda, že žáci, kteří absolvují vzdělání na základních školách praktických, jsou žáky, kterým je upřena možnost vysokoškolského studia. Jsou to žáci, ze kterých budou dobří řemeslníci a úspěšní absolventi odborných učilišť.

Upravený vzdělávací program pro žáky s lehkou mentální retardací je zcela ojedinělý a při realizaci odborného vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací bychom měli uvažovat především o jeho odborném využití, případně zdokonalení, ne o jeho prostém zrušení. Naprostá většina těch, kteří se snaží o zrušení upraveného vzdělávacího programu určeného pro žáky s lehkou mentální retardací, jsou v oblasti pedagogiky laiky, kteří nemají se vzděláváním těchto žáků vlastní pedagogickou zkušenost. Odborně se v problematice neorientují, neznají obsah tohoto upraveného vzdělávacího programu a ke školství by se neměli vyjadřovat jen jako laikové.

Zrušení upravené přílohy RVP ZV je požadováno bez jakéhokoliv povědomí žadatelů, jak by měli žáci s lehkou mentální retardací být dál vzděláváni. Systém základního vzdělávání ČR má v RVP ZV a RVP ZV příloha LMP velkou devizu v možnosti rovného přístupu ke vzdělávání – výstupem obou vzdělávacích programů je základní vzdělání. Speciální vzdělávání pak není žádnou druhou kolejí, ale samostatným odborným vzděláváním. Možná, že celý problém vychází z názvu upraveného vzdělávacího programu, pravděpodobněji však z naprostého nepochopení podstaty tohoto dokumentu. Upravená příloha RVP ve vzdělávání je velmi dobře vypracovaný materiál a pouhé katalogy podpůrných opatření tento vysoce odborný materiál nemohou nahradit.

Znění právních prováděcích předpisů bude dalším z nových jednání.

Objevují se názory, že s novelou školského zákona dochází k významné změně ve smyslu odstranění segregace ve vzdělávání a k velké změně ve financování speciálních vzdělávacích potřeb žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím si, že školský zákon je bez prováděcích právních předpisů materiálem, který byl již dříve nazván „bianko šekem“. Posečkejme tedy s oslavou „narovnaného“ přístupu ve vzdělávání, jak se osvědčí nové změny v praxi a posuzujme jejich naplnění až po provedení jejich objektivního zhodnocení.

Možná je třeba vzít na vědomí, že se uvažuje také o redukci školských poradenských zařízení. Možná se uvažuje o zrušení SPC a jejich náhradou by mohla být školní poradenská zařízení. Vše tomu v souvislosti s tvorbou katalogů podpůrných opatření nasvědčuje. Nasvědčuje tomu také snaha o zrušení speciálního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací a zachování speciálního vzdělávání na základních školách speciálních. Nakonec se naskýtá otázka, k čemu by ŠPZ byla dobrá, když katalogy podpůrných opatření jsou určeny pedagogům základních škol?

Bez upravené přílohy RVP ZV nelze hovořit o existenci základních škol praktických nebo možnosti odborného speciálního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Zrušením možnosti vzdělávat odborně žáky s lehkou mentální retardací lze tento krok označit za popírání jednoho z principů demokracie – možnosti volby.

Je třeba si uvědomit, že existují a budou existovat žáci, kteří ke své úspěšné vzdělávací dráze v systému základního vzdělávání potřebují odbornou speciálně pedagogickou péči.

Zároveň schválila text petice, která je od tohoto dne šířena. Pozor - petice je vyhlášena jen do 20. května 2015! Rada ASP vyzývá všechny, komu není lhostejné, že se chystá zrušení přiměřeného vzdělávání pro žáky s LMP, aby petici nejen podepsali, ale i šířili!

Prohlášení a petice jsou ke stažení níže.

dne 5.  5. 2015 jsme pocítili první výhodu členství v Unii zaměstnavatelských svazů. S naší peticí jsme se dostali do programu jednání resortní Rady hospodářské a sociální dohody, tzv. „Malé tripartity“, jednání, jemuž předsedal pan ministr Chládek.

Tomuto jednání předcházelo hodinové jednání u náměstka pro regionální školství Mgr. Jaroslava Fidrmuce, u něhož jsme s předsedou CESHA Ing. Zajíčkem domluvili základní kroky při nahrazování přílohy RVP ZV LMP. Panu náměstkovi, který neustále tvrdil, že nikdy na MŠMTnechtěli zrušit program LMP bez náhrady a ani základní školy praktické, předseda ASP připomenul kdy a kolikrát to z úst pracovníků ministerstva zaznělo při oficiálních jednáních.  

Na jednání resortní Rady hospodářské a sociální dohody byly sděleny informace o jednání pracovní skupiny k LMP, kdy se přítomní shodli na návrhu ASP ČR o nutnosti přepracování RVP ZV.

Výsledkem jednání je následující:

• K 1. 9. 2016 bude přepracován RVP ZV s tím, že vše potřebné, obsažené v příloze LMP, bude vtěleno do RVP ZV a s koncem platnosti přílohy začne platit přepracovaný RVP ZV bez přílohy LMP. Zároveň bylo z naší strany připomenuto, že jsme připraveni se na inovaci RVP ZV aktivně podílet.
• Pokud nebude upravený RVP ZV hotov, nebude zrušena ani příloha LMP.  Bylo dohodnuto, že vše nové bude bude platit od prvních ročníků ZŠ.

Žáci zařazení před 1. 9. 2016 od první třídy až do deváté třídy, se budou vzdělávat dle stávajícího programu.

Tato dohoda bude obsažena v usnesení „malé tripartity“, čímž se stane materiálem, na němž se dohodli vládní představitelé, odbory a zaměstnavatelé.

Na jednání tripartity jsem sdělil, že podpora ministra, o kterou požádal proti lživým tvrzením předsedy Amnesty International a Úřadu vlády ČR a jeho sekce pro lidská práva, bude právě „Petice“ organizovaná ASP ČR, pod níž se již v těchto dnech shromažďují tisíce podpisů.

Jednání tripartity trvalo bezmála tři hodiny. Výsledné usnesení naformulované panem náměstkem a schválené všemi přítomnými znamená významný posun na oficiální úrovni vůči všem lžím, které vypouští pracovníci Úřadu vlády ČR a neziskových organizací. Slovy pana ministra: 

„Inkluze bude probíhat v té míře, aby nepoškodila žáky a nebyla realizována nepřipravenými učiteli.“ 

Naše názory formulované v petici  a opakovaně i během jednání tripartity, získaly podporu napříč přítomnými zástupci resortů, odborů a zaměstnavatelských svazů a proti se nevyjádřili ani zástupci MŠMT.

To je, myslím, maximum, čehož bylo možné dosáhnout.

Asociace speciálních pedagogů musí nutně dávat jasně najevo jednotu svých členů i osob, které s námi třeba pouze sympatizují a členy asociace z různých důvodů nejsou (třeba že jim je členský příspěvek 300 Kč za rok částkou nabourávající rodinný rozpočet). Je třeba, abychom aktivně podporovali názory obsažené v petici ASP ČR a Prohlášení odborných asociací ve vzdělávání a pokud možno s podpisovými archy plnícími se podpisy je šířili dále. S několika málo tisíci podpisy nebudeme pro ministerstvo a natož pro vládu zajímaví a přestanou se s námi bavit.

S pozdravem

PaedDr. Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Integrace má své hranice, které leží u hranic mentálního postižení. Děti s mentálním postižením (MP) nebudou nikdy rozumět všemu, co se učí jejich vrstevníci, nejsou schopny všechno pojmout, i kdyby se rozkrájely. Proto se pro ně před mnoha desítkami let zřídily samostatné třídy s upraveným vzdělávacím programem, kde se jim při nižším počtu žáků mohl učitel mnohem více věnovat.

Inkluze. Prý jde o naprosto odlišný přístup, který předpokládá zařazení všech dětí do běžné školy. Všechny se učí spolu, naučí se spolupracovat, vzájemně se tolerovat a pomáhat si. Můžeme již několik let pozorovat, jak zastánci inkluze bojují za jednotnou školu, za rovné příležitosti. Nepřipomíná nám to něco? Neučili jsme se o husitském hnutí, o Pařížské komuně, o Komunistické internacionále? Všichni víme, že to byly ideologie, které chtěly nastolit spravedlnost v naivní představě, že jsme všichni stejní a sobě rovní. Ale lidé takoví nikdy nebudou. Díky tomu zaujímají různá postavení ve společnosti. Vždy mezi námi budou jedinci nadprůměrní, průměrní, podprůměrní a bohužel i ti, kteří nemají ani na to, aby byli v pásmu podprůměru. Přírodě neporučíme. A je naším údělem to respektovat a společnost budovat s ohledem na tuto skutečnost. Rovněž tak vzdělávání. Jen rozumově nejschopnější budou dělat práci, která nejvyšší rozumové schopnosti vyžaduje. Každý prostě nemůže být lékařem, soudcem nebo architektem. Každý ale může být užitečný podle svých schopností, pro každého existuje přiměřené uplatnění. A těm, kteří ranou osudu nemohou vykonávat žádnou činnost, těm stát musí pomoci přežít.

Ideály úplné inkluze jsou jen utopií. Čím dřív to odpovědní pochopí, tím méně bude škod. Je třeba rázně odmítnout nesmysly a záměrné lži, že jsou u nás některé děti diskriminovány a úmyslně postaveny mimo hlavní vzdělávací proud, aby nedosáhly hodnotného vzdělání. Všichni přeci vědí, že každé dítě, pokud nemá evidentně těžké mentální postižení, má možnost vstoupit do systému vzdělávání ze stejné startovní čáry v 1. třídě běžné školy. Někteří však nestačí tempu a musí se na ně brát ohled, musí se jim vzdělávání upravit. Tam, kde nic jiného nepomůže, musí být nasazen vzdělávací program zohledňující jejich snížené schopnosti. Zastánci inkluze mnohokrát veřejně prohlásili, že takto upravený vzdělávací program diskriminuje žáky, protože jsou jim zatajovány informace a jsou ochuzeni o učivo, které jim pak chybí pro další studium. Ano, těmto žákům se opravdu nevysvětluje způsob výpočtu vzájemného působení gravitační síly s jinými silami, nejsou nuceni ovládat velké množství anglických časů, logiku složitých větných rozborů a rovnic o dvou neznámých. Kdo má takové dítě doma nebo ho učí ve škole, ví, že to prostě nejde. Že do šálku se obsah konvice nevejde. Čelná propagátorka inkluzivního vzdělávání nedávno udělala z televizního diskusního pořadu pořad zábavný svým tvrzením, že v redukovaném programu ztrácíme děti, které by mohly uspět na vysokých školách a dělat potom lékaře a právníky. Inkluzisté si snad opravdu myslí, že někdo zlý vybrané děti úmyslně přesouvá na vedlejší kolej, kde je drží, přestože jsou chytří. A že pokud zrušíme upravené vzdělávání, diagnóza LMP a údajná diskriminace méně nadaných dětí zmizí. Proto se dožadují zrušení přílohy rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky s LMP.

Pokud ministerstvo školství na nátlak neziskových organizací (často českých poboček zahraničních organizací) opravdu totální inkluzi zavede, dostanou inkluzisté impuls k páchání dalšího dobra. Představme si, jakých dalších antidiskriminačních cílů by mohli dosáhnout úpravami zákonů a vyhlášek:

• všechny děti úspěšně ukončí 9. ročník ZŠ (rovné příležitosti – nelze nikoho označit, že na něco nestačí, redukované vzdělávání stát zruší, aby rodiče neměli na výběr)
• zákonní zástupci podají dětem přihlášku na střední školu a pokud to neudělají, podá ji státní orgán (rovné příležitosti - všichni mají právo studovat střední školu, rodiče to nesmí blokovat)
• všechny děti budou přijaty na střední školy (rovné příležitosti - všichni mají právo studovat zvolený maturitní obor)
• všichni střední školu úspěšně ukončí maturitou (rovné příležitosti - nelze nikoho označit, že na něco nestačí)
• kdo má zájem, nastoupí na vysokou školu (rovné příležitosti - všichni mají právo studovat zvolený obor na vysoké škole)
• vysokoškoláci úspěšně dokončí studia (rovné příležitosti – nelze nikoho označit, že na to nestačí)
• všichni získají pracovní místo odpovídající jejich vzdělání (rovné příležitosti - všichni mají právo nastoupit do takového zaměstnání, pro které získali kvalifikaci)
• všichni mají pracovní místo jisté, dokud ho sami neopustí (rovné příležitosti – nelze nikoho označit, že na to nestačí)

Cíle razičů inkluze budou splněny. Žádná diskriminace. Kdo chtěl být lékařem, bude lékařem, kdo chtěl být počítačovým expertem, bude jím. Bez ohledu na jeho schopnosti, vůli a píli. Budou se bít v prsa, že zavedli rovné příležitosti a to je spravedlivé. Kvalita vzdělávání není důležitá, stejně jako kvalita odvedené práce. Vypadá to jako sci-fi? Ale první krok již připravují k realizaci! Kdo z odpovědných činitelů konečně dostane odvahu a zasadí se o to, aby suverénní Česká republika tuto absurditu na svém svrchovaném území zastavila?

Arnošt Vítek, člen Asociace speciálních pedagogů ČR

dne 28. května 2015 předal petiční výbor spolu s předsedou ASP ČR petici, kterou podepsalo celkem 68 247 občanů, náměstkovi ministra školství. Fotografie z kompletace a předání petice níže.

Rada ASP ČR podepsala 21. dubna 2015 s dalšími asociacemi ve vzdělávání společné prohlášení k záměru MŠMT zrušit přílohu RVP ZV pro vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením bez náhrady. Dne 21. 4. 2015 byla vyhlášena „Petice Asociace speciálních pedagogů ČR“. Petiční akce byla ukončena dne 20. 5. 2015.

Během celé akce chodila řada dopisů a e-mailů, ve kterých byla naší asociaci sdělována podpora. Byla doručena také řada e-mailů, ve kterých pisatelé sdělovali, že se petiční akce nebudou účastnit, protože je obsah „Petice“ v rozporu s jejich přesvědčením – tyto spoluobčany jsme nepřesvědčovali o naší pravdě ani o našem rozdílném pohledu. Podepsat jakoukoliv petici je právo každého občana, stejně jako je samozřejmé, že když se jí účastnit nechce, tak ji prostě nevěnuje žádnou pozornost – tady se nabízí otázka: „Proč tedy psát nesouhlasné stanovisko?“

Do sídla ASP ČR však na druhou stranu přicházeli lidé „z ulice“ a nosili podepsané petiční archy. O celé akci se dozvěděli od známých, přátel, nebo ve škole svých dětí. Všechna setkání byla velmi příjemná a podpora ze strany těchto osob velmi potěšila.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vedení asociace všem děkuje za aktivní přístup k vyhlášené „Petici Asociace speciálních pedagogů ČR“.

Všem, kteří petiční akci podpořili svým podpisem, patří poděkování.

Marcela Bernardová

V pozici ministra a dříve i senátora dokázal komunikovat s odbornou veřejností a také jí, konkrétně v otázkách regionálního, ale myslím i vysokého školství naslouchat. Pravda, asi bychom viděli jiné priority při práci s žáky než tablety do škol, plošně realizované přijímací zkoušky a povinnou maturitu z matematiky (nesmyslná zvláště ve školách, kde mají matematiku pouze první roky), ale ani k těmto tématům nelze přistupovat černobíle. Nicméně zásah do sortimentu automatů na různé poživatiny ve školách mi naopak přijde jako rozumný. K čemu nám je sledování struktury jídelníčku ve školních jídelnách a důraz na zdravou stravu, když na chodbách jsou automaty na spoustu lákadel přeplněných vším možným i nemožným, ale jen minimálně produkty pro dětský organismus přínosnými.

S Chládkovými názory na akcentování tvorby inkluzivního prostředí ve třídách běžných škol jsme jako asociace v mnohém souhlasili. Na rozdíl od některých svých podřízených se totiž nenechal dotlačit k laciným proklamacím a floskulím. Zjevně chápal limity a rizika bezbřehé inkluze, zvláště pokud jde o děti s mentálním postižením a děti se závažnými poruchami dorozumívacích schopností. Ono totiž skutečně nelze upřednostňovat vzdělávání jedněch na úkor druhých pouze pro vidinu miliard z evropského měšce.

K jeho přednostem platilo, že měl situaci v terénu celkem zmapovanou a věděl, že představy mnohých "inkluzionistů" jsou spíše zbožným přáním mimo reálné možnosti a v mnohém i mimo zdravý rozum. Český systém základního vzdělávání hájil i před evropskými a dalšími představiteli, jejichž názory byly cíleně dezinformovány některými pracovníky Úřadu vlády a s ním propojenými zástupci neziskovek, kteří se na jedné straně dotacemi státu nechávají živit a na straně druhé jej pomlouvají a dělají mu ostudu v cizině.

Je vůbec velmi živou otázkou jaká motivace neziskovky a některé pracovníky vládních úřadů a vysokých škol s pedagogickým zaměřením vede k protlačování naprosto nesmyslných představ o vzdělávání žáků hraničních a mentálně retardovaných včetně vytváření tlustospisů, při jejichž čtení si soudný člověk často klade otázku, zda to autor skutečně myslí vážně. Proto by mne zajímala skutečná motivace všech těch ochránců a pseudoochránců, kteří hájí zájmy někoho, kdo ani neví, že je hájen a navíc to ani hmotně nepocítí. Samozřejmě se naskýtá pochybnost o deklarované motivaci, zda to je skutečně myšleno vážně. Zvláště když si představíme tučný rozpočet na odměny lidí, kteří se touto pofiderní inkluzivní snahou budou zabývat a již nyní mají natažené ruce k zisku financí z Bruselu. To i člověk vystudovaný v daném oboru může zapomenout na odbornost a hlásat, s prominutím, hlouposti, kterým věří jen s vidinou možného zisku. Konec konců tuto představu potvrdil v televizním rozhovoru i odvolaný ministr Chládek.

Zrovna tak chápal potřebu redukce tříd víceletých gymnázií, které se staly nadměrně vyhledávanými pro ambiciózní rodiče bez ohledu, zda jejich děti jsou či nejsou výrazně talentované, a orientaci spíše na čtyřletou formu gymnaziálního studia. Shoda byla i ve snaze zkvalitnění výuky na druhém stupni základních škol, aby rodiče nevolili před nekvalitní výukou odchod dětí do víceletých gymnázií, což je druhým důvodem jejich přeplněnosti bez ohledu na jejich původní smysl (pouze pro mimořádně nadané).  

Nicméně je pravdou, že jeho slabinou bylo dotahování myšlenek až k jejich „zhmotnění“.  Ne vždy ohlídal, aby někteří ministerští úředníci realizovali jím deklarované kroky, na nichž se s odborníky shodl. Mnohé jím pořádané, ale již nedůsledně sledované kulaté stoly se ve svých závěrech nedomohly kýženého efektu a někdy měl člověk ze závěrů pocit, že se účastnil patrně jiného jednání. To zvláště tehdy, pokud prezentované názory neodpovídaly aktuálním politickým představám. I tato situace vedla až k námi organizované petici, jíž svým podpis připojilo bez mála sedmdesát tisíc občanů.

Zkratkovitým rozhodnutím o odvolání ministra zůstala na začátku cesty tolik potřebná reforma financování regionálního školství. Ta by měla být vedle vyřešení toku odpovídajícího množství financí do škol také zárukou možnosti větší prostupnosti vzdělávacího systému a umožnění smyslupné integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Je třeba dát do odpovídajícího tvaru kariérní systém pedagogických pracovníků, aby byli motivováni k dalšímu odbornému růstu a nezakrňovali na úrovni, kterou je vybavily vysoké školy.

K interpersonálním problémům na ministerstvu se mi nepřísluší vyjadřovat. Nicméně ke dvěma ano. Jednak to jsou někteří z poradců, kteří se jimi stali přes opakované fatální neúspěchy v praxi a také problém zaplevelení ministerstva referenty, kteří oblasti, za níž zodpovídají, příliš nerozumí a terénu na místo pomoci spíše škodí. To jistě jeho jménu příliš neprospělo.

Nastupující paní ministryni přeji, aby se jí podařilo se svěřeným resortem vbrzku seznámit a pokračovat v pozitivních krocích odvolaného předchůdce (vždyť byl premiérem označen za nejlepšího za deset posledních let) a naplnit mezery, které  po něm zbyly. Zároveň jí přeji, aby se dokázala správně orientovat v radách a doporučeních, kterých se jí bude dostávat, aby zohledňovala názory především odborné veřejnosti a nenechala se svazovat tendenčními a leckdy zištností vedenými představami „takyodborníků“.

Jiří Pilař

K Vašemu podání ze dne 22. 05. 2015, které bylo cestou elektronické pošty doručeno zdejšímu Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 a které bylo nadepsáno jako „Podnět k přezkoumání, zda nedošlo ke spáchání trestného činu ze strany vedení Amnesty International“, Vám po vyhodnocení jeho obsahu a obsahu jeho příloh sděluji, že z obsahu Vámi dodaného listinného materiálu nevyplývá žádné takové konkrétní jednání, které by mohlo naplnit znaky skutkové podstaty některého z trestných činů specifikovaných ve zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb. - trestního zákoníku; proto se Vaším podáním nebudou orgány činné v trestním řízení více zabývat a bude bez dalšího založeno.

V zásadě brojíte proti tomu, jakým způsobem hodnotí Amnesty International činnost českých exekutivních a vzdělávacích institucí, kdy podle Vašeho názoru proti nim neprávem vznáší obvinění z vážných trestných činů a takové obvinění se implicitně týká i občanů České republiky. Poukazujete zejména na články z webových stránek Amnesty International a ČT 24. Medializované verbální ataky - podle Vašeho názoru - mají být nevybíravé a mohly být jimi spáchány trestné činy, neboť veřejně došlo ke vznesení obvinění českých úřadů z trestného činu apartheidu a diskriminace skupiny lidí podle § 402 odst. 1 tr. zákoníku. Dovozujete, že v případě neprokázání takového trestného činu by mělo být orgány činnými v trestním řízení prošetřeno, zda se pan Salil Shetty a všichni představitelé české pobočky Amnesty International nedopustili trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. Závěrem namítáte, že nelze akceptovat dehonestující kampaň Amnesty International, postavenou na vesměs lživých tvrzeních a ničím neopodstatněných výpadech na adresu politické reprezentace, veřejných institucí a občanů České republiky.

Lze přisvědčit Vašemu tvrzení, že „výzkumná zpráva“ s názvem „Chce to více snahy - Etnická diskriminace romských dětí v českých školách“ prezentovaná jako „Amnesty vzkaz české vládě: V řešení diskriminace romských dětí ve školách to chce víc snahy!“ evidentně obsahuje nepravdivé, překroucené a dehonestující informace, které jsou předkládány jako objektivně zjištěná fakta, nicméně v žádném případě nelze tato tvrzení a nepodložená osočování hodnotit jako obvinění politické reprezentace, veřejných institucí a občanů České republiky ze spáchání trestného činu apartheidu a diskriminace skupiny lidí podle § 402 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí. Žádné takové obvinění z pseudovýzkumné práce Amnesty International nevyplývá. Může jít toliko o neopodstatněnou, neoprávněnou a neomalenou kritiku činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců, potažmo nespravedlivé „nálepkování“ občanů České republiky, kteří nepatří do komunity Romů.

Pouhou kritikou činnosti vlády, resp. kritikou činnosti státních institucí a jejich zaměstnanců, byť by tato kritika byla neopodstatněná, neoprávněná, neomalená a dehonestující, se nelze dopustit trestného činu křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku, ale ani žádného jiného trestného činu specifikovaného ve zvláštní části trestního zákoníku. Opačný závěr, tedy závěr o spáchání trestného činu křivého obvinění by kolidoval s ústavně zaručeným právem na svobodu slova a projevu. Vláda coby vrcholný exekutivní orgán státu má dostatek pravomocí k realizaci své politiky a není na místě ji proti kritice její činnosti či naopak nečinnosti chránit prostředky trestního práva. Je na ní a jejích institucích, aby svými věcnými argumenty uměly čelit dehonestující kampani, k čemuž jistě disponují dostatkem vhodných prostředků, včetně medializace.

Neakceptujete-li tento způsob vyřízení této části Vašeho podání, můžete požádat o přezkoumání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jímž je Městské státní zastupitelství v Praze (se sídlem Praha 5, nám. 14. října 2188/9) a jehož rozhodnutí v této věci by bylo konečné - viz ustanovení § 16a odst. 7 zák. č. 283/1993 Sb. (o státním zastupitelství).

Závěrem - prosím - přijměte omluvu za prodlení při vyřízení Vašeho podání.

JUDr. Zdeňka Galková, v.r.

státní zástupkyně

Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1

Zrušení přílohy RVP pro žáky s LMP znamená ukončení efektivního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací založeném na dlouhodobém, systematickém a odborně metodickém a organizačním přístupu, vypracovaném generacemi speciálních pedagogů, psychologů a lékařů. Jeho tradice sahá do počátku dvacátého století a jeho cílem bylo dosažení maximálně možného vzdělání žáků s mentálním handicapem. A v důsledku naplnění tohoto cíle umožnění maximálně možného uplatnění těchto lidí ve společnosti.

Náhrada tohoto systému pseudovizí přirozeného přijímání žáků s handicapem běžnou populací a náhrada speciálněpedagogického přístupu ke vzdělávání těchto dětí podpůrnými opatřeními realizovanými asistenty pedagoga, přenesením odpovědnosti za jejich realizaci na učitele škol hlavního vzdělávacího proudu při zachování míry ostatních povinností při vzdělávání všech žáků je z historického hlediska krok zpět. Budou ho muset po pominutí těchto myšlenkových pochybení budoucí generace učitelů – speciálních pedagogů pracně odstraňovat s vědomím ztráty kvality života generace, či dokonce generací žáků.

Velký krok zpět

Zrušením upravené přílohy LMP ve vzdělávání se ruší systematicky propracovaný, vysoce erudovaný a ve světě ojedinělý systém vzdělávání žáků s mentální retardací. Měli bychom uvažovat o jeho odborném využití, případně zdokonalení, a nikoliv o jeho prostém zrušení. Kapitola 8. RVP ZV umožňuje vypracování individuálního vzdělávacího plánu pro každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami, ale není určena pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací.

Podpůrná opatření tento vysoce odborný materiál nemohou nahradit. S odborným vzděláváním žáků s mentální retardací nemá poskytování stupňů podpory žádnou přímou souvislost. Způsob vzdělávání žáků s mentální retardací na školách hlavního vzdělávacího proudu vrací odborné vzdělávání těchto žáků do doby před vznikem škol zabývajících se vzděláváním těchto žáků.

Laťka maxima možného

Existují žáci, kteří ke své úspěšné vzdělávací dráze v systému vzdělávání potřebují odbornou, systematickou speciálně pedagogickou péči. Rozhodně nemám na mysli péči školního speciálního pedagoga hodinu týdně ve vyčleněné místnosti, nebo vzdělávání žáků asistenty pedagoga mimo třídní kolektiv a již vůbec ne vzdělávání žáků asistenty pedagoga. Také nemám na mysli podporu těmto žákům speciálními pedagogy, kteří metodicky povedou pedagogy základních škol, kteří žáky s mentální retardací budou vzdělávat v běžné třídě při běžném počtu žáků. To je výsměchem všem žákům, kteří v novém systému vzdělávání nikdy nedosáhnou na maximum svých možností, na žádný úspěch. Výsměchem všem, pro které je popracovaný a ojedinělý systém speciálního vzdělávání nutný pro jejich maximální možný vývoj.

Změny jsou třeba, ale…

Je správné, že se naše školství mění a začíná uplatňovat principy, které umožní vzdělávání žákům, kteří potřebují podporu ve vzdělávání. Žákům, kteří by bez této podpory byli stále na okraji pozornosti a kteří by bez této podpory nedosáhli na požadované klíčové kompetence ve vzdělávání. Je správné, když je podpora poskytnuta všem žákům, kteří jí potřebují a pro které je podporou, díky které bude těmto žákům umožněno dosáhnout takového vzdělání, kterého by bez poskytnuté podpory dosáhnout nemohli.

Předpokladem však musí být, že na požadované klíčové kompetence skutečně všichni žáci základních škol dosáhnou. Není správně, že se veřejnosti předkládá názor, že taková podpora je vyhovující pro každého žáka. Není správné předkládat veřejně tvrzení, že speciální školství

je diskriminující a že právě tento způsob vzdělávání poškozuje žáky, kteří by s podporou v hlavním vzdělávacím proudu mohli být úspěšnými absolventy vysokých škol. Absolventi základního vzdělávání nejsou všichni budoucími žáky maturitních oborů, ani budoucími studenty vysokých škol. Kdyby tomu tak bylo, pak by taková společnost spěla k naprosté absenci materiálních hodnot, bez kterých se neobejde. Není tedy správné hovořit s despektem o učebních oborech ani o lidech, kteří takové obory absolvují, nebo sami vyhledávají a upřednostňují před studiem vysoké školy.

Zase na okraji zájmu

Vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací na odborné úrovni se výrazně omezuje. Je zřejmé, že přesunutí speciálního vzdělávání do systému poradenství otevírá dveře alternativním způsobům vzdělávání a vzdělávání financovanému z fondů a projektů. V tomto případě se může jednat o cíle ve vzdělávání, limitované udržitelností projektu.

Mezi žáky s lehkou mentální retardací je určité procento dětí, které mají šanci být integrovány, o tom není pochyb. V takových případech je jejich integrace zcela na místě. Jsou však žáci s lehkou mentální retardací, jejichž handicap nespočívá jen ve výsledku skóre psychologických testů. Tito žáci budou opět na okraji zájmu celé společnosti, často se stanou nežádoucími v kolektivu třídy, školy, v mnoha případech budou trpěni, protože škola je inkluzívní a tak musí mít takové žáky ve škole tzv. „k vidění“. Ale co je potom cílem vzdělávání těchto žáků?

Rovné příležitosti na nerovné ploše

Inkluze žáků s lehkou mentální retardací je nazývána rovnými příležitostmi ve vzdělávání. Spíš tato plošná a neodborná inkluze žáků s lehkou mentální retardací vystihuje příměr založený na nerovných příležitostech vzbuzující nereálné naděje s reálným zklamáním. Teoretická vize, že se žáci nejvíce naučí sami od sebe, není úsměvným vyjádřením z poslední doby, ale názorem předkládaným veřejně s naprostou vážností. Nenastal čas položit si otázku: „Co je cílem vzdělávání?“.

Kolektivizace zemědělství trvala 40 let a také se ukázalo, že nebyla správnou volbou pro zemědělství. Proti její realizaci také nebylo obrany.

Zatím jsme se nedostali dál než k metodě pokusu a omylu. A to ani v případě speciálního vzdělávání. Odborníci ze západních zemí ho berou jako ojedinělý objev, kterým nahrazují již dříve zavedený systém vzdělávání ve svých zemích. Systém, který zaváděli stejně pochybnou ideologií jako my teď.

Marcela Bernardová

České školství v posledních letech prochází neustálými turbulencemi. Ministři se střídají téměř v ročních intervalech a zásobují ministerstvo různými představami, které jim mnohdy nakukají do hlav lidé vydávající se za odborníky, ale často po většině motivovaní možností přiživit se na výdajích ze státního rozpočtu. Ať již to byl tzv. internet do škol, který pomohl jenom někde a především někomu na úkor školních metodiků prevence, pro které jsme na přelomu tisíciletí prostředky původně připravovali, první rámcový vzdělávací program, který tehdy většině krajů vytvořila za velmi tučný obolus parta bývalých ministerských úředníků, předražené aktivity v rámci mnohaletých příprav státní maturity, různé výzkumné úkoly, které nikomu krom peněz nic nepřinesly a mnoho dalších aktivit, na které ministerská kasa stále nemůže zapomenout.

V posledních letech je takovým lákadlem myšlenka tzv. inkluze ve vzdělávání. Ne, že by to byla představa lichá. Ono poskytnutí možností rovného přístupu ke vzdělání, je ideálem patrně nás všech a těžko se najde někdo, kdo by nefandil žákům, aby se pokud možno se svými deficity vyrovnali co nejlépe a nejlépe v běžných školských podmínkách. Je určitě správnou myšlenka větší prostupnosti systému základního vzdělávání, otevřít je všem dětem. Nicméně je zcela jistě nesprávné vzdělávat všechny žáky bez ohledu na jejich intelektové schopnosti v prostředí standardní školní třídy, která ty nejslabší staví do pozic outsiderů a třídních šašků, případně je ze svého středu přímo vypudí.

Během léta se v kanceláři Asociace speciálních pedagogů množily dotazy našich kolegů, kteří se seznámili s Akčním plánem inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018, jak je možné, že se naše asociace na materiálu, jenž oplývá více slabými místy, než silnými stránkami mohla podílet (alespoň je uvedena jako na tvorbě spolupracující subjekt). Vždy jsme museli uvádět věc na prvou míru, a od spoluautorství materiálu se distancovat, protože naše připomínky, většinou zásadního charakteru, byly téměř všechny odmítnuty na úkor pseudolidskoprávních aktivistů.

K celkové úrovni textu jsme se vyjádřili jednoznačně, a to, že je materiál v této podobě pro ASP ČR nepřijatelný, protože se převážně a přednostně zabývá iluzorním řešením romské otázky a nikoliv vzděláváním všech dětí, žáků a studentů. Navíc svými tvrzeními, která by měla mít dopad na školské prostředí, zamezuje možnosti odborného vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací a jen nedostatečně se zabývá vzděláváním žáků se specifickými poruchami učení a chování, kteří mají v běžném vzdělávání největší problémy a o mnoha z nich můžeme hovořit jako o obětech našeho školského systému. Převážně se jedná o chronicky neúspěšné žáky, s nimiž učitelé neumí pracovat. Jestliže chceme skutečně žáky naučit mít pozitivní vztah ke vzdělání, tak v nich nesmíme budovat pocity permanentního neúspěchu, který dříve nebo později má dopad i na jejich psychiku (většina mých klientů v psychoterapii). Nemyslím tím zmenšení nároků na vzdělání, ale jejich zlidštění.

V materiálu se sice hovoří o potřebě předškolního vzdělávání (do roku 2020 alespoň 95%?!), ale připouští pouze možnost mateřských škol. Zcela z materiálu zmizely přípravné třídy základních škol, které pro děti především s odkladem školní docházky mívají při správném vedení blahodárný význam (příklad základních škol v Praze 9, kde již několik let fungují s velmi pozitivními výsledky, včetně snížení množství odkladů – stačí se jen zeptat). Zde je patrná snaha aktivistů z vlivných neziskovek, kteří jsou vláčeni častěji emocemi než znalostí např. vývojové psychologie. Jinak by nemohli tvrdit, že sedmiletému dítěti s odkladem dá víc mateřská škola, než přípravná třída školy základní.

Jen obtížně lze rozumět jednomu z principů „povinnost se vztahuje na mateřské školy, tak aby akceptovaly všechny děti ze spádové oblasti bez výjimky a bez ohledu na trvalé bydliště a zajistily kvalitní vzdělávání a přípravu na základní školu“. Spádová oblast se přece rovná trvalému bydlišti, ne? Nebo obec bude nucena zajistit předškolní vzdělání každému, kdo se jejím rajónem jenom mihne? A co když nemá ve své územní správě pro mateřskou školu adekvátní pozemek? To bude vyvlastňovat soukromé vlastnictví? Nebo bude vytvářet mnohasethlavé mateřské školy o více patrech v nichž se děti budou ztrácet?

Jak chce ministerstvo vydat „metodický pokyn, který školám jasně ukládá, že nemůžou odmítat přijmout děti, které patří do jejich spádové oblasti“? Jednak tuto otázku řeší školský zákon, jen jeho dikci kontrolovat a navíc metodický pokyn ministerstva je pouze doporučující a pro jiné zřizovatele zcela nezávazný. Jak bude ministerstvo uplatňovat pojem znevýhodněné děti? To na jejich definici nechá provést další ze zbytných, ale finančně náročných výzkumů?

Dalším výkřikem do tmy jsou některé milníky, indikátory na rok 2018:

• „Realizace místních ucelených strategií pro inkluzivní a kvalitní vzdělávání probíhá minimálně na 50 územích.
• Realizuje se minimálně 5 příkladů dobré praxe řešení situace škol oslabených územní segregací.
• 600 škol se zlepší v kvalitě a inkluzivitě
• Podpora škol se slabšími výsledky
• Dostupnost kvalitního vzdělávání každého dítěte / žáka v inkluzivní škole;
• Sdílené porozumění cíli: orientace na kvalitní a inkluzivní vzdělávání;
• zpracování analýzy a návrhu využitelnosti odborných kapacit speciálních škol při vzdělávání dětí, žáků a studentů ve školách hlavního vzdělávacího proudu; zpracování analýzy naplněnosti škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním postižením, včetně analýzy odborné kapacity těchto škol ve vztahu k druhům zdravotního postižení jejich žáků a navrhnout koncepci využitelnosti odborné kapacity těchto škol pro podporu vzdělávání dětí, žáků a studentů ve školách tzv. hlavního vzdělávacího proudu.“

Perlou je rovněž „Hodnocení projevu předsudků je součástí kvalitativního hodnocení pedagogického procesu ze strany ČŠI.“ To skutečně samo ministerstvo přiznává, že naše školství je diskriminační a že ji tedy svojí činností léta toleruje? A diskriminační pouze vůči jednomu etniku, nebo vůči všem jedincům, kteří nějak „vyčnívají“ z davu? Tomu je třeba čelit právní cestou a ne kvalitativním hodnocením ČŠI.

To, že je naše školství v „dobrých“ rukou svědčí formulace jednoho z prioritních úkolů MŠMT na rok 2015 „Transformace přílohy RVP ZV-LMP do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání“, kde se tvrdí, že „ MŠMT zruší přílohu školského zákona upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV LMP)“, ačkoliv školský zákon žádnou takovou přílohu nezná, protože RVP ZV – LMP není přílohou školského zákona, ale jedná se o přílohu RVP ZV.

O neznalosti z pohledu nákladů např. na učebnice pro zdravotně postižené svědčí určená částka 1 286 000 Kč na učebnice, učební texty a materiály. Za to se toho skutečně moc nesvede. Jen v letech 2000 až 2007 bylo každým rokem vymezeno téměř 6 mil Kč a zvládla se vždy pouze malá část potřebných učebnic. Informace pro neznalé – výroba speciálních učebnic, zvláště těch pro nevidomé je specifická, malonákladová záležitost a tudíž podstatně dražší, než podobné materiály pro běžné školy. Stejně tak základní školy se 680 tis. Kč mnoho učebních pomůcek pro 1. stupeň nepořídí, tedy pokud se jedná o plošné pokrytí a ne pouze o vybrané skupiny žáků. A navíc zdravotně postižení mají ze zákona nárok na všechny tyto učební texty zdarma. V kontrastu s tímto je počítáno na vzdělávání v jazyce národnostních menšin, multikulturní výchovu, integraci cizinců a výuku žáků – cizinců českému jazyku více než 26 mil. Kč.

„Na základě zpřesněných údajů z terénu a na základě výstupů projektu „Systémová podpora inkluzivního vzdělávání“ Univerzity Palackého Olomouc byly vypracovány dvě varianty kvalifikovaných odhadů nákladů na rok 2016 (září až prosinec) a rok 2017.“ Tato informace je rovněž zajímavá, protože je počítáno s částkami, které navrhuje externí organizace a přímo řízená organizace ministerstva, Národní ústav vzdělávání, který plnil téměř totožný úkol, s žádnými finančními odhady nepřichází.

Se zkušeností kolik peněz již olomoucký projekt stál a katalogy, které jsou jeho výstupy, budí přes svoji objemnost spíš úsměv, v některých pasážích s autory až soucit (např. rady učitelům kdo kde má za jakých podmínek sedět a podobné samozřejmosti, kterých jsou tyto svazky plné), se nabízí otázka na téma rentabilita toho všeho a zda nešlo spíše o to si vydělat, než něco smysluplného udělat. Nabízí se mi srovnání s pražským tunelem Blanka (samozřejmě ve školských ekonomických poměrech).

Je skutečně zarážející, jak velké slovo mají na resortním ministerstvu aktivisté z vlivných neziskovek, až to budí dojem, že se jich ministerští úředníci, zvláště ti ze speciálně pedagogického oddělení bojí. Je celému vzdělávání na škodu, že koncepčně se speciální pedagogikou již řadu let zabývají úředníci, kterým chybí potřebná odbornost, a tudíž jsou snadnou „kořistí“ těchto aktivistů. Jinak si jen obtížně můžeme vysvětlovat, proč z ministerstva vycházejí materiály úrovně kvality jako tento akční plán.

PaedDr. Jiří Pilař

Otevřený dopis a připomínky ASP ČR k navrhovanému znění vyhlášky ke stažení níže.

včera zasedal petiční výbor PS PČR, který zařadil do svého programu požadavek na projednání petice ASP ČR.

Výsledky jednání (zprostředkováno):

• Výboru není zcela jasné, proč ASP ČR vyjadřuje jakékoliv obavy nad „náhradou“ upravené přílohy RVP ZV pro žáky s lehkou mentální retardací.
  • Transformace upravené přílohy do RVP ZV je odpovídající a umožňuje vzdělávat žáky s LMR.
  • V návrhu vyhlášky je zmíněna možnost zachovat školy pro žáky s LMR a tedy také jejich vzdělávání.
• Petice byla podána správně na MŠMT a reakce je plně v kompetenci MŠMT.
  • Reakce na petici byla ze strany MŠMT provedena, není proto žádný důvod obsah petice ze strany petičního výboru PS PČR projednávat.

Podnět - průvodní dopis ASP ČR přiložen níže.

Marcela Bernardová

K 15.11. končí připomínkové řízení k vyhlášce §19 školského zákona. Proto mě nemůže nechat klidnou vše, co se v současné době ve speciální pedagogice děje.

Mám ve speciální pedagogice dlouholetou praxi. Za tu dobu jsem měla možnost pracovat se všemi druhy postižení u dětí. Pracovala jsem s dětmi tělesně postiženými, ve škole při nemocnici, se sluchově a zrakově postiženými, v pomocné třídě, mnoho let ve zvláštní škole, jako klinický logoped (atestaci nemám, pouze státnici z logopedie), na naši práci v autistické třídě se chodili dívat studenti z pedagogické fakulty. Asi největším oříškem pro mě byla hluchoslepá holčička s DMO. Při tomto těžkém postižení zbývá k využití pouze jeden smysl – hmat, který však byl díky DMO také částečně poškozen. Tato holčička přitom měla normální, nepoškozený intelekt. Mám rovněž jedenáctiletou praxi jako učitelka ZŠ. Myslím si proto, že na základě svých zkušeností mám ke speciální pedagogice co říci.

Na vysoké škole mi nejvíce pro budoucí profesní život daly praxe na různých druzích speciálně pedagogických zařízení. Již tehdy mě nejvíce zaujal specifický duch, který na těchto školách vládne. Byl to duch maximální podpory a přijetí těchto dětí a zároveň vysoké specializované úrovně práce s těmito dětmi. Tento duch je charakteristický pro všechny speciální školy. Velmi specializovanými a vypracovanými metodami se zde děti učí zvládat čtení, psaní, počítání, vyjadřování, sebeobsluhu, zkrátka všemu potřebnému pro život.

Základní myšlenka, která nám byla vštípena a kterou jsme vysvětlovali dětem i rodičům byla: maximální podpora sebevědomí, sebeúcty a důvěry v sebe u dítěte, vysvětlovali jsme dítěti, že zde se učí speciálními metodami vše, co potřebují pro život, aby se mohli do něho zapojit stejně jako ostatní. Překvapovala mě právě ta sebejistota, radostnost a vzájemná podpora dětí, ať to byly ty beznohé, které chodily po rukou, bezruké, které psaly ústy, slepé apod. Toto, tak důležité pro jejich budoucí život, se dalo vybudovat právě těmito vysoce specializovanými metodami a zkušeností speciálních pedagogů, kteří v daném prostředí působili mnoho let a zkušenosti načerpali. Tyto školy mají své nezastupitelné místo.

Znám dobře současný trend inkluze. Je snaha integrovat všechny do hlavního proudu v zájmu toho, aby nebyli nijak diskriminováni. Toto však může uplatňovat pouze ten, který má do speciální pedagogiky pouze povrchní vhled. Vždyť právě tím, že jsou vychováváni a vzděláváni ve výše popsaném prostředí, se jim poskytne podpory a možnosti pozdějšího začlenění největší. Toho žádná škola, kde budou tyto děti integrovány, na takové úrovni nedosáhne. Mluvím nyní o určitých typech postižení – těch těžších. Některé postižení integrovat lze a je to dobře. Škola však k tomu musí mít vybudované podmínky. Tyto podmínky se rozhodně nevybudují během půl roku a jsou to:

• Především hluboké proškolení všech pedagogů pracujících na základních školách, včetně praxe ve speciálně pedagogických zařízeních a školách a „nasáknutí“ hlavního ducha speciální pedagogiky, což je bezpodmínečné přijetí všech, bez ohledu na jejich výkon. Tohle je to hlavní, co i mě speciální pedagogika naučila a beru to jako velkou cennost, zvlášť v současné době zaměřené na výkon a rozdělování lidí do různých soupeřících sociálních skupin.
• Za druhé pak bezpodmínečně snížit počty žáků ve třídách, má-li být ve třídě rodinné prostředí vstřícné ke všem, s integrovanými dětmi, neměl by počet dětí ve třídě být vyšší než 15 žáků. Zní to jako sci-fi a úzce to souvisí s financováním. Navíc k tomu všemu musí být vypracován projekt, vytvořený skutečnými odborníky se zkušenostmi. Ředitelé by také měli být opět zaměřeni především na pedagogický proces a ne na neustálé počítání, jak vyjdou s penězi, čemuž se potom chod školy podřizuje. V dobách, kdy školy neměly právní subjektivitu, ředitelé měli o tuto starost méně.
• Za třetí je nutné, aby na každé škole pracovalo několik speciálních pedagogů, kteří budou plnit funkci asistentů, neboť současný systém, kdy asistenti mají pouze absolvovaný kurz (v horším případě ani to ne) a jsou ohodnoceni tak, že se tomu lze jen zasmát, je absurdní.

Tito speciální pedagogové by měli mít navázaný úzký vztah se všemi druhy speciálních škol, kam by se chodili v případě potřeby učit či poradit. Tyto školy existují především v Praze a bylo by proto potřeba je rozšířit i do dalších velkých měst. Kromě toho by měly být v každé škole speciálně pedagogické třídy, ve kterých by se scházeli žáci, kteří to potřebují, na některé předměty – např. ČJ, M, CJ.

Sama jsem pracovala ve speciální třídě, kde jsem měla 4 oddělení. Tato práce je náročná, má svá specifika, ale dá se zvládnout. Myslím si proto, že podle velikosti školy by měla být nejméně jedna taková třída na 1.stupni a jedna na 2.stupni. Pracovalo by se v blocích, protože přímou a nepřímou práci je v takovém případě třeba rozložit do větších časových úseků.

Ostatní předměty by mohly děti plnit se svojí kmenovou třídou.

Toto vše by mělo být zcela průchozí, takže speciální pedagog by mohl dítě vrátit do kmenové třídy na určitý předmět, pokud by toho již bylo schopné a opačně.

Já osobně si stejně myslím, že samotní handicapovaní žáci dosáhnou většího klidu a kvality přípravy na budoucí život ve speciálních školách. Nechala bych proto zcela na rodičích, do jakého typu zařízení chtějí své dítě dát. Toto dnes, v době svobody, možné není!

Mnou výše popsaný způsob výuky by měl však nezastupitelné místo v místech vzdálených od Prahy, kde většina speciálních škol (nemluvím o praktických školách) je. Je zde totiž v současném uspořádání, tak jak nyní existuje, i slabina.

První slabina je, že děti ze vzdálenějších míst, které se vzdělávají ve školách pro žáky se sluchovým, zrakovým a tělesným postižením, musí bydlet na internátě v Praze, což rozhodně dobré není.

Druhá slabina je to, že široká veřejnost, ani žáci ZŠ, nemají možnost s postiženými dětmi do styku a naučit se adekvátně s nimi jednat. Na základních školách je v tomto směru zcela pole neorané a to jak u učitelů, tak u rodičů a u dětí.

Speciální školy by však měly mít nezastupitelnou metodickou roli, navíc některá postižení integrovat nelze a hlavně rodiče musí mít širokou možnost se informovat a následně rozhodnout, kam své dítě chtějí dát, jestli do speciální školy, nebo integrovat do běžné školy. Jsou však takové druhy postižení, při kterých by se nemělo o integraci do běžné školy ani uvažovat. Jak se asi bude v přeplněné běžné třídě, plné hluku a rozruchu, s dětmi mnohdy agresivními cítit integrovaný autista, který vnímá bolestně všechny silnější zvuky, je zvyklý na naprostý neměnný řád ve všem a na své stereotypy, které mu dodávají jistotu a potřebuje hlavně laskavost a klid? Lze si to vůbec představit?

Měla jsem rovněž ve třídě nemluvící dítě. Navštěvovalo rok logopedickou třídu a vrátilo se mluvící s nepatrnou vadou řeči. Základní škola toto nedokázala. Já osobně, pokud by to týkalo mého dítěte, bych v současné době volila jednoznačně speciální školu.

V současné době, kdy jsme na tom s penězi tak, jak jsme, bych viděla jako nejjednodušší nechat vše fungovat tak, jak je a zajistit široké možnosti setkávání se obou skupin dětí (postižených a zdravých) při různých aktivitách mimo výuku. Při tom pak v klidu a za široké spolupráce odborníků vypracovat projekt změn, o kterém jsem se zmínila výše, vyhodnotit jej i finančně a rozhodnout, máme-li na to prostředky.

Až dosud jsem psala o speciální pedagogice obecně.

Nyní bych se ráda zaměřila na praktické školy, kterých se navrhované změny nejvíce týkají.

Na praktické (tehdy zvláštní) škole jsem pracovala 8 let. Velmi dobře si pamatuji, v jakém stavu k nám přicházely děti ze základní školy. Bez sebevědomí, zneurotizované, sebepodceňující se, negativně naladěné, zdeptané neúspěchem, nepřijetím, často i posměchem nebo šikanou. Tyto věci na základní škole existují a nepřestanou existovat mávnutím proutku, za současných podmínek (přeplněnost tříd, pohánění dětí k co největšímu výkonu, splnění všech výstupů, přeplněnost osnov, číselné hodnocení).

Tyto děti po příchodu do zvláštní školy neuvěřitelným způsobem rozkvetly. Mohly poprvé v životě poznat úspěch, bezpodmínečné přijetí od učitelů i kamarádů sobě rovných a byl z nich sejmut tlak, kterým na ně požadavky základní školy působily a poskytnut prostor a podpora pro pochopení učiva, které bylo podáváno způsobem jim pochopitelným. K tomuto máme velmi dobře vypracované učebnice sestavené s přihlédnutím a zkušenostmi s tím, jak mentálně postižené dítě vnímá a co potřebuje a učební plán zaměřený na zvládnutí toho hlavního.

Vždy platilo toto: 1.třída ZŠ je rozložena do prvních tří let školní docházky, neboť u lehce mentálně postižených dětí vyzrává nervová soustava pomaleji a v tomto věku je tomuto dozrávání nutno poskytnout prostor. Navíc u některých dětí je nutno vytvořit v tomto věku ještě i sociální návyky a doplnit znalosti, které by mělo dítě při vstupu do školy mít. O tom se ale podrobněji ještě zmíním.

Za první tři roky školní docházky zvládnou tedy žáci první třídu základní školy a dále to postupuje již zhruba podobně jako na základní škole (4.třída praktické školy odpovídá zhruba 2.třídě ZŠ, 5.třída 3.třídě atd.), s pomocí jednodušších učebnic a mírné redukce učiva, které obsahuje ty nejdůležitější vědomosti. Na 2.stupni se to pak zrychlí.

Děti tedy opouštějí praktickou školu s vědomostmi zhruba ukončené 7.třídy ZŠ.

Zároveň je na praktické škole více hodin pracovního vyučování, neboť se vychází z potřeby získat praktické dovednosti, které žáci budou pro svůj další život potřebovat, neboť je předpoklad, že se uplatní hlavně v manuálních profesích.

V době, kdy jsem učila na zvláštní škole, byla možnost, o které nevím, jestli existuje dosud. Byla to možnost doplnit si po absolvování zvláštní školy ještě učivo posledních dvou ročníků základní školy a získat tak úplné základní vzdělání.

Toto by mělo zůstat zachováno a zároveň přidána možnost přestupu zpět na základní školu v průběhu školní docházky, nastane-li u dítěte zlepšení, zrovna tak by mělo být necháno zcela na vůli rodičů, kde chtějí své dítě nechat vzdělávat.

Jsem přesvědčena o tom, že ten klid na učení, podporu a pozitivitu při učení v současné chvíli základní školy integrovanému dítěti s LMP nejsou schopny poskytnout a za pomoci vámi navrhovaných opatření nebudou schopny poskytnout ani na začátku příštího školního roku.

Představte si, prosím, reálnou situaci na základní škole:
Ve třídě průměrně 27 dětí, tlak je na co nejlepší a nejrychlejší zvládnutí učiva, konkrétně v mojí třídě mám nyní 5 integrovaných dětí z důvodu ADHD syndromu a poruch učení, další 4 mají dyslektické poruchy diagnostikovány rovněž. V minulých dobách existovaly na základních školách pro podobné případy vyrovnávací třídy s menším počtem žáků a dyslektické třídy, z nichž pak děti přecházely do běžné 6.třídy ZŠ. Plnily svou funkci velmi dobře, poskytly dětem to, co potřebují – prostor, čas, speciálně pedagogický přístup. O to jde vždycky.

Je třeba pochopit tuto základní věc – nejedná se o nějakou separaci, ale naopak o co největší podporu právě k tomu, aby se dítě dokázalo začlenit.

Tyto třídy zmizely – není mi známo proč.

Mám to tedy ve třídě takto nastavené, k tomu další žáček „studuje“ dálkově přes e-maily v USA, jeden je nadprůměrně nadaný. Umí si někdo představit, jak to dopadne při začlenění dalších mentálně či jinak postižených dětí s asistenty nebo bez nich do této třídy? Řekla bych, že tak že asistent bude sedět s dítětem někde v rohu a nažit se ho naučit to, co by se jinak učilo v klidu a pohodě se svými kamarády ve speciální škole, v případě, že toto dítě bude mít k tomu ještě poruchu chování, odejde s ním ze třídy někam jinam, nebo dítě rozhodí celou třídu. To je tedy opravdu maximální poskytnutí podpory.

Bude-li dětí s poruchami chování ve třídách více, logicky se to nebude rodičům líbit, mně by se to nelíbilo také. Budou hledat školu, kde je to lepší a školy se opět rozdělí, tentokrát na ty dobré a špatné, propast mezi školami a mezi žáky se prohloubí.

A co nadané děti? Zrušíme třídy pro ně a víceletá gymnázia? To je přeci také proti trendu inkluze. Málokdo ví, že speciální školství zahrnuje rovněž děti nadané. Navrhovanému modelu tyto školy také nevyhovují.

Není naprosto přirozené, že lidem i dětem je nejlépe mezi těmi, kteří jsou jim podobní?

Jako příklad reálného stavu bych ráda opět uvedla případ z mojí třídy.

Klouček (říkejme mu Milánek) ke mně propadl, když jsem začínala s prvňáčky. Opakoval tedy 1.třídu. Byl stresovaný, pomočoval se, podpora z rodiny mizivá. Jako první úkol jsem si dala nechat ho „rozkvést“ tak, jak jsem o tom psala při zmínce o zvláštní škole. Povedlo se. Ze zlobivého, roztěkaného a nesoustředěného dítěte se stal radostný, iniciativní kluk. Tak to bylo v 1.pololetí 1.třídy. Učivo, které slyšel již podruhé, celkem zvládal. Ve 2.pololetí 1.třídy narazil na svůj strop. Děti mu začaly nezadržitelně utíkat. Na konci 1.třídy byla situace patová – opět zlobil, nezvládl chvíli sedět u práce, soustředit se. Něco uměl napsat, číst malinko a počítal s chybami do 5.

Po své dlouholeté práci ve speciální pedagogice o sobě vím, že diagnostika mi jde docela dobře. Bylo mi jasné, že toto je dítě s hraničním intelektem, spadajícím v některých složkách do pásma LMP. V duchu jsem ho viděla jako úspěšné dítě na praktické škole. Konkrétně tento by to zřejmě zvládl i v běžné třídě s asistentem, sehnat asistenta však nebylo reálné a navíc i přes veškerou moji snahu byl ve třídě outsiderem, neměl kamaráda, byl jiný (nebyl to Rom) a děti si s ním neměly co říci. Ve školní jídelně si vždycky sedal k dětem ze speciálních tříd, které ve škole také máme, ty ho braly.

Bylo to dlouhé uvažování. Kdyby tento žáček měl z domova maximální podporu, možná by ZŠ se čtyřkami prošel, přetížen a bez kamarádů. Tu však neměl.

Na začátku 2.třídy jsem věděla, že tohle musíme dělat nějak jinak a šla jsem se poradit do SPC. Na tohle jednání tedy hned tak nezapomenu. Když jsem vše vysvětlila, bylo mi psycholožkou doporučeno, aby Milánkovi byly nasazeny léky, díky čemuž by tolik nevnímal, že selhává. Unikátní rada. Pár kroků od nás přitom fungovala speciální třída.

Rozhodla jsem se tedy k tomu, co jsem sama pokládala za nejlepší. Sehnala jsem si učebnice pro praktickou školu a o své vůli, tajně, jsem začala Milana učit podle nich. Vytvořila jsem z něho tedy zvláštní skupinu ve třídě. Samozřejmě to zabralo. Učebnice byly pro Milana srozumitelné, nadšení a zaujetí pro práci se vrátilo. Dětem jsem vysvětlila, že se učí to, co ony, ale potřebuje k tomu více času, než je dožene.

Učili jsme se takhle rok. Na konci školního roku Milan počítal do 20, po desítkách do 100, uměl násobilku 2, měl splněnou 3.třídu praktické školy. Přesně tak, jak to odpovídá prvním třem ročníkům praktické školy s ohledem na vyzrávání nervové soustavy. Byl to obrovský pokrok s ohledem na to, s čím na začátku školního roku začínal. Podle osnov základní školy ovládal však pouze učivo 1.třídy ZŠ a kousíček. Výstupy 2.třídy nesplnil. Přes jeho obrovský pokrok a snahu měl být tedy podle platných norem hodnocen nedostatečně. Po diskusi s panem ředitelem byl tedy Milan hodnocen slovně. V hodnocení jsem vyzdvihla jeho velké pokroky a povzbudila ho k další práci. Musela se tam však objevit věta „Učivo 2.ročníku podle osnov ZŠ jsi nesplnil.“ No, pořád to vypadá lépe než pětka.

V průběhu výše popsaného fungování ve 2.třídě mi bylo stále více jasné, že ve třetí už to tímhle způsobem nepůjde. Učiva ve 2.třídě je v porovnání se 3.třídou podstatně méně, navíc jsem na konci školního roku byla z této práce na dvě skupiny současně s výše popsaným stavem v mojí třídě (5 dalších integrovaných, 4 s poruchami učení, 1 žák v zahraničí, pro kterého jsem připravovala přezkoušení) značně umořená.

Po vysoce fundované radě, které se mi dostalo v SPC, jsem tedy po dohodě s maminkou chlapce začala hledat dobrou PPP, kam bychom chlapce poslaly. Maminka, sama absolventka zvláštní školy, mě moc prosila, abych jí pomohla syna do speciální školy dostat.

Přesvědčila jsem se, že dnes dostat dítě do speciální třídy je těžší, než dostat maturanta na vysokou. Byla jsem svědkem naprosté beznaděje a bezvýchodného stavu matky, na její přání ohledně zařazení syna do speciální třídy nebyl vůbec brán zřetel.

Vzhledem k tomu, že je poradna více vzdálená od bydliště žáka a se špatně navazující autobusovou dopravou s několika přestupy, slíbila jsem mamince, že ji do poradny odvezu vlastním autem. V průběhu školního roku jsme tam byli celkem 5x.

Nebudu to popisovat podrobně, mohu jen říci, že přestože výsledky vyšetření odpovídaly požadavkům k zařazení do speciální školy, stáli jsme před neprostupnou zdí, poradna požadovala, aby žák absolvoval vyšetření opakovaně, protože musí tento výsledek vyšetření vyjít 2x, později nám napsali výsledek tak, aby poradna byla krytá, to znamená bez doporučení, které by opravňovalo dítě k zařazení do praktické školy.

Rodiče nejen tohoto dítěte, kteří si přejí, aby bylo vzděláváno ve speciální škole, nemají v současné době absolutně žádnou možnost toho dosáhnout.

I v naší škole je podobných dětí v různých třídách mnoho. Žijí svůj život trvale neúspěšného dítěte na okraji kolektivu, věčně selhávajícího, s útržkovitými vědomostmi, které jim nedávají smysl, dítěte naladěného negativně, neurotického, bez kamarádů, vystaveného mnohdy šikaně. To je tedy v praxi rovný přístup k vzdělávání, úplně špatně pochopený a zcela převrácený. Tito žáci propadnou jednou na 1.stupni, vícekrát nemohou, jednou na 2.stupni, takže vystupují ze 7.třídy ZŠ. Jak jsem již uvedla, i praktická škola končí zhruba na úrovni 7.třídy ZŠ. Ti ze ZŠ ovšem vystoupí s útržkovitými znalostmi, trvale poškozeni devítiletým trápením, nešťastní. Jak úspěšní budou v dalším životě, je lehké domyslet, z nešťastných neúspěšných lidí skončí mnoho z nich u různých druhů agrese. Představme si k tomu ještě do praxe uvedený celý plán inkluze, to znamená další děti s asistenty či bez nich ve třídách.

Milan je nakonec po ročním snažení mém i jeho rodičů ve speciální třídě naší školy. Vídám ho každý den ve společné školní jídelně. Podle očekávání opět kvete a je šťastný. Jsem velmi ráda za každý den, který tam stráví v pohodě a také za to, že se mu tam v klidu dostane základů vzdělání. Jak to s ním dopadne v příštím školním roce, nevím.

Nakonec bych se ještě chtěla zmínit o těch, kteří stáli na začátku zrodu těchto plánovaných změn – o Romech. Je známo, že jsou to oni, kteří si stěžovali, že jsou neoprávněně zařazováni do praktických škol.

V některých případech to může být i pravda. Při mém působení ve zvláštní škole v Kladně, která byla známá jako škola prakticky romská (v jednotlivých třídách byl maximálně jeden, dva žáci neromského původu, někdy ani to ne), jsme byli svědky stavu, kdy romští rodiče vodili děti k zápisu přímo do této školy, přestože správný způsob byl takový, že dítě mělo jít k zápisu do běžné ZŠ a teprve na základě doporučení PPP bylo vřazeno do speciální školy, pokud to potřebovalo. Více postižené děti přišly k zápisu do školy již s touto zprávou z PPP. Romští rodiče však PPP často vynechávali a rovnou přivedli dítě k zápisu do tehdy zvláštní školy, protože byla „jejich“. Na základě toho, že v té době mohli rodiče rozhodnout, kde chtějí, aby se jejich dítě vzdělávalo, bylo zapsáno tam.

Myslím, že při dodržení správného postupu – že dítě nastoupí školní docházku v základní škole a teprve selhává-li, je vyšetřeno a případně přeřazeno, nemělo by k nespravedlivému zařazení do speciální školy dojít. Navíc, jak jsem již uvedla, bylo možno si základní vzdělání doplnit.

Myslím, že v každém případě je správnost zařazení možno si ohlídat, je to rozumnější než rozorat celé fungování speciální pedagogiky na základě stížnosti jedné skupiny obyvatel.

Jde zde totiž ještě o jednu věc, kterou jsem v proběhlých diskuzích osobně vůbec nezaznamenala.

Už na vysoké škole jsme se učili, že u mentálně postižených dětí rozlišujeme dva typy tohoto postižení – sociální mentální postižení a organické. Organické je dáno organicky – dítě se tak prostě narodí a není možno jej příliš měnit. Sociální demence je způsobena nepodnětným rodinným prostředím, nerozvíjením dítěte a podobně. Pokud je podchycena včas, dá se měnit k lepšímu podstatně. Je tragické, že se tyto dvě věci v současné době vůbec nerozlišují.

Mluvila jsem s mnoha rodiči dětí s organicky danou demencí, kteří rozhodně jsou schopni dítěti poskytnout vše ke zdárnému vývoji, ale dítě má prostě své limity dané. Tito rodiče chtějí pro své dítě chápavé přijímající prostředí a speciální péči a metody jemu blízké, zároveň kamarády blízké mu úrovní. Nepřejí si integraci za každou cenu. Na ně v současné době není brán vůbec zřetel.

Pokud jde o sociální demenci, která se u Romů vyskytuje častěji než u majoritní populace, tam je potřeba opatření daleko širšího.

Z nejširšího hlediska by bylo potřeba změn v celé společnosti tak, aby Romové měli usnadněno vůbec najít zaměstnání. Od toho se pak odvíjí vše ostatní. Jestliže však máme v naší republice regiony, kde je obecně složité práci najít, bude se to Romům dařit tím hůře, ne z důvodu rasismu, ale z důvodu zakořeněného povědomí o jejich nespolehlivosti.

Romské děti je pak třeba podchycovat v útlém věku a začít rozvíjet co nejdříve, tak aby už do školy nepřicházely s tímto handicapem.

Je to běh na dlouhou trať a práce, která se musí dělat postupně a dlouhou dobu.

Ze své zkušenosti vím, jak nepodchycené a temperamentní romské dítě dokáže rozhodit práci v celé třídě, současně znám mnoho romských dětí hodných a šikovných, takže, přestože nyní píši o Romech, bylo by správnější psát obecně o dětech se sociální demencí jako takových.

Konkrétně Romů se však týká to, že především oni sami by měli převzít iniciativu. Z jejich středu musí vyjít vzdělaní lidé, kteří se budou sami snažit vyřešit problémy jejich společnosti uvnitř ní samé a následně pak ve vztahu k ostatním.

Na závěr bych chtěla apelovat a poprosit. Vezměte, prosím, v úvahu podněty speciálních pedagogů. Nevím, kdo v současné době za ministerstvo školství má mandát k jednání s EU. Měl by to být v každém případě odborník s širokým vhledem do problematiky. Nevěřím tomu, že bychom nedokázali své speciální školství před EU obhájit a vysvětlit. A nevěřím také tomu, že by to odborníci v EU nedokázali pochopit. Chce to jen více dialogu. V každém případě by lidé, kteří rozhodují o změnách, měli problematiku znát, jak naši, tak ti z EU. V první řadě to znamená navštívit speciální školy a seznámit se s prací v nich. Není problém sem příslušné lidi z EU pozvat.

Je možné, že v jiných zemích je speciální pedagogika organizována jinak. Není však dobré nutit všechny pracovat podle jednoho „jedině správného“ modelu. Je to o komunikaci a také o naší schopnosti se obhájit.

Pamatuji se na dobu těsně po sametové revoluci. Tehdy k nám přijeli speciální pedagogové ze západu, aby nám předali své zkušenosti. Když jsme jim vše ukázali a provedli je po speciálních školách, řekli nám: „My vás nemáme co učit, my se budeme učit od vás.“

Tehdy byla speciální pedagogika u nás na světové špičce.

Nenechte ji, prosím, upadnout do chaosu, už jen kvůli těm profesorům, vyhlášeným kapacitám, kteří ji před lety u nás zakládali a dobře věděli proč.

Děkuji.

Mgr. Lubomíra Moudrá

Naše Základní škola praktická ve Slavkově u Brna v tomto roce oslaví 65. výročí svého založení. Po celou dobu existence školy se generace speciálních pedagogů snažily, aby jejich práce měla smysl a společenský přínos. Tou snahou bylo a je pomáhat dětem, které nemají takové štěstí jako většina, dětem, které trpí lehkým mentálním postižením a je často doprovázené i dalšími vadami. Dodnes svým odborným speciálněpedagogickým přístupem, empatií, obětavostí, metodami a přístupy navazujeme na práci našich starších kolegů a je našim cílem připravit tyto děti na složitou cestu životem. Moc nás těší, že se nám to často daří a s uspokojením sledujeme jejich další snažení.

I proto jsme velmi rozhořčeni, že se našla skupina akademických pseudoodborníků, která Evropou kritizovaný stav vzdělávání romských dětí na školách vyřešila opravdu originálně. Navrhla a prosazuje postupné rušení právních předpisů, což znamená konec praktických škol. Česká vláda jejich projekt inkluzivního vzdělávání bohužel i přes rozsáhlou petici schválila.

Místo hledání pravé příčiny vysokého procentuálního zastoupení romských dětí mimo hlavní vzdělávací proud a místo navržení reálných nápravných opatření, tito odborníci nutí ministerstvo k tomu, aby praktické školy přivedlo k zániku. Jejich strategii s opravdovými odborníky - učiteli na základních a praktických školách nikdo odpovědně nekonzultoval. Už zmiňovaná petice, kterou podepsalo celé spektrum odborné i laické veřejnosti, byla na ministerstvu smetena pod stůl. Je nezodpovědné, že ministerstvo při řešení romského problému se vzděláváním vyslechne doporučení různých agentur, odborných společností a akademiků, to jest lidí, kteří o skutečné učitelské praxi ví jen málo. Učitelů, kteří s dětmi pracují každý den a rozumí svému poslání, se neptal nikdo. Je to odpovědné a demokratické?

Z mnoha důvodů je to krok, který ohrozí další kvalitní fungování našeho školství.

Romské děti se nerodí v útrobách praktických škol, ale stejně jako české, vietnamské, slovenské děti, se rodí do rodin. Do rodin, které mají plnou odpovědnost za to, jak se ke vzdělávání postaví. Na jakou startovní čáru jejich dítě zaklekne. Pokud to samotní Romové nepochopí, učivo běžné základní školy jejich děti nezvládnou. Je třeba jim správnou cestu ukázat a motivovat je, aby po ní dál kráčeli.

Na praktické školy nechodí jen děti Romů. Je hrubým porušením zásad moderní společnosti a demokracie, aby na rádoby osvícenou pomoc (rušení praktických škol) menšině, doplatila většina. Odezva v už tak dost protiromské společnosti by ničemu nepomohla.

Navrhovaná inkluze jde proti primárnímu cíli českého školství – spokojené dítě, spokojený rodič. Jsme přesvědčeni, že dítě s LMP není schopné plnit požadavky (RVP) osnov základní školy. Umíme porovnat ŠVP obou systémů a víme, že i s asistentem žák s LMP na běžnou základní školu nepatří. Příloha RVP pro žáky s LMP byla zrušena a byla nahrazena podpůrnými opatřeními, podle kterých se žáci s LMP budou společně s asistentem vzdělávat. Ani toto však není dobré řešení, vždy budou tito žáci vnímáni jako „jiní“. Jak se asi budou cítit? Na to nikdo nepomyslel. Tyto naše závěry se mimo jiné opírají o případy z posledních let, kdy se na naši praktickou školu vrací děti, které inkluzí prošly. Přestupují k nám z prostředí, ve kterém denně vnímají svou odlišnost, své postižení. Ostatní spolužáci si je na rozdíl od tělesně či smyslově postižených dětí berou za terč svým vtípkům a drsnému ponižování. Přestupují k nám z prostředí, ve kterém nejsou šťastné, které je deprivuje a učí školu nenávidět. Většinou mají obrovské nedostatky v základních předmětech. Na praktické škole zažívají uznání za to, co zvládnou, v čem jsou dobré. Rozvíjí si zejména jemnou motoriku a pracovní dovednosti. Učí se podle osnov, které jsou přiměřené jejich intelektu, učivu, které je smysluplné. Pokroky u nás dosažené vnímají samotné děti i rodiče s velkým uspokojením. Zmizí stres, úzkostné stavy, žaludeční potíže, poruchy chování, noční pomočování atd., atd. . Pokud není jejich mentální postižení příliš velké, jsou schopné se vyučit v jim určených vhodných učebních oborech, které navazují na naše učivo.

Inkluze děti s LMP poškodí i děti na běžných základních školách. Tamní učitelé neumí a nemohou zvládat už tak dost těžké vzdělávání zdravých dětí a k tomu ještě asistentku s mentálně postiženým žákem. I pro ně je inkluze noční můra. I oni ví, že kvalitní výuku nezajistí. Nastane a už někde nastává proces segregace. Elitní školy ( víceletá gymnázia, soukromé školy) děti s LMP odmítnou, další školy s dobrou reputací je budou posílat třeba na vesnické školy, kde mají problém s malým počtem žáků. Tato tvorba„vesnických zvláštních škol“ se dnes už děje. Toto všechno ohrožuje základní principy dobrého školského systému.

Z chaosu, nejasností a protestů kolujících kolem problému inkluze je jasné, že jde o nepromyšlený, neprodiskutovaný a nereálný krok, který může české školství poškodit na několik let. Děti nejvíc!

Praktické školy ( dříve zvláštní či speciální ) fungují pro české děti přes 60 let a dokázaly většině dětí a rodičů, že mentálně postižené dítě může mít rádo školu, že v ní zažije pocit úspěchu a uspokojení z toho, co umí a co dovede. Učitelé na těchto školách velmi dobře dětem rozumí, chápou jejich potřeby a naučí je to, co zvládnou.

Nejde nám o to úplně zamezit inkluzi, integrace již přece řadu let úspěšně probíhá, ale o to, dát dětem a zejména jejich rodičům možnost volby. A pokud cíleně, postupně díky úbytku žáků, praktické školy zrušíte, tato možnost zanikne. V praktických školách pracují erudovaní odborníci – speciální pedagogové, kteří jsou na svém místě a vědí, jak s takovými dětmi pracovat! Jejich práce se odráží na spokojenosti dětí s LMP a jejich rodičů (viz. přiložené dopisy). A to pokládáme za nejdůležitější!

Žádáme Vás tímto o zvážení vzniklé situace a o spolupráci při snaze vyvolat odpovědnou a odbornou debatu, která vyústí v závěry umožňující kvalitní vzdělávání mentálně postižených dětí. Současná podoba ministerské inkluze udělá spoustu dětí a rodičů nešťastnými.

S uctivým pozdravem

Pedagogové a pracovníci

Základní školy ( praktické a speciální ) Malinovského 280, Slavkov u Brna, 683 01

Mgr. Karel Durda,řed.školy

Mgr. Marek Studnař

Mgr. Dagmar Kachlířová

Mgr. Zlata Hynštová

Mgr. Jiří Černý

Mgr. Zdeňka Nechvátalová

Mgr. Monika Kubicová

Mgr. Marie Mrázková

Mgr. Jitka Šedá

Bc. Zdenka Herzánová

Eva Jozová

Milena Snížková

Martina Blahutková

Ve Slavkově u Brna 18. listopadu 2015

Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje

I. nesouhlasí se záměrem MŠMT ČR, aby byli žáci s lehkým mentálním postižením připraveni o možnost vzdělávání podle upraveného vzdělávacího programu ve speciálních třídách a zařazováni pouze do tříd základních škol, kde zkomplikováním vyučovacích hodin může dojít ke snížení kvality výuky pro všechny žáky

II. ukládá Mgr. Táně Šormové, člence Rady Královéhradeckého kraje, seznámit se stanoviskem ministryni školství Mgr. Kateřinu Valachovou Ph.D.
termín: 31. 1. 2016

http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Kralovehradecti-politici-apeluji-na-ministryni-skolstvi-Prehodnotte-zamer-s-inkluzi-mentalne-postizenych-deti-412793

Text výzvy a podpisový arch v příloze.

1. vyslovuje

nesouhlas se zaváděním společného vzdělávání žáků v základních školách s účinností od 1. 9. 2016, zejména z důvodu nevyjasněných finančních, materiálních a personálních podmínek, dle důvodové zprávy, a přílohy č. 1 zprávy

2. ukládá

Janě Pernicové, náměstkyni hejtmana Pardubického kraje, seznámit se stanoviskem ministryni školství, mládeže a tělovýchovy, dle důvodové zprávy, a přílohy č. 1 zprávy

Termín: 31. 1. 2016

https://www.pardubickykraj.cz/aktuality/83675/soucasne-nastaveni-inkluze-znici-take-zakladni-skoly-kraj-prijal-usneseni-o-pozastaveni-vyhlasky

jako zástupci krajské sekce Asociace speciálních pedagogů ČR Ústeckého kraje na vás apelujeme, abyste se zasadili o přehodnocení plánovaných změn ve školských právních předpisech, souvisejících se zaváděním inkluzivního vzdělávání.

Připravované změny se týkají vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a především žáků s lehkou mentální retardací. Od nového školního roku se plánuje zrušení Přílohy RVP  ZV upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, což velmi vážně poškodí osvědčený systém jejich vzdělávání.  Lehké mentální postižení představuje výrazné omezení rozumových schopností a většina žáků s tímto postižením se nemůže úspěšně vzdělávat v běžných třídách základní školy společně s velkým počtem žáků bez postižení. Na učení se nebudou moci soustředit a ostatní spolužáky budou vyrušovat, čímž se sníží kvalita vzdělávání pro všechny.

Na základě svých pedagogických zkušeností jsme přesvědčeni, že plánované změny jsou nedomyšlené, nedopracované a neověřené a k jejich unáhlené realizaci nevede žádný důvod. Školy, pedagogové ani zákonní zástupci dětí, žáků a studentů nejsou o plánovaných změnách dostatečně informováni, a pokud ano, většinou s nimi nesouhlasí, o čemž svědčí i petice ASP z května tohoto roku, kterou podepsalo 68 247 osob.  Pokud rodičům bude zkomplikováno nebo znemožněno právo výběru a svobodného rozhodnutí o vzdělávání jejich dítěte, lze očekávat další projevy jejich nespokojenosti.

Ani školská poradenská zařízení, která by se měla novou legislativou řídit při doporučování podpůrných opatření, nemají stále novelizovanou prováděcí vyhlášku a do dnešního dne netuší, jak budou od září 2016 pracovat. Odborníci ze speciálního školství se shodují v tom, že zamýšlená podpůrná opatření nemohou u žáků s  mentální retardací vést ke kompenzaci jejich vzdělávacích problémů a neumožňují dosažení maximálního rozvoje jejich potenciálu.

Pedagogičtí pracovníci základních škol mají oprávněnou obavu z „inkluze“, v současné době přejmenované na „společné vzdělávání“. Chybí jim vzdělání a praxe v oboru speciální pedagogika a zkušenosti s využíváním podpůrných opatření.  Za „všelék“, který vyřeší většinu problémů inkluzivního vzdělávání, se považuje zapojení asistentů pedagoga do vzdělávacího procesu, přičemž se nebere v úvahu skutečnost, že asistent pedagoga, který má zpravidla jen minimální pedagogické vzdělání, nikdy nemůže nahradit učitele, natož speciálního pedagoga.

Navrhovaný vzdělávací systém bude velmi nákladný a organizačně náročný. Obáváme se, že pokud bude realizován i v případě, kdy MŠMT ČR nebude mít dlouhodobě zabezpečené finanční prostředky, bude to mít velice vážné důsledky pro celé školství. Plánovaná opatření se nebudou týkat pouze speciálního školství, ale zasáhnou celý vzdělávací systém, který mohou uvést do právní, finanční a odborné nejistoty, což je hazard se vzdělaností celého národa.

Závěrem bychom rádi upozornili na to, že nelze mluvit o „společném vzdělávání“, pokud u nás existují víceletá gymnázia a soukromé a církevní školy, kam každý rok odchází ze základních škol velký počet žáků.  Koncepce společného vzdělávání tak není naplňována a vzniká dojem, že se jedná spíše o útok a na speciální školství, které má v naší zemi dlouhou tradici a vysokou odbornou úroveň.

Žádáme vás proto, abyste se svým vlivem zasadili o nové projednání novely § 16 a § 19 školského zákona a navazujících předpisů v tom smyslu, aby:

a) při zavádění inkluzivního vzdělávání byla pro žáky s mentální retardací zachována také možnost speciálního vzdělávání a rodičům těchto žáků byla ponecháno právo na svobodné rozhodování o vzdělávací cestě jejich dítěte;

b) aby nebyla rušena Příloha RVP ZV upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, je to odborně zpracovaný didaktický dokument, který se v praxi osvědčil a umožňuje návaznost učiva od počátku školní docházky až po další vzdělávání;

c) aby školám při zavádění změn byl poskytnut dostatečný časový prostor k přípravě jejich pozvolného uvádění do praxe.

Věříme, že pro naše požadavky budete mít pochopení a předem děkujeme za vaši podporu.

V Žatci dne 16. prosince 2015

Za krajskou sekci Ústeckého kraje ASP ČR

Mgr. Bc. Lenka Woloszczuková, předsedkyně krajské sekce ASP ČR

Mgr. Bc. Marta Karasová, Mgr. Romana Rulfová , Mgr. Monika Skleničková, Mgr. Monika Kopencová, Mgr. Agáta Svitáková , Mgr. Petra Grygová,  Mgr. Radoslava Pobořilová

Od září 2016 bude zrušena příloha LMP ke vzdělávacímu programu pro ZŠ, která obsahuje jednodušší osnovy pro děti s lehkým mentálním postižením. Její prvky se dostanou do programu pro běžné školy. Nově by se měli žáci s tímto handicapem vzdělávat podle individuálních plánů, přičemž mohou být kladeny menší nároky na jejich úroveň znalostí.

Rodiče z Kociánky, jejichž děti se podle této přílohy učí, vyzvali ministerstvo, aby pozitivní dopad prokázalo formou alespoň dvouletého pokusného ověřování. Obávají se totiž, že změna by mohla jejich dětem naopak uškodit. Zrušení přílohy mimo jiné zjednoduší integraci těchto dětí do běžných škol. V současné době se vzdělávají častěji v praktických školách.

Zatím není jasné, kolik bude dětí, které podle nových pravidel nezískají doporučení pro vzdělávání mimo hlavní proud. Rodiče mají obavy, že se některé děti budou muset vzdělávat v běžné škole i proti vůli svých rodičů. Volejníčková upozornila, že na Kociánku, která je speciální školou, často přicházejí děti po nepovedené integraci.

Ministerstvo poukazuje, že řada dětí s touto diagnózou se v běžných školách vzdělává už nyní. "V tomto případě je na cca 3500 žácích ověřeno, že některé žáky s LMP lze vzdělávat v běžných základních školách společně s ostatními, což se dosud děje bez podpůrných opatření navrhovaných novou vyhláškou. Navíc novela zákona připouští i variantu vzdělávání těchto žáků odděleně ve třídách nebo školách určených pro tento typ zdravotního postižení," uvedl ve vyjádření pro ČTK náměstek Stanislav Štech.

Vedle zakomponování přílohy do upraveného programu pro základní vzdělávání ministerstvo plánuje také přechodné kroky. Na druhém stupni ZŠ žáci dokončí vzdělávání podle této přílohy, pokud jejich rodiče nepožádají o změnu. Na prvním stupni bude při přechodu možné rozložit ročník. Vzhledem k tomu tato změna podle ministerstva "nepředstavuje zásah do právní sféry", takže ji správní žalobou napadnout nelze. Rodiče ji přesto hodlají podat. "Určitě půjdeme v lednu cestou správní žaloby. Spojují se s námi i další organizace nespokojených rodičů i jednotlivé praktické školy v krajích," dodala Volejníčková.

K odkladu změn ve společném vzdělávání v posledních týdnech vyzvaly i dva východočeské kraje. Fungování společného vzdělávání podle nových pravidel není připraveno finančně, materiálně a hlavně personálně, uvedl hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD). "Neděláme nic jiného než otevřené vyjádření toho, co si myslí zřizovatelé základních škol a základních škol praktických a speciálních, tedy obce a kraje," řekl ČTK.

Také on se obává zejména integrace dětí s lehkým mentálním postižením, která už nyní prý přináší problémy. "Stále častěji se setkáváme s tím, že dochází k narušování výuky například agresivitou. Ptám se, zda to nezhoršuje kvalitu výuky," řekl hejtman.

Právě Pardubický a Královéhradecký kraj ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) při svých informačních cestách do regionů ještě nenavštívila. Chystá se tam hned začátkem roku, sdělilo ČTK ministerstvo. Zástupci úřadu se debatami se zřizovateli a řediteli snaží zmírnit obavy ze změn, které v září 2016 nastanou.

Kamila Nešporová

Poznámka A. Vítka: Pardubický kraj a iniciativy krajských sekcí v Karlovarském a Ústeckém kraji upozorňují na nepřipravenost a žádají odklad změn v základním školství, rodiče z Kociánky požadují alespoň dvouleté ověřování. Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje připravované společné vzdělávání žáků s LMP s žáky zdravými zásadně odmítá.

my, zástupci krajské sekce Asociace speciálních pedagogů ČR Jihočeského kraje, se na Vás obracíme se žádostí o podporu přehodnocení plánovaných změn ve školských právních předpisech v souvislosti se zaváděním inkluzivního vzdělávání.

Vy, Vážený pane hejtmane, jako jeden z nás – učitelů, jistě chápete naše obavy z připravovaných změn ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a převážně pak s lehkou mentální retardací.

Od 1. 9. 2016 se plánuje zrušení Přílohy RVP ZV pro žáky s lehkou mentální retardací a to vážně naruší systém jejich vzdělávání neboť lehká mentální retardace významně omezuje jejich rozumové schopnosti.

Mnozí jedinci s tímto postižením se nemohou úspěšně vzdělávat v běžných třídách ZŠ. Budou narušovat vyučovací proces svými otázkami, jednáním a tím se sníží i kvalita pro ostatní vzdělávané jedince.

Změny plánované úzkým kolektivem autorů – možná pracovníků MŠMT, podporovaných neziskovými organizacemi, jsou nedomyšlené, neověřené a jejich zavedení je unáhlené, bez konkrétního „ nutného „ důvodu.

Zákonní zástupci dětí, žáků a studentů stejně jako školy a pedagogové nejsou o plánovaných změnách dostatečně informováni a ve většině s navrhovanými změnami nesouhlasí. O tom svědčí i petice Asociace speciálních pedagogů z května letošního roku, kterou podepsalo 68 247 osob.

Neuvážené je i vystupování některých pracovníků poradenských zařízení (věříme, že většina takto neuvažuje), kteří tvrdí, že budou mít možnost sankcionovat rodinu, pokud neuposlechne jejich pokyn a nevřadí své dítě do hlavního vzdělávacího směru. To je protiústavní jednání.

Navrhovaná zákonná změna nemá dosud podporu ani v prováděcích vyhláškách. Nikdo netuší, co bude ve školství od září 2016, navrhovaná podpůrná opatření nemohou přispět k rozvoji potenciálu těchto jedinců.

Zapojení asistentů do vzdělávacího procesu není spasitelné opatření. Všichni víme, že většina z nich má minimální pedagogické vzdělání a objevují se i informace, že nebude ani jeden celý úvazek asistenta na třídu…..

Plánovaná opatření se dotknou nejen speciálního školství, ale jejich dopad se projeví v celém vzdělávacím systému a dle našeho názoru – ne pozitivně.

Vážený pane hejtmane, vážení zastupitelé,

v celém plánovaném opatření se nikdo z realizátorů neptal na názor těch, kteří mají vše realizovat a nést na svých bedrech – učitelů, ředitelů a to je dle našeho názoru nezodpovědný přístup a hazard s touto skupinou naší společnosti.

Vážený pane hejtmane, vážení zastupitelé,

žádáme vás, abyste se připojili k iniciativám některých krajů (např. královehradeckého, pardubického) a svým vlivem se zasadili o nové projednání novel § 16 a § 19 školského zákona a souvisejících prováděcích předpisů s tímto zaměřením:

a) Při zavádění inkluzivního - „společného vzdělávání“, by měla být pro žáky s mentální retardací zachována možnost speciálního vzdělávání a jejich rodičům ponecháno právo na volbu vzdělávací cesty pro své dítě.

b) Neměla by být rušena Příloha RVP ZV pro jedince s lehkým mentálním postižením, která je v praxi osvědčena a přináší své výsledky v celém systému vzdělávání těchto jedinců.

c) Všem školám by při zavádění změn souvisejících s inkluzí – „společným vzděláváním“ měl být poskytnut dostatečný prostor na pozvolný přechod a úpravu vzdělávacího systému.

Věříme, že pro naše názory a požadavky budete mít pochopení a děkujeme za vaši podporu.

Ve Volyni dne 17. prosince 2015

PhDr. et Mgr. Jiří Pán, předseda Jihočeské sekce ASP ČR, ředitel Dětského domova, Základní školy, Školní jídelny a Školní družiny, Volyně

Mgr. Miroslava Vavrušková, Mgr. Petr Kubeš, Mgr. Anežka Hosnedlová, Mgr. Vladimír Bartoš, Mgr. Martin Kotrba a ředitelé příslušných škol.

Zastupitelstvo kraje
(č. usnesení) 17/1814

1) nesouhlasí

se záměrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, aby byli žáci s lehkým mentálním postižením připraveni o možnost vzdělávání podle upraveného vzdělávacího programu ve speciálních třídách a zařazováni pouze do tříd základních škol, kde zkomplikováním vyučovacích hodin může dojít ke snížení kvality výuky pro všechny žáky

2) ukládá
náměstkyni hejtmana kraje
seznámit se stanoviskem ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Mgr. Kateřinu Valachovou, Ph.D.

Zodp.: Mgr. Věra Palková
Termín: ihned

ve čtvrtek 14. ledna jsem přihlížel jednání výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, a měl jsem tedy možnost ocenit velmi slušnou úroveň diskuse o vládním návrhu novely školského zákona. O to větším „zážitkem“ bylo závěrečné vystoupení paní ministryně Valachové.

Kromě roztomile zupácké dikce jejích „ostrých proseb“ na vaši adresu ve věci podpory tzv. společného vzdělávání byl pozoruhodný zejména obsah jejích sdělení. Mám-li jej zrekapitulovat maximálně stručně, dověděli jsme se, že: 1. společné vzdělávání je všeobecně vítáno, 2. pokud někým vítáno není, pak tomu a) buď nerozumí, b) nebo dosud jen nestačil prozřít, c) anebo je zavilým nepřítelem práv dětí se zdravotním postižením na kvalitní vzdělávání.

Návrhy některých z vás na odložení silně „vachrlaté“ přípravy změn s tak dalekosáhlými dopady na celé skupiny žákovské populace rázně smetla se stolu, ba připojila nezastřenou výhrůžku, že pokud její představa kolektivního vzdělávacího ráje na zemi neprojde, bude realizována tak jako tak, akorát že na ni školy nedostanou ani floka. Základní školy praktické budou muset přijmout učitele odborných předmětů (přestože se v základní škole žádné odborné předměty nevyučují), a jako zlatý hřeb odhalila světu dosud neznámou diagnózu „lehkého autistického postižení“, vyskytujícího se prozatím naštěstí výhradně ve zdech MŠMT.

Přiznám se bez mučení, že jsem vskutku zavilým odpůrcem zhola diletantského ministerského konceptu, který se za pochodu stihl během pár týdnů přejmenovat z inkluzivního na společné vzdělávání. Že bych byl ale vážně takovým monstrem, které se o sto šest tumluje, aby zadávilo jedno ze základních lidských práv nešťastníčků se zdravotním postižením? Kdeže – jsem jen „bohužel“ těžce hendikepován tím, že jsem v oblasti inkluzivního vzdělávání mnohonásobně erudovanější než paní ministryně a její nejbližší okolí dohromady. Ne že by to při odborných kvalitách posledně uvedené množiny příliš znamenalo...

Jen v kostce: v letech 1993 – 1996 jsem se z pozice tehdejšího ředitele odboru speciálního školství na MŠMT zásadně podílel na budování základů inkluzivního vzdělávání v zemi, kde byla segregace dětí a žáků se zdravotním postižením do speciálních škol téměř absolutní. V době mého působení vznikala a rozšířila se síť specializovaných poradenských pracovišť (SPC), napomáhajících přechodu žáků se zdravotním postižením do „běžných“ škol a poskytujících kvalifikovaný poradenský servis tamním pedagogům, konstruovali jsme tzv. příplatek za zdravotní postižení, který šel do běžných škol vždy „za žákem“, což integraci těchto dětí teprve umožnilo realizovat, atd., atd.

V roce 1994 jsem byl vyslán na osmiměsíční stáž do USA, zaměřenou právě na začleňování dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol hlavního vzdělávacího proudu. Navštívil jsem zde desítky škol, a díky své kvalifikaci a profesnímu backgroundu (speciální pedagogika, obor psychopedie + deset let praxe učitele na zvláštní škole) jsem mohl velmi dobře posoudit, co při integraci opravdu funguje, a co jsou jen zbožná přání, emfaticky vylitá na hory křídového papíru. Poslední měsíc jsem pak stážoval na federálním ministerstvu vzdělávání ve Washingtonu D. C., kde jsem měl možnost diskutovat s řadou vynikajících odborníků v oblasti vzdělávání žáků s nejrůznějšími druhy zdravotního postižení, a dokonce „stínovat“ celodenní program legendy boje za práva zdravotně postižených, tehdejší náměstkyně ministra (dnes speciální poradkyně pro práva zdravotně postižených na ministerstvu zahraničí) Judith Heumann. V české kotlince jsem byl mj. poradcem dvou předsedů vlád pro školství a vysokým úředníkem MŠMT za „panování“ pěti ministrů školství.

Když dnes poslouchám paní ministryni a její poradkyni pro oblast tzv. společného vzdělávání K. Laurenčíkovou, mám asi stejný pocit, jaký by museli mít lékaři, kdyby ministerstvo zdravotnictví zčista jasna opanovali šamani v leopardích kůžích, jurodiví zaříkávači a vousaté mastičkářky.

Nuže, podívejme se zblízka na to, co onen pomyslný balíček, vnucovaný vám paní ministryní s tak neodolatelnou grácií, vlastně obsahuje. Začnu samotným newspeakovým pojmem „společné vzdělávání“. Ten je zcela vyprázdněnou slupkou, pod níž se může skrývat leccos, ba dokonce cokoliv. Znamená jen to, že se všechny děti „tak nějak“ sesypou dohromady – kolik z nich se z toho samým blahem začne v noci počůrávat, skončí „na psychině“ či na dně rybníka, je jaksi nepodstatné: hlavně že se „nám“ budou vzdělávat spolu...

Dovolil bych si proto setrvat u termínu „inkluzivní vzdělávání“, jehož obsah, výhody, či na druhé straně limity se dají charakterizovat podstatně lépe.

Nejprve tedy k samotnému cíli inkluzivního vzdělávání. Asi jen úchylný sadista by veřejně deklaroval, že by měl žák se zdravotním postižením v běžné škole „prosperovat“ hůře než v té speciální. Že tedy hlavním cílem inkluze je prostě „nacpat“ všechny děti dohromady, s tím, že jim jen „vyskladníme“ jakési prostředky podpory podle nějakého katalogu (a to ještě jen když se podaří vymlátit z ministra financí nějaké ty dosud fantomatické peníze), a „nazdáár-bazáár“, aniž by nám záleželo na tom, jak se jedno každé dítě v té škole skutečně cítí. Škola totiž není zdaleka jen jakousi „výrobní linkou“ na vzdělání, nýbrž současně také (a z pohledu dítěte v první až sto desáté řadě!) prostředím sociálním, kde právě kvalita nespočetných interakcí s ostatními určuje, jaký vztah ke vzdělávání (i do dalekého budoucna) dítě získá.

Začnu proto tím, co je nejdůležitější pro samotné dítě. Pouhé přeřazení žáka se zdravotním postižením do „běžné“ třídy není pražádnou hodnotou samou o sobě – jestliže je v každodenním životě školy žák pro svůj hendikep svým okolím fakticky „odsunut“ na okraj celé skupiny vrstevníků, stane-li se navíc vysmívaným ubožákem, ba dokonce otloukánkem, mění se kýžená inkluze ve svůj pravý opak: v devastující exkluzi nejhrubšího zrna. Kolik se toho zvládne naučit, je z pohledu dítěte samotného zcela podružné, je-li pro ně samotné pobývání ve škole infernem! Netřeba snad dodávat, že permanentní stres a stále hlubší frustrace z více či méně hostilního prostředí krajně negativně ovlivňuje i úspěšnost jeho vzdělávání. Pro představu: jen si zkuste opakovat si třeba slovíčka ze španělštiny ve chvíli, kdy se za vámi žene horda fotbalových fandů, rozjařeně mávajících železnými tyčemi!

Šance na úspěšné individuální včlenění je u různých druhů zdravotního postižení velmi odlišná, a to nejen s ohledem na intelekt; zásadní je zejména potenciál komunikovat se spolužáky „jako rovný s rovným“. Stručně řečeno: nejnadějnější je to u žáků s tělesným a zrakovým postižením, podstatně horší u žáků se sluchovým a mentálním postižením. U posledních dvou kategorií pramení vážné obtíže z toho, že nedokáží se spolužáky plnohodnotně komunikovat: první neslyší, co mu povídají, druhý slyší, ale většinou nedokáže adekvátně (pokud vůbec) reagovat.

Ani to pochopitelně neznamená, že by museli všichni žáci se sluchovým, resp. mentálním postižením navštěvovat výhradně speciální školy – sociální exkluzi neslyšících lze čelit např. tak, že jich jednu inkluzivní třídu bude navštěvovat několik, budou zde mít k dispozici tlumočníka ovládající znakovou řeč, speciální učebnice respektující jejich limity rozvoje a vnímání „běžného“ jazyka atd.

Protože se však veškerá diskuse točí téměř výhradně jen kolem inkluze žáků s lehkým mentálním postižením (kterých je mnohonásobně více než žáků s fyzickým a senzorickým postižením dohromady), zaměřím se již výhradně na ně. Záměrně píšu o žácích a ne o dětech předškolního věku – zde nevidím při individuální inkluzi zásadní problém (tedy u dětí s LMP bez dalšího postižení).

Na tomto místě je již nutno zmínit vedle sociálního rozměru inkluzivního vzdělávání i jeho stránku vzdělávací. V rozhovoru pro iDNES se 26. 9. 2015 vyjádřila bývalá náměstkyně ministra školství, dnes poradkyně dvou ministryní, předsedkyně tzv. České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) atd. paní Klára Laurenčíková doslova: „Domnívám se, že tuto skupinu dětí (pozn.: s lehkým mentálním postižením) je skutečně možné vzdělávat podle běžného rámcového vzdělávacího programu, samozřejmě s individuálním vzdělávacím plánem a s individuálně nastavenými očekávanými výstupy v jednotlivých předmětech.“

Svatá prostoto! Jestliže někdo tvrdí, že je s využitím všelikých podpůrných opatření možné vpravit do hlavy žáka s mentálním postižením neredukované učivo základní školy, je buď zlovolným cynikem, nebo toho ví o dané problematice asi tolik, že (slovy bývalého francouzského prezidenta) „promeškal příležitost mlčet“. Mentální postižení totiž reálně a objektivně zasahuje kognitivní funkce dětí do té míry, že do nich všechny ty větné rozbory, rovnice, chemické vzorce apod. zkrátka „nenarveme“, ani kdyby měl každý k dispozici deset asistentů! Leda by se mezi podpůrná opatření mezitím zařadil slavný Norimberský trychtýř, kterým lze komukoli nalít do hlavy cokoli… 

Hovořit o „individuálně nastavených očekávaných výstupech“ je naprosto bezobsažné klišé, svědčící výmluvně o skutečné „odbornosti“ lidí typu paní Laurenčíkové v oblasti vzdělávání žáků s mentálním postižením. Jak má být např. individuálně nastaven „očekávaný výstup“ dejme tomu u výpočtu hodnoty mnohočlenu pro dané hodnoty proměnných, rozkladu mnohočlenů na součin, či u jednoduchoučkých slovních úloh typu: „V akváriu je celkem 29 pavouků a much. Mají dohromady 182 noh. Kolik je pavouků a kolik much?“ Snížíme snad v posledním případě „očekávaný výstup“ tím, že do pomyslného akvária „nainstalujeme“ výhradně mouchy a pavouky beznohé? Nebo co takové složení rostlinné buňky: budeme očekávat, že se žáček s LMP popyšní s jádrem, mitochondriemi, chloroplastem, cytoplazmatickou membránou, buněčnou stěnou, cytoplazmou i vakuolou, nebo že se po třech týdnech naučí alespoň opakovat slova „cytoplazmatická membrána“, aniž by měl nejmenší ponětí o tom, co znamenají? Také bychom jim možná mohli v matematice „nastavit individuální výstupy“ jen na levou stranu rovnice, na shodu podmětu v češtině, na otázky ve stylu „Jaký je rozdíl mezi koněm?“ v přírodopise apod.

Stručně řečeno: pokud někdo zvládne učivo dnešní české základní školy, není mentálně postižený, a vice versa. Kdo tvrdí opak, je asi stejně kvalifikován pro seriózní debatu na dané téma, jako románová postava panovačné dámy z jednoho z rozmarných příběhů P. G. Wodehouse, podle které by hluší moc dobře slyšeli, kdyby jen trochu chtěli.

Co tedy budou pro pána Jána všichni ti žáčci s LMP od 7. do 9. ročníku při hodinách společné výuky dělat, jestliže se „nebudou chytat“ již od první hodiny prvního dne školy? Budou špacírovat po zahradě a trhat čtyřlístky? Žádný individuálně přidělený speciální pedagog (o asistentech vůbec nemluvě) totiž nemůže těm chudákům vpravit do hlav něco, co už z definice nepojmou – stejně jako se neslyšící nemůže naučit intonovat ani „Pec nám spadla“, nevidomý rozeznávat barvy a beznohý skákat na dvoře panáka! Při zrušení regulérního kurikula pro žáky s (opět regulérní) LMP budou tak od 6., nejvýše 7. ročníku jakékoli reálně nastavené očekávané výstupy znít: „Ani nenastoupí na start“!

Oněch bájných 3 a půl tisíce žáků s LMP, kteří se podle paní ministryně již bez problémů individuálně „inkludují“ v běžných základních školách, jsou buď pustým výmyslem, nebo výrazem hlubokého neporozumění vlastním statistickým údajům. Ve skutečnosti se jedná o žáky ve speciálních třídách při ZŠ, kteří se pochopitelně vzdělávají podle přílohy LMP pod vedením speciálních pedagogů, je zde redukovaný počet žáků apod. V případě ministerstvem tolik preferované individuální inkluze se může jednat o nevelký počet žáků na 1. stupni ZŠ, kteří se vesměs potýkají s takovými problémy, že je jen otázkou času jejich přeřazení do ZŠP. Ať mi paní ministryně přivede jediného žáka s LMP, který bez problémů „stíhá“ učivo 7. ročníku běžné základní školy, a já se zavazuji, že budu veřejně vyrábět zlato vyfukováním tabákového kouře do vody! Možná si ale na MŠMT jen pletou LMP (lehké mentální postižení) a LMD (lehká mozková dysfunkce), což je asi stejně „zanedbatelný" rozdíl, jako populární záměna holínek a hodinek.

V této souvislosti mne nepřestává fascinovat, že se ani MŠMT, ani oni „experti“ dosud vůbec nezačali zabývat otázkou, co to proboha hustíme do hlav všech dětí, bez ohledu na výši intelektu či jejich etnicity, když přitom korelace rozsahu základního vzdělávání (který se již dávno totálně utrhl ze řetězu) a procenta selhávajících žáků je jasná a nesporná. **Vsadím se s kýmkoliv, že při zevrubných testech z učiva 7. (ale nejspíš již 6.) ročníku ZŠ by hanebně propadlo nejméně 80% populace, a to bez ohledu na dosažený stupeň vzdělání.**Já už jsem v koncích mj. u mluvnického učiva Čj pro 6. třídu – a to mám státnice z češtiny…

Vskutku není divu, že nejen děti s LMP, ale i řada žáků tzv. hraničních kolabuje a propadá: to však není ani v nejmenším „vinou“ oněch zlořečených základních škol praktických, nýbrž jde výhradně na vrub obsahu a rozsahu učiva v základních školách! Že tento dlouhotrvající stav těžce postihuje všechny děti, jejichž rodiny nejsou z jakýchkoli důvodů s to suplovat stále větší část práce školy, je nabíledni. „Klasicky" nejpostiženější skupinou jsou potom zákonitě Romové.

Jaký však má smysl namísto zevrubné revize obsahu základního vzdělávání fakticky zlikvidovat celý segment speciálního školství pro žáky s lehkým mentálním postižením? Vždyť „úspěšnost" základních škol praktických v získávání žáků je po celá léta přímo úměrná „úspěšnosti" vzdělávacího mainstreamu při vytváření neúspěšných dětí!

Zkusme si představit nemocniční jídelnu, jejíž produkty jsou pro část pacientů zcela nestravitelné. Na místo toho, abychom změnili jídelníček (nebo vykopli kuchaře), postavíme ke každému „nejedlíku" asistenta, který mu bude tu šlichtu cpát do krku. Nyní si tuto absurditu „překlopme“ do školství, a máme zde v plné kráse „společné vzdělávání“ podle představ paní Valachové…

Nenechme se mýlit ujišťováním paní ministryně, že se základní praktické školy nebudou rušit – budou! Jestliže budou muset do svých žáků muset cpát učivo RVP ZV (s jakkoli „individuálně nastavenými očekávanými výstupy“) a k tomu finančně vykrvácet zaměstnáváním už z definice zhola nepotřebných zaměstnanců (fyzikáři, chemikáři apod. jsou zde asi stejně potřební jako učitelé sborového zpěvu na školách pro neslyšící) mohou během dvou let „zavřít krám“…

Obzvlášť úděsné pak budou důsledky naplňování pomatené představy, že lepší než současný RVP ZV pro LMP (představující při redukovaném rozsahu učiva vnitřně provázaný celek!) bude, když se takto postižený žáček bude s ostatními učit v hodinách „jen až kam to stihne“. Kromě totální demotivace k dalšímu vzdělávání a osobnosti „zadupané do země“, a tedy plné komplexů a celkově negativistickým postojům k okolí, bude vládnout pouhou tříští nahodilých, vnitřně nepospojovaných informací, takže bude v nejlepším případě pologramotný.

A nejen to: protože vyjde s posledním „nepropadlickým“ vysvědčením nanejvýš ze šesté třídy, nebude mít na rozdíl od absolvování ZŠP po skončení povinné školní docházky vůbec ukončené základní vzdělání! A zatímco na základní vzdělání ukončené absolvováním základní školy praktické navazuje široká paleta tzv. „Éčkových“ učebních oborů, jejichž absolvování otevírá absolventům velmi dobré vyhlídky do dalšího života, s neukončeným základním vzděláním budou postupně tisíce a tisíce těchto prakticky nezaměstnatelných lidí odsouzeny k doživotní invaliditě a živoření v invalidním důchodu.

To vše v důsledcích představuje flagrantní porušování ústavou garantovaného práva na vzdělání podle Čl. 33 Listiny základních práv a svobod: podle původního stavu ukončené základní vzdělání, vyučení a šance na plnohodnotný život, v „krásném novém světě" pologramotnost, neurotizované osobnosti zbavené špetky sebevědomí a na doživotí jen invalidní důchod či milodary do klobouku. Který právník si nechá ujít tak snadný proces, na jehož konci může docela dobře „vykvést" mnohamiliónová suma za nemajetkovou újmu, vyjadřující rozdíl mezi invalidním důchodem a průměrným výdělkem vyučeného člověka od doby předpokládaného vyučení až po dosažení věku pro přiznání starobního důchodu?

Můžete se klidně vsadit, že jakmile vyhraje jeden jediný žalující, strhne se lavina, která při řádu desetitisíců postižených může tento stát přijít na miliardy. Tím spíše, že při částkách, o něž se bude hrát v hromadných žalobách, lze očekávat obrovský zájem ze strany opravdových právnických es. Pokud jde o mne, budu velmi ochotně svědčit ve prospěch postižených proti vrchnostenské zvůli tak obludných rozměrů!

Jistě vás napadne, proč chce probůh paní ministryně s tak zoufalou urputností neprodleně začít s něčím tak dokonale nesmyslným a těžce škodlivým, aniž by se pokusila vše napřed řádně ověřit na pilotním vzorku. Vysvětlení jsou dvě, jedno „pouze“ smutné, druhé vyloženě otřesné:

1. V důsledku devastace odborných kapacit na MŠMT v minulosti se K. Valachová upíná k líbivým floskulím z dílny své poradkyně K. Laurenčíkové a jí řízené tzv. České odborné společnosti inkluzivního vzdělávání. „Odbornost“ projevuje tento spolek vskutku na každém kroku, naposled (18. 1. 2016) v příspěvku „Česká republika na cestě ke společnému vzdělávání - přehled v číslech“: „Vzdělávání v segregovaných speciálních třídách (nehledě na obsah vzdělávání) má silný negativní vliv na vzdělanostní aspirace dětí, protože se ve speciálních třídách kumulují děti s nízkými vzdělanostními aspiracemi a dochází tudíž ke vzájemnému snižování či potvrzování nízkých vzdělanostních aspirací.“

Pro ty z vás, kteří dočetli až sem, připojuji v příloze nedlouhý, obsahově i formou však vynikající článek jedné z největších odbornic v oblasti vzdělávání žáků s mentálním postižením doc. PhDr. Ivy Švarcové, CSc. o možnostech a limitech lidí s mentálním postižením: na necelých dvou a půl stránkách se můžete přesvědčit, jak neskuteční diletanti zásadním způsobem ovlivňují postoje a rozhodování ministryně Valachové.

2. Dne 13. listopadu 2015 informovala na svých webových stránkách Open Society Fund (OSF) v článku „Osm let po rozsudku D. H. musí dojít ke komplexní desegregaci škol“ o cílech koordinované akce níže jmenovaných organizací:

„Téma rušení vzdělávacího programu pro žáky s „lehkým mentálním postižením” bude zásadně důležité pro zajištění inkluzivního vzdělávání. Amnesty International, Evropské centrum pro práva Romů, Nadace Open Society Fund Praha a Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání proto připomínají české vládě, že musí stát za svým závazkem proměnit praktické školy v běžné školy a tímto zrušit vzdělávací program pro žáky s „lehkým mentálním postižením” (Poznámka: všimněte si důsledně používaných uvozovek u pojmu lehké mentální postižení. Autoři jsou zřejmě přesvědčeni, že LMP je jen jakousi rýmičkou, z níž se lze uzdravit. Což tedy vážně nelze…)

Ohromující logika! Takže: 1. drtivá většina Romů do základních škol praktických nepatří, 2. mají se proto učit podle kurikula pro běžné základní školy, avšak 3. základní školy praktické je nutno fakticky zrušit, stejně jako vzdělávací program pro žáky s lehkým mentálním postižením. Také si přijdete jako v blázinci?

Pročpak asi výše uvedení zastánci práv Romů na vzdělání tvrdošíjně odmítají pochopit takovou notorietu, že stejně jako zdaleka ne každý Rom je mentálně postižený, zdaleka ne každý mentálně postižený člověk je Rom?

Proč neprotestují proti nepřiměřenému rozsahu, obsahu i struktuře základního vzdělávání, přestože právě to vede k jejich častému selhávání v základních školách? A proč se vůbec, ale vůbec nezajímají o to, jak si „inkludovaní“ Romové vedou v běžných školách? Jaké _konkrétní_pozitivní změny přinesl onen ustavičně oslavovaný rozsudek ESLP ve věci údajné diskriminace Romů ve vzdělávání z roku 2007? Nemyslím nějaký procentuální posun části romských žáků ze speciálního do běžného vzdělávání, ale to, zda to opravdu zlepšilo stav jejich vzdělanosti. Odpověď je nasnadě: protože je to ve skutečnosti vůbec nezajímá! Z jejich výše citovaného vyjádření navíc přímo čiší latentní rasismus: Romové podle nich zkrátka na běžné školy „nemají" - a ježto jediné, o co doopravdy jde, jsou líbivé statistiky, zkrátka ty „zlé" školy zlikvidujeme jako třídu, a všechny Romy krásně vykážeme jako „plnohodnotně" vzdělávané. Ty, kteří by snad přece jen vykazovali onu „rýmičku“ lehkého mentálního postižení, hravě uzdravíme tím, že jim přidělíme asistenty, fyzikáře, chemikáře a učitele dalších cizích jazyků, a pokud by snad nudličky tekly i nadále, „holt“ jim drobet upravíme očekávané výstupy… UFFF!!!

Zde je i základ onoho hanebného souručenství těchto „neziskovek“ s naší vrcholnou úrovní exekutivy (nejenom s „věrchuškou" na MŠMT): o nějaké vzdělávání Romů vůbec nejde - hlavně uspokojit kritiku ze strany „evropských struktur"!

Čímž se zanedlouho konečně přiblížíme vyspělé Evropě... Např. Francii, kde je podle informací 1. náměstka ministryně Valachové prof. S. Štecha 60% Romů ve věku naší povinné školní docházky naprosto negramotných a stát to řeší jen vysíláním tzv. učitelů „misionářů" na parkoviště, kde se snaží poskytnout těm, kdo nestačí včas uprchnout, alespoň „základy vzdělání". Copak se tím asi míní? Že na ně vybafnou „Třikrát tři je devět, kdo bručí je medvěd?“ O skutečné kvalitě vzdělávání Romů v Anglii by vám jistě rádi poreferovali ředitelé mnoha škol, kde nyní vzdělávají řadu navrátilců právě zpoza Kanálu.

Precizně se k této neslýchané licoměrnosti, jíž je permanentní osočování ČR z údajné diskriminace Romů ve vzdělávání, vyjádřil ve svém disentu Karel Jungwierth, jeden ze soudců Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva v ostudné cause D. H. a ostatní proti České republice:

„Většina soudců dospěla k závěrům (§ 205 až 210), které si dle mého mínění spíše navzájem odporují. Tito soudci prohlašují, že obtíže spojené se školní docházkou romských dětí existují nejen v České republice, ale také v ostatních evropských státech. Označovat naprostou absenci školní docházky u poloviny romských dětí (body 6 a 7) v celé řadě států jako „obtíže“ je neslýchaný eufemismus. Většina soudců v rámci této nelogické úvahy dále s uspokojením konstatuje, že se Česká republika na rozdíl od některých jiných zemí rozhodla pustit do řešení tohoto problému (§ 205). Z toho lze dovodit, že je snad výhodnější a bezpečnější nedělat nic a nechat věci být tak, jak je tomu i jinde, tedy nevyvíjet žádné úsilí k překonání problémů, s nimiž se potýká velká část romské komunity."

Zdají se vám snad ještě moje slova na adresu vedení MŠMT příliš tvrdá? Zde je tedy pokračování. Před koncem roku jsem zde vznesl řadu dotazů podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pro stručnost ocituji jen ten nejdůležitější:

„Kolik romských žáků plnilo v  posledních pěti letech povinnou školní docházku na běžných základních školách, a kolik z nich ukončilo povinnou školní docházku, aniž by získali základní vzdělání? U druhé skupiny uveďte, který ročník dokončili úspěšně."

A odpověď? Žádost se zamítá. Odůvodnění: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemůže žádosti o informace vyhovět, neboť požadované informace nemá k dispozici. Povinný subjekt shromažďuje mimo základních údajů již jen údaje o státním občanství žáků plnících povinnou školní docházku (...). Údaje o etnickém ani národnostním původu nejsou povinným subjektem shromažďovány, a není tedy možné žadateli poskytnout požadované informace".

Jinými slovy: ač MŠMT nechává opakovaně počítat Romy v základních školách praktických (navíc podle kritérií, nad nimiž by zaplesali snad i autoři Norimberských zákonů), o tom, jak si vedou Romové ve „společném vzdělávání", nemá s prominutím „ani páru". Nezjišťuje dokonce ani jeden ze základních ukazatelů kvality resp. efektivity vzdělávacího systému, tzv. drop-out rate, tedy kolik žáků odchází ze škol před ukončením základního vzdělání. Pro tvrzení, že došlo k pokroku jen proto, že je menší procento Romů vzděláváno v běžných školách, tedy chybí jakýkoliv důkaz - je tedy úplně stejně relevantní jako tvrzení přesně opačné!

Celý problém však dalece přesahuje ubohý alibismus MŠMT. Proč si česká vláda namísto až masochistického přikyvování „antidiskriminačnímu“ nátlaku nejvyšších pater EU a horlivému vymýšlení opatření, jež spolehlivě ještě zhorší situaci ve vzdělávání Romů, nevyžádá komplexní informace o úrovni vzdělanosti Romů v ostatních zemích EU? Opět jedna malá sázka. Nechme vytvořit vědomostní testy na úrovni výstupů 7. ročníku našich základních škol praktických, a vyzvěme naše nelítostné kritiky, aby jim podrobili vlastní romskou populaci ve věku 15 let. O co se vsadíte, že to nezvládne ani 10% tamních Romů?

Na druhou stranu je jisté, že negramotní Romové nedokáží zdaleka tak snadno podávat žaloby do Štrasburku jako gramotní… Že by se pravý důvod chystaných „kobercových náletů Dobra“ (bez ohledu na desetitisícové „vedlejší ztráty“ mezi žáky s LMP) skrýval právě zde?

Abych to však příliš neprotahoval. To, co chce „na sílu“ zavést ministerstvo, vytvoří unikátní, avšak navýsost demokratický stav: biti budou kompletně všichni! Žáci s mentálním postižením i bez něj (o těch druhých jsem se kvůli rozsahu textu nezmiňoval), a Romové en bloc. Školy budou kolabovat a učitelé se raději začnou dávat na nějakou tu klidnější, byť i šedivě nudnou práci, jako je třeba pašování zbraní do Konga či provázení cizinců po Severním Kavkaze. Jedině frekventanti víceletých gymnázií budou ve svých segregovaných školách úpět stejně jako dosud…

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak jste jistě pochopili, nemám naprosto v úmyslu dopustit to, čeho jsme běžně svědky u všech opravdu velkých průšvihů: nikdo z vrcholných „šéfů" za nic nemůže, vše odskáče jen pár subalterních úředníčků. V tomto případě je více než pravděpodobné, že spustí-li se plánované změny „na ostro", dojde k rozsáhlé újmě u tisíců a tisíců právě těch dětí, kterým již tak nepřející osud „cuknul se startovací čárou" o hodný kus nazpět. Budou-li se následně jejich rodiče domáhat vysokého finančního odškodnění za zmarněné šance jejich dětí na plnohodnotný život u soudů tuzemských či mezinárodních, jsem připraven u těchto institucí svědčit a uvádět jména konkrétních viníků.

Jeden každý z vás má nyní unikátní možnost avanturismu vedení MŠMT zabránit. Bude-li na vás ministryně Valachová opět vyvíjet nátlak s tím, že bez uskutečnění plánovaných změn na to doplatí ty nešťastné dětičky, mám pro vás dobrou zprávu: je to úplný nesmysl!

Pro inkluzi žáků s LMP lze totiž již nyní postupovat „finskou cestou", aniž bychom k tomu vůbec potřebovali novou zákonnou úpravu. Jedná se o kombinaci individuální a skupinové integrace v „běžné základce“ (že je to organizačně náročnější než při odděleném vzdělávání ve škole běžné a speciální, „o tom žádná“, nicméně není to rozhodně nemožné). Znamená to v kostce:

1.    Organizovat společné vzdělávání ve všech předmětech, kde mentální postižení nepředstavuje limitující faktor úspěšnosti, naopak mohou nad svými „zdravými“ vrstevníky získávat vrch (tělesná, výtvarná, hudební výchova apod.); stejně tak podle možností důsledně spojovat žáky v zájmových akcích všeho druhu mimo samotné vyučování.

2.    Formou skupinové integrace (samostatná třída v rámci běžné základní školy) pod vedením speciálního pedagoga vzdělávat v ostatních předmětech. Přítomnost speciálního pedagoga by navíc velmi napomohla při „dokvalifikování“ ostatních učitelů ve škole, stejně tak při odborné diagnostice tam, kde si „běžný“ pedagog neví rady.

3.    Zřídit v každé škole alespoň jednu přípravnou třídu pro děti s odkladem povinné školní docházky, aby bylo možno vyrovnávat všemožné handicapy ještě před nástupem povinné školní docházky, a zjistit tak v předstihu i rozsah speciálních vzdělávacích potřeb některých žáků. Nespornou výhodou je i možnost „udělat si strejčka“ ještě před nástupem těchto dětí do 1. třídy, tedy připravit pro každého už v předstihu kvalitní individuální vzdělávací plán.

4.    Pokoušet se nenásilně „dávat dohromady“ rodiče dětí tzv. zdravých a se zdravotním postižením (společenské akce, přednášky vyučujícího ze samostatné třídy apod.).

Minimum, co by mělo učinit MŠMT před jakýmikoli zásadními změnami v této oblasti (což se k 1. září 2016 nedá stihnout ani ve snu):

1.    Zevrubně prozkoumat stanovisko rodičů dětí s LMP k plánovaným změnám. Pro pořádek dodávám, že zdaleka ne všichni rodiče těchto žáků pocházejí ze „sociálního dna“ – řada z nich má středoškolské, ba i vysokoškolské vzdělání; rozhodně jsou velmi dobře schopni pochopit nejen samotný zákonný rámec, ale i souvislosti a jeho dopad.

2.    V režimu ustanovení § 171 odst. 1 školského zákona zahájit nejpozději od počátku školního roku 2016/2017 (slovy zákona) „pokusné ověřování metod, obsahu, forem, organizace vzdělávání a pokusné ověřování způsobu řízení škol a školských zařízení“, a to alespoň na dvaceti různě velkých základních školách ve všech částech republiky.

3.    Což předpokládá mj. získání rodičů žáků s LMP, aby souhlasili se zařazením svého dítěte do experimentu.

4. Vyhodnotit již na konci prvního pololetí předběžné výsledky, aby bylo možno průběžně upravovat finální podobu návrhu konkrétních opatření, a na konci školního roku provést sumární zhodnocení plus zpřesnění původního návrhu.

5.   Předložit návrh nepominutelného speciálně-pedagogického minima pro absolventy pedagogických fakult (alespoň v rozsahu dvou semestrů), bez jehož certifikovaného ověření budou pro další rok příslušné vysoké škole redukovány finanční příspěvky per capita. Žádné dějiny speciální pedagogiky apod.: praktické základy diagnostiky a didaktik pro ty druhy ZP, s nimiž budou v praxi běžně přicházet do styku. Přednášeno pokud možno zkušenými odborníky z praxe.

Poznámka: Dobrovolně tak pedagogické fakulty (čest výjimkám) ani za čtvrtstoletí neučinily, a nic nenasvědčuje tomu, že by se k něčemu podobnému vůbec chystaly. Pro rozvoj inkluzivního vzdělávání představuje současná příprava pedagogů ekvivalent vzdělávání budoucích lékařů např. bez zařazení výuky neurologie.

S pozdravem a s přáním, abyste se rozhodli správně

Mgr. Martin Odehnal

Rada Plzeňského kraje

I. Vyslovuje

nesouhlas se záměrem MŠMT, aby:

1. od 1. září 2016 byli žáci s lehkým mentálním postižením připraveni o možnost vzdělávání podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání -příloha vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením
2. byli tito žáci přednostně zařazováni do tříd základních škol, kde tímto krokem může dojít ke snížení kvality výuky pro všechny žáky

II. Ukládá

náměstkovi hejtmana Plzeňského kraje Jiřímu Stručkovi informovat ministryni školství, mládeže a tělovýchovy o přijatém usnesení 

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3573393

V posledních letech je takovým lákadlem myšlenka tzv. inkluze ve vzdělávání. Ne, že by to byla představa lichá. Ono poskytnutí možností rovného přístupu ke vzdělání, je ideálem patrně nás všech a těžko se najde někdo, kdo by nefandil žákům, aby se pokud možno se svými deficity vyrovnali co nejlépe a ještě lépe v běžných školských podmínkách. Je určitě správnou myšlenka větší prostupnosti systému základního vzdělávání, otevřít je všem dětem. Nicméně je ale zcela jistě nesprávné vzdělávat všechny žáky bez ohledu na jejich intelektové schopnosti v prostředí běžné školní třídy, která ty nejslabší staví do pozic outsiderů a třídních šašků, případně je ze svého středu přímo vypudí.

V létě loňského roku byl poslanci schválen poslední návrh novely školského zákona a v těchto dnech i jeho poslední novela, která měla účinnost schváleného zákona o dva roky odložit. Nestalo se tak a poslanci bez ohledu na téměř sedmdesát tisíc podpisů pod peticí za zachování standardního speciálního vzdělávání hlasovali proti absolutní většině těch, kteří školství opravdu rozumějí, nebo mají s integrací svých dětí neblahé zkušenosti. Možná nechci znát důvod, protože podkladů o nepřipravenosti škol na „společnou inkluzi pro všechny“ měli z těchto kruhů víc než dost.

Před několika týdny vyšla ve Sbírce zákonů Vyhláška o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Obě normy mají jedno společné – snaha o kompromis mezi neznalými, ale o to urputnějšími politicky vlivnými aktivisty a odbornou veřejností, která je sice vybavena pedagogickou teorií a praxí, nicméně s minimálním politickým vlivem. Šlo ale opravdu jen o snahu. Ministerstvo neustále argumentuje, že vše bohatě diskutovalo s odbornou veřejností. To je pravda. Ale již nesděluji to „B“ – že ji vyslyšelo pouze v marginálních případech a do věcí zásadních si nenechalo mluvit. Je to zvláštní, když v současné době na ministerstvu nenajdete žádného odborníka na speciální vzdělávání a i vedoucí daného oddělení má se školstvím společné jen to, že do školy chodila. Pravda, se ziskuchtivými neziskovkami je propojená dokonale.

Schvalování předcházelo několik let dohadování, obviňování, dokazování, které vzdělávané skupiny diskriminujeme, leckdy již jen tím, že je nutíme plnit Ústavou danou povinnou základní školní docházku. Výsledek odpovídá průběhu tvorby – jeden velký chaos, který je ministryní Valachovou, odchovankyní Úřadu veřejného ochránce práv, což je v současné podobě názorově také taková aktivistická organizace, vydáván za promyšlenou koncepci. No, není divu, když s vážnou tváří sděluje, že těžší formy mentální retardace na rozdíl od té lehké (kdo s ní má zkušenosti tak ví jak je reálně těžká) ještě léčit neumíme a dva nejvyšší „dovedové“ ze školní inspekce tvrdí, že za většinu mentální retardace svých dětí mohou rodiče sami. Říci to v kulturně vyspělejší zemi než je ta naše, letěli by na hodinu z místa.

Z uplynulých diskusí mne fascinovalo, jak mnoho lidí ze „ziskových neziskovek“, ohánějících se demokracií, svobodou slova a právem na vlastní názor, je prachobyčejnými extrémními militanty. Tito „takyodborníci“ ty lidi, kteří se skutečně vzděláváním odborně zabývají (ať to jsou speciální pedagogové, psychologové či učitelé v běžných školách) a s žáky vyžadujícími speciální přístupy ve vzdělávání konkrétně pracují, označují za brzdy dalšího rozvoje vzdělávacího systému, když vyjádří zásadní pochybnosti o smysluplnosti tohoto pokusu na dětech. Z mnoha příspěvků těchto aktivistů jak rudý prapor budovatelů komunismu vyčnívá filosofie „všechno všem a každému vše podle jeho přání“, protože každý má mít nárok na vše co si vzpomene. Realizací jejich anarchistických představ nemůže být výsledkem nic jiného, než že nikomu nic, protože na nic prostě nebudou peníze. Jako když by byli oděni do modrých svazáckých košil s rudou kravatou a na srdci hřáli knížku mladého komunisty. Možná proto mají tak intenzivní slyšení se svými nepravdami v jádru evropské levice – v belgickém Bruselu.

Zamýšlenou inkluzí bude ohrožena také úroveň vzdělávání nejen žáků intaktních, ale i těch se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy paradoxně i žáků romských, kvůli nimž je celá ta lavina spuštěna. Je to škoda, protože  závěry výzkumu prezentované bývalou eurokomisařkou Viviane Redingovou, který jsme, na rozdíl od různých obviňování České republiky z diskriminace, v denním tisku, ani nezaznamenali, hovoří zcela v náš prospěch. Úroveň vzdělání a uplatnění na trhu práce mají dle této studie Romové v České republice nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí (včetně Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka apod.) – byť samozřejmě není dobrá (vzorek 22 000 osob). Podíl středoškolsky vzdělaných Romů v naší zemi dosahuje téměř 30% oproti průměrně 15% v dalších zemích. Na to navazuje počet 40% zaměstnaných Romů u nás oproti 10 – 20 % v ostatních sledovaných zemích atd. Z těchto údajů vyplývá, že se náš stát naopak velice snaží vzdělávat všechny své žáky a to bez ohledu na rasu či barvu pleti a že se nemáme rozhodně za co stydět. Někdy improvizujeme, to je pravda, ale nemůžeme říkat to, co zde před časem papouškoval našimi neziskovkami nabrífovaný pan Shetty z Indie (šéf Amnesty International), že systém je nastaven a priori ve smyslu omezování práva na vzdělání romských dětí a záměrně vyčleňuje tyto žáky do speciálních škol.

Dle mého názoru, miliardy z evropských fondů jsou tak mocnou čarodějkou, že obluzují a nechávají zapomenout na smysluplné, ale dlouhodobé a tím nepopulární transformační kroky. Nicméně peníze odplynou a pro nedostatečný efekt, jiný se v našich podmínkách ani čekat nedá, nám zbydou jen oči pro pláč. Plakat nebudou pouze ti, kterým inkluze opravdu pomůže a jejichž kapsy těmito evropskými penězi notně zatíží. No a až jim peníze budou docházet, vše napraví opět několik lživých dopisů do Štrasburku či Bruselu.

Jiří Pilař, místopředseda RO TOP 09 Praha 11, předseda ASP ČR

Zahájení konference v 11 hodin, po konferenci proběhne IV. Valná hromada ASP ČR (začátek ve 14.20 hod.).

Program konference přiložen níže.

Na srdci jim ležely iracionální mediální útoky proti inkluzi ve vzdělávání uveřejňované v deníku Blesk a nepřátelské postoje některých společností, zvláště pak Asociace speciálních pedagogů. V rozhovoru opět zazněla demagogická tvrzení, která oba protagonisté používají již dosti dlouho. Opět bylo možné slyšet tvrzení o tom, že inkluze je krokem k proměně kvality vzdělávání, bystřejší žáci pomáhají zvládat úkoly těm pomalejším, aniž by se to dotklo celkové úrovně vzdělávání ve třídě (pozn. autora: Ti nejlepší se stanou jakýmisi asistenty těch, kteří z různých důvodů nestačí), jak se změní postoj žáků ke škole, protože do ní budou přece chtít chodit, že v zemích, kde se na cestu inkluze vydali, se zlepšuje kvalita vzdělávání (pozn. autora: Asi proto je ve Velké Británii o tolik procent vyšší negramotnost než u nás) atd. atd. Tentokrát paní Laurenčíková nepoužila své vskutku originální tvrzení z televizního pořadu „Máte slovo“, že díky existenci základních škol praktických (dříve zvláštních) jsme přišli o stovky kvalitních lékařů a právníků a ani názor na vyléčitelnost lehké mentální retardace, který vyjádřila politička, které radí. Nicméně celkový dojem z jejího vystoupení vyzněl velmi podobně.

V rozhovoru Laurenčíková opět použila teorie o tom, jak někteří předáci Asociace speciálních pedagogů záměrně manipulují pedagogickou veřejnost svými pokroucenými teoriemi, jak zastrašují speciální pedagogy teoriemi budícími strach o práci, o další budoucnost v zaměstnání. Ještě měla připojit přání klidu na práci, několik slov o renegátech sabotujících klid a mír a bylo by to kompletní. Ještě paní Laurenčíkové chyběla modrá košile a svazácká kravata. Poněkud zapomněla, že reprezentuje názor úzké skupiny osob sytících se přáními a ne odbornými posouzeními reality inkluze. Ty jsou vesměs velmi pochybující o reálnosti úspěchu totální inkluze zvláště u mentálně retardovaných žáků a u zvažované inkluze žáků z dětských domovů se školou, tedy těch, kteří bývají zdrojem trestné činnosti a násilného chování.

Laurenčíková se rovněž zabývá „pomlouvačnou kampaní“ vůči nestátním neziskovým organizacím, které vykonávají jen to nejlepší v tématech, co stát nevidí. Nicméně z informací z MPSV mimo tento rozhovor jsem se utvrdil v názoru, že neziskový sektor se díky svým dominantním organizacím stal platformou extrémních levičáků, kteří infiltrací do státních resortů čerpají finanční prostředky. Ty posléze využívají především pro svůj provoz a běžné dítě jejich efekt nepozná. Jak jinak nazvat snahu vytvořit pod deštníkem MPSV paralelní síť dětských výchovných zařízení a náhradní rodinné péče s vlastním rozpočtem čerpaným ze státní kasy, vedle těch, které již mají mnoho let vybudovanou síť organizací státních. Neodsuzuji existenci neziskovek, stát je potřebuje. Nicméně jejich práci devalvuje několik lehkoživků, kteří ve jménu vlastní pravdy pouze kážou, ale faktická práce za nimi vidět není.

Jiří Pilař, speciální pedagog

Na srdci jim ležely iracionální mediální útoky proti inkluzi ve vzdělávání uveřejňované v deníku Blesk a nepřátelské postoje některých společností, zvláště pak Asociace speciálních pedagogů. V rozhovoru opět zazněla demagogická tvrzení, která oba protagonisté používají již dosti dlouho. Opět bylo možné slyšet tvrzení o tom, že inkluze je krokem k proměně kvality vzdělávání, bystřejší žáci pomáhají zvládat úkoly těm pomalejším, aniž by se to dotklo celkové úrovně vzdělávání ve třídě (pozn. autora: Ti nejlepší se stanou jakýmisi asistenty těch, kteří z různých důvodů nestačí), jak se změní postoj žáků ke škole, protože do ní budou přece chtít chodit, že v zemích, kde se na cestu inkluze vydali, se zlepšuje kvalita vzdělávání (pozn. autora: Asi proto je ve Velké Británii o tolik procent vyšší negramotnost než u nás) atd. atd. Tentokrát paní Laurenčíková nepoužila své vskutku originální tvrzení z televizního pořadu „Máte slovo“, že díky existenci základních škol praktických (dříve zvláštních) jsme přišli o stovky kvalitních lékařů a právníků a ani názor na vyléčitelnost lehké mentální retardace, který vyjádřila politička, které radí. Nicméně celkový dojem z jejího vystoupení vyzněl velmi podobně.

V rozhovoru Laurenčíková opět použila teorie o tom, jak někteří předáci Asociace speciálních pedagogů záměrně manipulují pedagogickou veřejnost svými pokroucenými teoriemi, jak zastrašují speciální pedagogy teoriemi budícími strach o práci, o další budoucnost v zaměstnání. Ještě měla připojit přání klidu na práci, několik slov o renegátech sabotujících klid a mír a bylo by to kompletní. Ještě paní Laurenčíkové chyběla modrá košile a svazácká kravata. Poněkud zapomněla, že reprezentuje názor úzké skupiny osob sytících se přáními a ne odbornými posouzeními reality inkluze. Ty jsou vesměs velmi pochybující o reálnosti úspěchu totální inkluze zvláště u mentálně retardovaných žáků a u zvažované inkluze žáků z dětských domovů se školou, tedy těch, kteří bývají zdrojem trestné činnosti a násilného chování.

Laurenčíková se rovněž zabývá „pomlouvačnou kampaní“ vůči nestátním neziskovým organizacím, které vykonávají jen to nejlepší v tématech, co stát nevidí. Nicméně z informací z MPSV mimo tento rozhovor jsem se utvrdil v názoru, že neziskový sektor se díky svým dominantním organizacím stal platformou extrémních levičáků, kteří infiltrací do státních resortů čerpají finanční prostředky. Ty posléze využívají především pro svůj provoz a běžné dítě jejich efekt nepozná. Jak jinak nazvat snahu vytvořit pod deštníkem MPSV paralelní síť dětských výchovných zařízení a náhradní rodinné péče s vlastním rozpočtem čerpaným ze státní kasy, vedle těch, které již mají mnoho let vybudovanou síť organizací státních. Neodsuzuji existenci neziskovek, stát je potřebuje. Nicméně jejich práci devalvuje několik lehkoživků, kteří ve jménu vlastní pravdy pouze kážou, ale faktická práce za nimi vidět není.

Jiří Pilař, speciální pedagog

Ministerstvo školství sice ve své odpovědi na dotaz České školy proč sčítá, odpovídá, že to je v rámci rozsudku DH proti České republice. Ono to ale není tak docela pravda. Úkol sčítán Romů si dalo do svého Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D.H. a ostatní proti České republice samo ministerstvo. Teď se samozřejmě tento plán musí plnit, byť jde o naprostý nesmysl a stále jsem přesvědčen, že to není v nejlepším zájmu dítěte.

Jen na okraj – odborná veřejnost se s tímto materiálem nikdy neztotožnila a na rozdíl od některých ziskuchtivých neziskovek a Agentury pro otázky romské komunity ani neměla příležitost do něho při tvorbě vstupovat. Za účelem tohoto materiálu úkoluje náměstek ústředního školního inspektora ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti.

Nedá mi to nevzpomenout v této souvislosti na španělské panovníky Ferdinanda VII. a Izabelu II., kteří podobným způsobem v 19. století determinovali židovskou menšinu. Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva díky své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohli do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklór, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svojí zemi v cizině.

Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření, „výzkumníci“ z Úřadu veřejného ochránce práv ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. A pokud je dítě maďarských rodičů (s typicky „romským“ příjmením např. Balog), často tmavovlasé a někteří z jeho okolí o něm říkají, že je Rom, stane se v očích ředitelů na základě dané instrukce rovněž Romem?

Jak vidno, vůbec nikoho nezajímá vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů v dané věci z 25. 9. 2012 (Zn. VER-7499/12-2/SEM), které zní „Dokumentaci škol a školských zařízení včetně školské matriky školy i v nich obsažené osobní a citlivé údaje upravuje § 28 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. … Na základě informací nelze posoudit, jedná-li se o zpracování v režimu některé z výjimek podle písm. b) až písm. i) § 9 zákona. Protože tomu tak patrně není, nelze uvedené citlivé údaje zpracovávat ani s výslovným souhlasem zákonných zástupců žáků, protože by se jednalo o postup v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. d) zákona.“

Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami a majoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.

Jiří Pilař, předseda Krajské sekce Asociace speciálních pedagogů, Praha

Ministerstvo školství opět začne v letošním školním roce sčítat žáky ze sociálně slabého prostředí a romské žáky. Jedná tak prý kvůli rozsudku D. H. z roku 2007. Pak ovšem jde především o žáky romské.

Existuje „metodika“, která určuje, kdo je či není romským žákem. Zde je oficiální definice:

Za romského žáka(kyni) považujeme člověka, který se za něj (za ni) sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), a /nebo je za takového (takovou) považován (a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.

Školám byly v minulosti poskytnuty další informace, jak mají poznat, zda jde o žáka romského. Hovořilo se o jméně, barvě pleti, vlasů a dalších, především antropologických znacích. I nyní určitě dostanou dodatečné informace o tom, jak budou sociálně znevýhodněné či romské děti rozpoznávat.

Za celé sčítání je zodpovědný ředitel školy. Pokud v minulosti některý ředitel odmítl žáky počítat, dostal „návštěvu“ z ČŠI. Inspekce zasahovala i preventivně - některé školy navštívili "sčítací komisaři", aby překontrolovali plnění těchto nepochopitelných požadavků.

Celé toto počínáni je zcela v rozporu s lidskými právy. Pouze rodiče jednotlivých žáků smí určovat, zda je jejich dítě romského původu. Totéž by platilo, např. kdyby se zjišťovala příslušnost k nějaké církvi apod. Není možné, aby se podobné průzkumy děly za zády rodičů či zákonných zástupců. Ve školách je kvůli kdejakému úkonu vyžadován informovaný souhlas od rodičů - uvádění dat do matriky, fotografování dětí, souhlas s prací školního poradenského pracoviště, souhlas s vyšetřením v PPP, souhlas se slovním hodnocením, souhlas se vzděláváním podle IVP a další a další souhlasy s úkony spojenými s prací školy. Jak je možné, že s podobným činem, jako je jakési pofiderní sčítání a určování sociálního postavení nebo etnické příslušnosti, nemusí rodiče souhlasit? Bohužel, tuto praxi sčítání doporučila i kancelář ombudsmana či vládní zmocněnec pro lidská práva. Podle nich sběr těchto dat a jejich interpretace je nadřazena „lehčímu“ porušení práv jednotlivců, kteří prý stejně nejsou uváděni jmenovitě, ale pouze jako jeden celek. Přitom se národnost či etnicita neuvádí v žádném školském dokumentu, škola ji nevykazuje do matrik, takže vlastně není možné zjistit ani ta „dobrá“ data, tedy zda se lepší vzdělávání romské komunity na středních školách nebo vysokých školách. To ministerstvo nejspíš nezajímá, což je udivující fakt.

Původně bylo toto sčítání prováděno proto, že ministerstvo chtělo zjistit počet romských dětí, které jsou vzdělávány podle Přílohy k RVP ZV pro žáky s LMP. Jelikož od 1. 9. 2016 tato příloha přestala existovat (pouze tzv. dobíhá vzdělávání, které již započalo, a to na 2. stupni praktických škol, a postupně bude počet žáků takto vzdělávaných každým rokem klesat, jak budou ukončovat základní vzdělání), přestává být toto zjištění potřebné. Všichni žáci budou vzděláváni podle stejného RVP ZV.

Jako zástupci UPS nesouhlasíme s podobnými praktikami na školách. Navrhujeme: pokud by ministerstvo trvalo na podobném šetření, aby toto šetření bylo jasným způsobem legislativně zakotveno, rodiče měli možnost dávat či nedávat informovaný souhlas k tomuto aktu a aby školy rozhodnutí rodičů musely respektovat. Tím by se celý podivný proces šetření alespoň legalizoval a stal se dostatečně průhledným, neboť by rozhodoval zákonný zástupce a ne nějaký komisař, který by ve

škole počítal děti podle jakýchsi domnělých antropologických znaků, což je nedůstojné a v podstatě rasistické jednání.

Mgr. Jana Karvaiová za UPS

k naplňování úkolů a cílů vyplývajících z novely školského zákona od 1. 9. 2016

Deklarovanou podporu učitelům k zavádění tzv. společného vzdělávání ze strany MŠMT lze ve světle dosavadních zkušeností považovat za pouhou proklamaci.

Aktuální situace ve školství a vývoj školské problematiky po 1. 9. 2016
Pro základní školy hlavního vzdělávacího proudu se neúměrně navýšila složitá a nepřehledná administrativní činnost, především s povinným měsíčním vykazováním informací v materiálu „Výkaz o změnách v poskytování podpůrných opatření a jejich finanční náročnost“ (R 44-99).

Současná nefunkčnost systému a aktuální přetíženost poradenského systému brání poskytování odborné pomoci základním školám tzv. hlavního vzdělávacího proudu ve smyslu kvalifikovaného doporučení, jaká konkrétní podpůrná opatření zvolit, protože žádné z podpůrných opatření (včetně asistenta pedagoga) nemůže suplovat odbornou výuku vedenou speciálním pedagogem.

Pro školy a třídy zřízené podle § 16 odst. 9 školského zákona neúměrně narostla administrativní zátěž v souvislosti s povinností vypracovat individuální vzdělávací plán (IVP) pro každého žáka s  diagnostikovanou lehkou mentální retardací.

Pro žáky s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí povinnost každoročního psychologického vyšetření jako podkladu k přiznání podpůrného opatření. Tento požadavek, který nelze odborně nijak odůvodnit, představuje flagrantně diskriminační přístup vůči žákům samotným i k jejich zákonným zástupcům.

Pro žáky středních škol s diagnostikovanou lehkou mentální retardací platí stejné pravidlo povinnosti ročního přešetření jako pro žáky základních škol. Tito žáci byli přijati ve správním řízení ke střednímu vzdělávání, neplní povinnou školní docházku a obor vzdělání, který zvolili je zpravidla tříletý a minimálně dvouletý.  

Školská poradenská zařízení
Taxativně stanovená podpůrná opatření pro přiznání stupně podpory žákům se SVP například v případě žáků s lehkou mentální retardací nepředstavují skutečnou podporu těchto žáků ve vzdělávání. Jejich výčet ve spojení se zřízením funkce asistenta pedagoga nemůže nikdy nahradit vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami speciálním pedagogem. Podobná praxe ostatně neexistuje v žádné ze zemí, jejichž modelem inkluzivního vzdělávání se MŠMT údajně inspiruje.

Extrémní nárůst administrativní práce v souvislosti s tvorbou doporučení podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami neúměrně navyšuje čas a překračuje současné reálné kapacity škol i školských poradenských zařízení. To je v příkrém rozporu s nejlepším zájmem dětí, žáků a studentů.  

Plán pedagogické podpory
Plán pedagogické podpory (PlPP) vypracovává škola bez nárokové finanční podpory (pro učitele i žáka). Toto podpůrné opatření nelze realizovat tak, aby byly naplněny vzdělávací potřeby žáka.  

Finanční, materiální a personální zabezpečení přiznaných stupňů podpůrných opatření žáků se SVP
Školní psycholog i školní speciální pedagog, by měli být ošetřeni systémově a nikoliv jako podpůrné opatření.

Materiální podpora v rámci podpůrných opatření určená na pořízení nebo zapůjčení didaktických materiálů dosud fakticky není k dispozici. Zcela nevyřešeny jsou majetkové, resp. právní otázky, spojené s povinným zapůjčováním často velmi drahých pomůcek těm žákům s přiznanou podporou, u nichž není na základě dosavadních zkušeností jistota řádného nakládání se zapůjčeným majetkem školy.

V současné době nelze zabezpečit probíhající reformu školství v oblasti společného vzdělávání v ČR bez úpravy nastavených pravidel a podmínek.

Žádáme jednoznačný, srozumitelný a autorizovaný výklad všech obecně platných právních norem ve školství.

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství na základě dosud získaných zkušeností konstatují, že aktuálně nastavený průběh realizace společného vzdělávání nemůže naplňovat proklamovaná očekávání a pouze přináší nepřiměřenou administrativní a personální zátěž bez přidané hodnoty v rámci slibovaného zkvalitnění vzdělávání na všech typech škol v ČR.

Tento text zdaleka nepředstavuje kompletní výčet všech problémů, které realizace novely školského zákona v praxi přináší.

Zástupci zúčastněných odborných asociací ve školství se domluvili na další spolupráci a v následujícím období budou nadále monitorovat průběh společného vzdělávání.

V Praze dne 3. 11. 2016

Níže je připojen podpisový arch signatářů prohlášení

v příloze e-mailu zasílám dotazník ASP ČR k tzv. společnému vzdělávání.

Asociace se bude snažit  předat dotazník na co nejvíce základních škol i základních škol zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona. Ale dobře vím, že vaše pomoc je nezbytně nutná.

Dovolte mi tedy požádat o vyplnění dotazníku vámi a zároveň jeho předání kolegům, kteří nejsou členy ASP ČR. Zároveň předejte dotazník kolegům základních škol ve vašem regionu a požádejte je o spolupráci, která je zcela dobrovolná.

• Asociace plánuje organizovat další setkání odborných asociací ve školství (po ukončení I. pololetí aktuálního školního roku) a pro takové setkání považuji za důležité mít konkrétní podklady a konkrétní informace, postavené na reálném podkladě.
• Společné prohlášení odborných asociací, které vzniklo v listopadu 2016, bylo uskutečněno v období konce prvního čtvrtletí školního roku a myslím si, že konec prvního pololetí je vhodnou dobou pro další setkání, jehož výstupem by mělo být nejenom zmapování reálného současného stavu našeho základního školství v souvislosti s tzv. společným vzděláváním, ale také další „společné prohlášení“.
• Je velmi důležité získat relevantní data přímo od ředitelů škol, speciálních pedagogů, pedagogů, výchovných poradců, školních speciálních pedagogů, školních psychologů, a ředitelů a vedoucích ŠPZ, speciálních pedagogů a psychologů ŠPZ.
• Veškeré uvedené informace v dotazníku budou použity pro potřeby ASP ČR a zpracovány anonymně. Žádný z vyplněných dotazníků nebude předám třetí osobě, nebo instituci.

Termín pro odeslání vyplněného dotazníku je do 20. 2. 2016 a dobře vím, že máte všichni velké množství práce a každý dotazník je zlodějem vašeho času. Přesto si dovoluji o tento váš vzácný čas požádat.

S pozdravem

Marcela Bernardová

Změny znění vyhlášky č. 27/2016 jsou plánovány v rámci projektu KIPR z dílny NÚV. ASP ČR nemá s tímto počinem žádnou spojitost. KIPR je projekt primárně určený pro školská poradenská zařízení: http://www.nuv.cz/projekty/kipr 

Po konzultaci s předsedou ASP ČR Mgr. Martinem Odehnalem k vámi zaslaným dotazům sděluji:

• Činnost ASP ČR nemá s projektem KIPR žádnou souvislost.
• ASP ČR by se do projektu KIPR nezapojila ani v případě, že by disponovala potřebnými kompetencemi.
• ASP ČR považuje znění vyhlášky 27/2016 o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných za vyhlášku, které žádná úprava nemůže pomoci.
• ASP ČR zastává názor, že jediné, co by mohlo vyhlášce 27/2016 o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných výrazně pomoci, je její zrušení.
• ASP ČR zastává názor, že pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných je nutné vypracovat novou, smysluplnou vyhlášku.

PhDr. Marcela Bernardová, tajemnice ASP ČR

byl jsem upozorněn na odpovědi Vašeho náměstka PhDr. Ondřeje Andryse, MAE, které ve věci setkání vedení ČŠI s vedoucími představiteli odborných školských asociací poskytl serveru Pedagogické info dne 15. 2. 2017. Text zasílám v příloze.

Jestliže mne jako předsedu Asociace speciálních pedagogů ČR nemile překvapila skutečnost, že jste ASP ČR jaksi „opomněli“ přizvat, neuvěřitelné odpovědi Vašeho podřízeného mne doslova konsternovaly. Když to shrnu, pozvali jste prý jen ty, kdo obrazně řečeno zdvořile zdraví u vrbiček („které dlouhodobě a aktivně spolupracují s námi“, „zajímají se o naše zjištění a závěry, pracují s našimi výstupy apod.“). Velmi by mne, pane ústřední školní inspektore, zajímalo, zda se s míněním Vašeho náměstka ztotožňujete.

Abych se vyjádřil zcela jasně: je myslím v nejlepším zájmu České školní inspekce, aby aktivně využívala nesporného odborného potenciálu VŠECH relevantních asociací. Kdyby se o to byla bývala alespoň pokusila v případě ASP ČR, mohli jste si ušetřit např. blamáž v jedné vaší nedávné zprávě o inkluzi, podle níž žáci s poruchami sluchu dosahují lepších výsledků v českém jazyce než jejich intaktní vrstevníci, či v případě míchání „jablek s hruškami“ při hrubém zkreslování statistických dat započítáváním vysokého počtu žáků s SPU (kteří nikdy nenavštěvovali žádné speciální školy) mezi „inkludenty“.

Prosím o sdělení, jaký postoj k výrokům PhDr. O. Andryse, MAE, zaujímáte Vy jako ústřední školní inspektor, a pokud se s ním neztotožňujete, jaký byl skutečný důvod pro to, že ASP ČR nebyla k jednání přizvána.

S pozdravem

Mgr. Martin Odehnal

Předseda ASP ČR

Otázky k setkání vedení ČŠI s vedoucími představiteli odborných školských asociací

Česká školní inspekce informovala v tiskové zprávě o jednání ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala a jeho náměstka Ondřeje Andryse s vedoucími představiteli odborných školských asociací: Unie školských asociací ČR - CZESHA, Asociace ředitelů základních škol ČR, Asociace pedagogů základního školství ČR, Asociace ředitelů gymnázií ČR, Asociace středních průmyslových škol ČR, Asociace středních pedagogických škol ČR, Asociace aktivních škol, Asociace základních uměleckých škol ČR, Asociace hotelových škol, Sdružení učňovských zařízení ČR, Asociace vyšších odborných škol, Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, Asociace pracovníků Speciálně pedagogických center, Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska nebo Asociace domovů mládeže a internátů ČR.

Položili jsme v této souvislosti Ondřeji Andrysovi několik otázek.

Kdo a jak vybíral odborné školské asociace pro setkání 9. 2. 2017? 
Na setkání byly pozvány odborné školské asociace, které ve vzdělávacím systému dlouhodobě působí a s nimiž má Česká školní inspekce dlouhodobou a reciproční spolupráci, tedy asociace, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme my, ale které také dlouhodobě a aktivně spolupracují s námi (např. pravidelně nás zvou na své konference a valné hromady, konzultují nejrůznější záležitosti, zajímají se o naše zjištění a závěry, pracují s našimi výstupy apod.). Šlo o další z řady pravidelných setkání, která Česká školní inspekce pořádá již několik let.

Zúčastnili se zástupci všech pozvaných asociací? 
Ne.

Má ČŠI přehled o členské základně pozvaných odborných školských asociací? 
Otázka asi směřuje k členské základně jednotlivých asociací z pohledu její velikosti, tedy tyto informace nemáme.

Byli pozváni i zástupci Asociace speciálních pedagogů? Pokud ne, z jakého důvodu? 
Ne. Jak jsem psal v bodě 1, na pravidelná setkání zveme asociace, s nimiž máme dlouhodobou a reciproční spolupráci, tedy asociace, které dlouhodobě zvou i nás na různé své akce, pracují s našimi závěry a zjištěními, zajímají se o naše tematické a jiné výstupy apod. Nicméně Asociace speciálních pedagogů je jistě tradiční a dlouhodobě fungující školskou asociací, tedy určitě je možné její zástupce na některou z příštích akcí České školní inspekce pozvat.

Odpověď ÚŠI přiložena níže.

Výsledkem jednání Rady ASP ČR je „Prohlášení Asociace speciálních pedagogů ČR k naplňování úkolů a cílů vyplývajících z novely školského zákona od 1. 9. 2016, po prvním pololetí školního roku 2016/2017“.

Text byl zaslán v listinné podobě k rukám ministryně školství Mgr. Kateřiny Valachové, Ph.D. a předsedy ČMOS PŠ Mgr. Františka Dobšíka.

Dále byl zaslán elektronickou poštou ČTK, předsedům poslaneckých klubů PS PČR, členům Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR, Svazu měst a obcí ČR, UZS.

Úplné znění prohlášení přiloženo níže.

PhDr. Marcela Bernardová, tajemnice ASP ČR

v záplavě nejrůznějších anket a petic z posledních týdnů možná postrádáte zřetelné angažmá ASP ČR. Poslední den školního roku (což je skutečný „Den učitelů“) vám chci proto nejenom popřát příjemnou dovolenou, ale i vysvětlit důvody naší současné zdrženlivosti.

Ty se dají v kostce vysvětlit poukazem na to, že před říjnovými sněmovními volbami postrádá smysl plýtvat energií na komunikaci s dosluhující garniturou jak ve vládě, tak i ve Sněmovně.

Což ovšem vůbec neznamená, že bychom si jen točili palci mlýnek na břiše a kojili se nadějemi na osvícenější nové poslance a na nového, konečně rozumného ministra školství.

Díky svým mnohaletým zkušenostem s vládní administrativou i s jednáním sněmovních výborů vás mohu ujistit dopředu: ve výboru pro vzdělávání opět zasedne dokonalý průřez diváků TV Nova, a pokud jde o ministra, budu velmi příjemně překvapen, stane-li se výjimkou ze železného pravidla poslední pětiletky. Tedy že každý další ministr školství je ještě horší než jeho předchůdce, ač se to zprvu jeví jako zhola nemožné. Kdo nevěří, nechť si připomene „postupku“ Dobeš – Chládek – Valachová…

Defétismus však není úplně na místě. Pořád v nás ještě může doutnat plamínek naděje, že se v sestavě nových lidí objeví alespoň někdo, u něhož bude platit známá minimalistická devíza: „I slepé kuře najde zrno.“

Proto nyní v poklidu začínajících prázdnin připravujeme cílené oslovení několika skupin budoucích „stakeholders“ neboli „decision makers“, jak se říká hezky česky. Především to bude vedení většiny politických stran, které mají naději zasednout ve Sněmovně, vynechat nemůžeme ani současného prezidenta republiky. A možná bychom neměli zapomenout ani na kandidáty na prezidentský post.

Obsahem sdělení bude naléhavý apel na zásadní reflexi stavu školství, na němž se tragickým způsobem nepodpisuje jenom monstrózně „zvojtěné“ tzv. společné vzdělávání. To jenom zvýraznilo veškeré nedostatky strukturálně nemocného systému našeho školství, zejména dualitu „exkluzivního“ segmentu víceletých gymnázií a přeplněných, permanentně podfinancovaných škol pro plebs, zoufale nedostačivou „produkci“ budoucích pedagogů, a to v rovině kvalitativní i kvantitativní (kapitolou samou pro sebe je faktické „vyhubení“ speciálně pedagogických kvalifikací), a nejnověji rozvrácení adekvátního vzdělávání celých skupin dětí se zdravotním postižením.

V posledních týdnech jsem nashromáždil slušný stoh anonymních výpovědí kantorů „běžných“ základek, pracujících se žáky se SVP (jak víte, působím jako vedoucí odboru školství na jedné z pražských městských částí), a nyní je vyhodnocuji. Právě z těchto nijak neautocenzurovaných výroků jedněch z hlavních obětí Valachovské pseudoinkluze mohu připravit důležitý díl argumentace: vždyť „společné vzdělávání“ je v první až desáté řadě problémem „běžného“, nikoli speciálního školství.

Vážení a milí, nechci vás v tuto chvíli zdržovat dlouhým povídáním, o všech dalších krocích vás však budu včas informovat.

Přeju vám všem co nejvydařenější dovolenou, a vůbec co možná pěkné léto!

Martin Odehnal

předseda ASP ČR

• prezidentu republiky Miloši Zemanovi,
• předsedovi vlády ČR, Mgr. Bohuslavu Sobotkovi,
• ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy, prof. PhDr. Stanislavu Štechovi, CSc.

Dále byl text otevřeného dopisu zaslán v elektronické podobě na vědomí

• poslancům PS PČR,
• senátorům PČR,
• předsedům poslaneckých klubů PS PČR,
• Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR,
• předsedovi ČMOS PŠ, Mgr. Františku Dobšíkovi,
• Svazu měst a obcí ČR,
• odborným asociacím ve školství
• UZS,
• ČTK,
• redakci UN.

Ministr školství prof. Štech na otevřený dopis reagoval 30. 8. 2017 na serveru Česká škola:

http://www.ceskaskola.cz/2017/08/reakce-msmt-na-otevreny-dopis-asociace.html

Reakce předsedy ASP ČR v přiloženém souboru M_Odehnal_k_reakci_MSMT_na_otevreny_dopis_ASP_CR.pdf

http://www.pedagogicke.info/2017/09/martin-odehnalvystoupeni-na-spolecnem.html

Záznam z předvolební debaty o školství, kde Jiří Pilař vystupuje, můžete vidět zde.

Celý text dopisu přiložen níže.

Z jednání vyplynuly pro předsedu ASP úkoly, které aktuálně zpracovává. Předseda bude členskou základnu informovat nejen o průběhu setkání, o spolupráci, která ze setkání vzešla, ale také o dalších krocích, které budou vyžadovat vzájemnou spolupráci členů asociace. Aktuálně je předseda ASP zaneprázdněn prací na materiálech, které si předseda výboru vyžádal.

nejprve bych vám všem chtěl popřát dobrý start do nového, tentokrát „osmičkového“ roku. Kéž by tak chtěl být pro jednou „jedničkový“… Jak ale říkal legendární Ivan Horník v nezapomenutelné eskapádě „Ivánku, kamaráde“, „Von se ten fotbal sám neudělá – tomu štěstíčku je potřeba jít naproti!“. Podobně je tomu s možnostmi nápravy současného, vpravdě dezolátního stavu vzdělávání žáků se SVP v kulisách tzv. společného vzdělávání, a také se šancemi odvrátit masivní útoky na chřadnoucí systém speciálního školství.

S volbami se situace (v našem případě bezpochyby naštěstí) zásadně změnila v tom nejdůležitějším: vrchní ideologičtí „inkludentálisti“ (nebo jak nazvat poslední dva ministry) již resortu školství nevelí, a v klíčovém sněmovním výboru se jejich spřízněnci ocitli v podobné menšině, jakou tvořili jejich oponenti v minulém složení výboru.

V této souvislosti vás chci informovat o tom, co jsme v posledních týdnech udělali pro to, abychom onomu „štěstíčku“ vyšli aktivně vstříc.

Před Vánocemi jsem se sešel s předsedou „školského“ výboru panem V. Klausem ml., s nímž – jak všichni víte – názorově do značné míry souzníme. Přinejmenším pokud jde o neudržitelnost tzv. společného vzdělávání v té šílené podobě, kterou nám pí Valachová et consortes naordinovali formou příslušných ustanovení školského zákona. Pan předseda Klaus mne požádal, zda bychom mu rovnou nenavrhli novelizaci těchto ustanovení. Protože se jedná bezesporu o unikátní šanci, která se nemusí opakovat, přislíbil jsem mu, že se o to pokusíme.

Výsledkem mnoha hodin společné práce byl návrh kompletní změny celé konstrukce hrubě dysfunkčního systému, promítnutý do návrhu tzv. věcného záměru novelizované části školského zákona. Stávající paragrafy totiž nelze nijak upravit či pozměnit – je bezpodmínečně nutné stavět tak říkaje na zelené louce, pochopitelně s využitím leckterých osvědčených stavebních prvků z právních úprav „předinkludentálních“.

Lapidárně řečeno, věcný záměr sděluje pokud možno srozumitelně, co je nutno zakotvit zákonem, čeho a jak má být novou úpravou dosaženo, a také přesvědčivě odůvodnit, proč se tak má stát. Teprve po dosažení shody na těchto pomyslných základech nové stavby lze koncipovat paragrafované znění.

Mgr. V. Klausovi jsme výsledný „produkt“ zaslali před koncem roku – na jeho přímou reakci čekáme. To je také důvodem, proč vám zatím nepošlu náš text: bylo by jistě nepatřičné, kdyby začal kolovat dříve, než se s ním seznámí jeho hlavní adresát.

Dále jsem se v úterý 2. ledna zúčastnil setkání zástupců asociací ve školství s novým ministrem školství Ing. Plagou. Osobně jsem byl opravdu příjemně překvapen tím, jak dobře je nový šéf resortu orientován ve všech otázkách, o nichž se rokovalo. Tzv. společné vzdělávání patřilo pochopitelně k hlavním tématům (resp. bylo zřetelně „nejhlavnější“), proto jsem se mj. zmínil i o probíhající kooperaci s předsedou školského výboru – a hned po skončení jednání jsem byl požádán ředitelem kabinetu ministra, zda bych mu náš návrh věcného záměru novely zákona neposlal. Což jsem učinil a již jsem obdržel nejen formální poděkování, ale i odpověď v tom smyslu, že se těší (přinejmenším pan ředitel kabinetu) na další spolupráci.

Jakmile budeme mít nějakou konkrétní zpětnou vazbu ze Sněmovny či z MŠMT, budeme vás pokud možno obratem informovat.

Na závěr bych k vám měl velkou prosbu. Mějte prosím strpení při plánování všech forem protestů proti diskriminačním krokům současného aparátu MŠMT ve věci financování podpůrných opatření. Naším cílem není totiž nic menšího, než celý ten absurdní „systém“ podpůrných opatření postavit z hlavy na nohy (což, jak známo, prý svého času učinil starý Marx s Hegelovou dialektikou), a pro celý segment speciálního školství vymoci úplně odlišný systém financování – aby bylo možno vše, co pro svou práci speciální školy potřebují, obdržet v rámci řádného rozpočtu. Podle našeho pevného mínění je totiž samotná speciální škola jako taková „podpůrným opatřením“ pro daný typ žáků se SVP, a není tedy nejmenší důvod pro to, aby se ještě musela u již tak přetížených poradenských zařízení doprošovat přidělení něčeho, o čem je schopen neskonale kompetentněji (navíc ne po týdnech či měsících, ale v reálném čase!) rozhodnout sám ředitel školy. Nejenže bychom tím dosáhli prokazatelně efektivnějšího nakládání s veřejnými prostředky, ale mohly by úplně zaniknout nynější obludně nakynulé administrativní hrátky.

Ještě jednou vám všem přeju všechno dobré v čerstvě „vylíhlém“ kalendářním roce – držme si palce, ať se vše v dobré obrátí! Buďme lehce optimističtí, leč po mnoha zkušenostech i ostražití. A vědomi si síly svých zkušeností a odborných znalostí, stále připraveni čelit všem těm, pro něž má angličtina pěkný terminus technicus „arrogant ignorance“, tedy nadutá nevědomost (jména čelných nositelů si jistě každý hravě dosadí sám). Neboť - jak již správně říkal jeden starý moudrý Říman - „Si vis pacem, para bellum.“, neboli „Chceš-li mír, chystej se na válku.“ (Publius Flavius Vegetius Renatus – De Re Militari).

Martin Odehnal

dovolte mi informovat o aktuální činnosti ASP ČR.

Bližší informace k připravované novele školského zákona - § 16, jsou uvedeny v článku UN 7/2018, str. 9 – 11, „Vzniká nové znění paragrafu 16“, Mgr. Martin Odehnal, předseda ASP ČR.

Zasílala jsem průběžně krátké informace k jednotlivým krokům, jejichž vrcholem byl dopis předsedy ASP ČR pro členskou základnu.

Dění nabralo „vysokou rychlost“ v období před vánočními svátky a v době jejich průběhu.

Materiály, které byly vypracovány a zaslány na žádost ministra školství Roberta Plagy nebo předsedy školského výboru poslanecké sněmovny Václava Klause, nebo UZS jsou v duchu sedmileté práce asociace a kopírují stále stejná stanoviska ASP ČR.

• Znění těchto materiálů předseda v rychlosti konzultoval s M. Bernardovou, S. Drboutem a J. Pilařem (setkání nad obsahem materiálů „Návrh věcného záměru k novele školského zákona (§ 16)“ a „Důvodová zpráva“  se uskutečnilo dne 19. 12. 2017) a dal jim potřebný rámec pro jednotlivé „adresáty“ – jedná se o činnost ve „zrychleném režimu“ v zájmu speciálního vzdělávání a v z souladu s principy naší asociace.
• Na jednání Rady ASP ČR předseda informoval o možném požadavku ze strany V. Klause o spolupráci, ale nikdo netušil, že požadavek bude zaslán nejenom těsně před vánočními svátky, ale především s žádostí o jeho vypracování do 20. prosince.
• Oznámení o setkání předsedů asociací s ministrem školství, které organizovala UZS a z kterého vzešel požadavek od ministra školství k předání „Návrhu věcného záměru“ také jemu osobně, bylo zasláno 19. 12. 2017.
• Možnost vyjádření asociace k programovému prohlášení vlády, byl ze strany UZS zaslán v pátek 22. 12. 2017 s požadavkem k vyjádření do 2. 1. 2018. Dne 27. 12. 2017 jsem tento materiál předala předsedovi ASP ČR.
• Podnět ze strany ASP ČR k materiálu „Opatření“ byl zaslán z iniciativy naší asociace dne 14. 2. 2018. Všechny výše uvedené kroky byly provedeny v zájmu speciálního vzdělávání a v tzv. „zrychleném režimu“.
• Práce na paragrafovém znění Návrhu novely školského zákona - § 16, se účastníte prostřednictvím krajských předsedů ASP ČR.

Za dosud došlé náměty a připomínky všem děkuji.

Rekapitulace k výše zaslaným informacím

1. Předseda ASP ČR byl požádán předsedou školského výboru PS PČR, Mgr. Václavem Klausem o vypracování Návrhu věcného záměru k novele ŠZ (§ 16)  dne 5. 12. 2017 na jejich společném setkání.
   • Asistent V. Klause zasílal předsedovi znění konkrétních požadavků dne 8. 12. 2017 s žádostí o zaslání do 20. 12. 2017 v souvislosti s jednáním Školského výboru PS PČR.
   • Materiál „Návrh věcného záměru k novele školského zákona (§ 16)“ byl odeslán spolu s „Důvodovou zprávou“ dne 20. 12. 2017.
2. Setkání předsedů asociací s ministrem školství na základě oznámení UZS, zaslaného 19. 12. 2017:
   Vážení členové sekce školství UZS ČR,
   dovolte mi touto cestou Vám sdělit termín jednání s novým panem ministrem školství Ing. Robertem Plagou, Ph.D.
   Jednání je naplánováno na 2. 1. 2018 od 15:30 do 16:30, místem setkání je kancelář p. ministra MŠMT, Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1.
   Do 20. 12. 2017 prosím o nahlášení 1 zástupce z každého členského svazu, tj. od:
   • Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, z.s.
   • Asociace speciálních pedagogů ČR
   • Asociace vyšších odborných škol ČR
   • Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska
   • Sdružení učňovských zařízení
   • Unie školských asociací - CZESHA
   • Asociace náhradní výchovy
     Každý zástupce bude mít 3 minuty na prezentaci nejdůležitějších témat. Prezentovaná téma prosím zašlete na můj email vera.velkova@uzs.cz nejpozději do 20. 12. 2017.
     Velice Vám děkuji za odpověď.
     Přeji Vám klidné předvánoční dny.
     V úctě (…)
   • K jednání byl zaslán materiál „Podklady k jednání“, dne 20. 12. 2017.
   • Návrh věcného záměru zaslal předseda asociace na MŠMT 3. 1. 2018.
3. V pátek 22. 12. 2017 byl na adresu ASP ČR zaslán další požadavek ze strany UZS:
   • Požadavek byl předán předsedovi ASP ČR dne 27. 12. 2017.
   • Materiál „Programové prohlášení „ byl zaslán na adresu UZS dne 2. 1. 2017.
4. Ministrovi školství a k rukám předsedy Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR, byl  dne 14. 2. 2018 zaslán podnět ASP ČR ke změně, úpravě, doplnění k materiálu „Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, č. j.: MŠMT-28603/2016 Příloha“ (dále Opatření).
   • Průvodní text:
     ASP ČR opakovaně v uplynulém období upozorňovala, že materiál „Opatření“  byl vydán v souvislosti s tzv. přechodným obdobím, které bylo stanoveno na dva roky, ale v článku 6 je uvedeno: „….dokončí základní vzdělávání podle dosavadního školního vzdělávacího programu vydaného v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání – přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.“ Tedy chybně pro naplnění tohoto bodu chybí dva roky základního vzdělávání, aby mohl platit pro všechny žáky, kteří jsou vzděláváni v souladu s obsahem tohoto materiálu a kteří od 1. 9. 2016 byli do programu RVP ZV – LMP zařazeni a zároveň byli v tomto školním roce žáky šesté třídy základního vzdělávání.
     Školy se nyní dostaly do problému, protože paní ministryně opomněla respektovat, že přechodné dvouleté období není v souladu s délkou vzdělávání žáků na 2. stupni základního vzdělávání, která je zpravidla 4 roky a tak žáci, kteří byli 1. 9. 2016 žáky 6. třídy základního vzdělávání na konci tzv. přechodného období, ukončí 7. třídu základního vzdělávání. Těmto žákům zbývá do splnění HLAVY XXII našeho „Opatření“ ještě dva roky plnění povinné školní docházky, na kterou je nutné je převést do RVP ZV, nebo ze strany škol čekat, zda se kdokoliv rozhodne vést školy k zodpovědnosti, která je v materiálu „Opatření“ de facto naprosto nesmyslně podmíněna dobou přechodného období, která končí k 1. 9. 2018, kdy se měly „naše“ školy rušit, pokud bude naplňován záměr vzdělávání předchozí vlády.
     Je více než potřebné v zájmu žáků, kterých se toto „Opatření“ týká, materiál opravit, aktualizovat, upravit tak, aby platil další dva roky – noví žáci do tohoto systému po 1. 9. 2016 již nemohli spadat a tak toto opatření končí (s logikou věci) za dva školní roky a nikoliv na konci školního roku 2017/2018.

S pozdravem

Marcela Bernardová

Prohlášení Rady Asociace speciálních pedagogů

Ve dnech 20. a 21. 4. 2018 se v Hradci Králové konalo jednání Rady a Valné hromady Asociace speciálních pedagogů (dále ASP), které se zúčastnilo 127 delegátů zastupujících více než 1600 členů z jednotlivých krajů naší republiky.   

První část byla věnována hodnocení situace v regionálním školství po téměř dvou letech plošné inkluze, ignorující aktuální situaci ve školách. Příspěvek přednesl náměstek primátora Hradce Králové pro školství, se svými zkušenostmi se podělili ředitelka velké pardubické základní školy, pracovník školského poradenského zařízení, vedoucí oddělení speciálního vzdělávání MŠMT a matka dvou dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, která jim chce přes limity dané jejich zdravotním postižením, zajistit odpovídající vzdělání. V následné diskusi reflektovali někteří přítomní své zkušenosti, které se příliš nelišily od zjištění České školní inspekce, z nichž vyplývá nepřipravenost celého experimentu.  

Všechny zatěžují nesmyslně složité a stále se měnící administrativní procesy spojené s poskytováním podpory dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Tyto administrativní nejasnosti mnohdy nedokážou vysvětlit ani orgány k tomuto věcně kompetentní, které za touto nepřehlednou administrativou stojí. Velmi nejednotné jsou způsoby financování podpory ve vzdělávání ve školách zřízených dle § 16 odst. 9 školského zákona, tedy dříve škol speciálních, což těmto školám nedovoluje odpovídajícím způsobem děti vzdělávat. Paradoxně tak dochází k diskriminaci žáků, kteří potřebují skutečně velmi náročnou a komplexní péči pedagogů. Školy se potýkají zejména s nedostatkem asistentů pedagoga, chybějí někteří specialisté (školní speciální pedagog, školní psycholog), kteří by měli mezi „běžnými“ pedagogy zajišťovat plnohodnotný odborný přístup k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Nedostatečně fungují školská poradenská zařízení, jejichž doporučení bývají často alibistická, plně neodpovídající potřebám žáků a pro školy jen částečně použitelná.

Výhrad a kritiky zaznělo velmi mnoho a neodvíjejí se od strachu ze ztráty pracovního místa, jak často deklarují rigidní zastánci inkluze, ale od strachu o skutečnou odbornost ve vzdělávání všech žáků.

Rada Asociace speciálních pedagogů, podpořená účastníky Valné hromady ASP, žádá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby za stávající situaci způsobenou především jeho přímo řízenou organizací Národním ústavem odborného vzdělávání přijalo plnou odpovědnost a aby důrazně doporučilo novému řediteli této instituce odvolání vedení Sekce pedagogicko-psychologického poradenství, prevence a institucionální výchovy.

K tomu nás vede současná nepřipravenost a podcenění realizace implementace systému společného vzdělávání, které probíhá zmatečným a často si ve výkladech zodpovědných osob odporujících způsobem. Tím byl destabilizován celý systém regionálního školství ze strany jejich tvůrců. Financování se stalo neefektivním a celá myšlenka, která by mohla být při odborné přípravě progresivní, se stala naprosto zprofanovanou.

Asociace speciálních pedagogů nabízí pomoc při stabilizaci a dalším rozvoji systému regionálního školství, konečně jak činí po celou dobu své existence.  

V Hradci Králové 21. 4. 2018
Rada Asociace speciálních pedagogů

V připojených souborech:  

• program konference ASP ČR 2018
• prezentace jednotlivých vystupujících

8. 3. 2018 se konalo první setkání pracovní skupiny (dále PS) MŠMT, do které byli pozváni zástupci ASP ČR. Asociaci zastupují: Mgr. Martin Odehnal, PaedDr. Stanislav Drbout, PhDr. Marcela Bernardová.

Úkolem PS je projednat návrh úprav vyhlášky 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, bez potřeby úpravy školského zákona.

Cílem "úprav" je  

• zmírnit administrativní zátěž, která plyne z obsahu vyhlášky,
• zmírnit rozdíly ve vzdělávání žáků se SVP ve třídách na tzv. běžných školách a na školách, ve třídách, odděleních zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona,
• platnost úprav od září 2018.
  • ASP ČR zaslala své připomínky v únoru 2018 a opakovaně s drobnou úpravou na základě vašich podnětů na počátku března 2018 před jednáním PS a drobnou úpravou opakovaně ještě na počátku dubna 2018 – úprava slova, které lépe vystihuje předložený návrh (3. příloha).
• Projednat novelu školského zákona.
• Projednat návrh znění nové vyhlášky _ /_ Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.

Další jednání PS se uskutečnilo 5. 4. 2018.  

Poslední jednání PS se uskutečnilo 10. 5. 2018. Byl vznesen a projednáván požadavek na úpravu zákona o pedagogických pracovnících v souvislosti s přípravou novely školského zákona, před zasíláním jednotlivých návrhů na úpravu ŠZ ze strany členů PS.  

11. 5. 2018 se konal v prostorách MŠMT seminář „Legislativní úpravy vyhlášky č. 27/2016 Sb.“, jehož součástí bylo rozeslání materiálů osobám, které se na seminář přihlásili (přílohy 1 – 3). MŠMT zdůraznilo, že materiál je ryze pracovní povahy a v pracovní verzi, která je připravena k rozeslání v rámci vnějšího připomínkového řízení. Ani tato zveřejněná podoba nemusí být do vnějšího připomínkového řízení zaslána ve stávající podobě.  

Materiály zaslané ministerstvem školství kolují volně na sociálních sítích a různí lidé se k nim různě vyjadřují, někteří uvádí zapracované návrhy jako návrhy své (návrhy, které jsou v materiálu ASP uvedeny nebyly navrženy jinými odbornými asociacemi, ani jednotlivci, ale byly členy PS, kteří zastupují odbornou pedagogickou veřejnost, podpořeny), jiní se k textu vyjadřují v internetových diskuzích, přesto, že MŠMT sdělilo, že se jedná o pracovní materiál (viz. text výše). Myslím, že je tedy správné poskytnuté materiály poskytnout v podobě, v jaké je zveřejnilo MŠMT.  

Připomínky zaslané v posledním dokumentu (4. příloha) jsou zaslány v prvním případě z důvodu možného rozporu se zněním školského zákona (pro posouzení lidmi z oblasti školské legislativy MŠMT) a ve druhém případě z důvodu zachování speciálního vzdělávání obecně.  

Sděluji, že návrhy na úpravu znění vyhlášky 27/2016 Sb., jsou návrhy naší asociace (3. příloha).  

Marcela Bernardová

sděluji členské základně ASP ČR, že po přečtení stran č. 60 – 64, bude provedena analýza ostatního textu a k materiálu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019 - 2023“  se asociace vyjádří přímo k předsedovi vlády a k ministrovi školství.  

• K návrhu „Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019 - 2023“:
  • Speciální vzdělávání se v obsahu materiálu stalo „pouhým“ poradenstvím, které je potřeba minimálně (když ne zrušit) pak špatně revidovat. Strany 60 – 64 se do materiálu dostaly buď omylem z dílny ČOSIV a jsou pouze vytaženy ze šuplíku ministryně Valachové, aby měl materiál požadovaný počet stran, nebo se jedná o nepokryté pohrdání speciálními pedagogy, školskými poradenskými pracovníky, žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, speciálními školami, zkrátka celým segmentem speciálního vzdělávání.
  • Kde jsou veřejná sdělení pana ministra o potřebě zachovat speciální vzdělávání a jeho proklamovaná podpora speciálních škol?
  • Text se odkazuje na materiály, které nikdo nezná (např. „Akční plán inkluzivního vzdělávání na období 2019 – 2020“) a jeho obsah je srovnatelný s texty z doby dávno „přežitého“ Rozsudku D. H., jež se stal prostředkem k vyvolání obecného „šílenství“ nad nekorektností speciálních pedagogů, kteří poškozují nadané žáky a dobře se živí na jejich bezmocnosti.
• K přípravě návrhu úprav vyhlášky 27/2016 Sb., bez návaznosti na školský zákon, k přípravě novely školského zákona, k absenci Národního programu vzdělávání a k revizi RVP:
  • Pracovní skupina k úpravě vyhlášky 27/2016 Sb., „pracovala“ naposledy v květnu 2018 – závěrem posledního setkání bylo sdělení, že text půjde do připomínkového řízení na začátku června, aby se vyhláška mohla uvést v praxi od září. V září bylo kdesi a kýmsi sděleno, že připomínkové řízení bude v říjnu, aby vyhláška mohla „platit“ od ledna 2019. Dodnes je naprosté ticho, neděje se nic. Ke změně došlo pouze v případě financování, doporučování a pravidel k „dosazování“ asistentů pedagoga do tříd, protože se jedná o velkou finanční zátěž (viz. příloha e-mailu). Nikoho stále nezajímá, že asistent ani pomůcky žáky nevzdělávají a je tedy lhostejno, zda se finance posílají na asistenty, nebo na nesmyslné pomůcky, ani to, že financovat školy podle počtu tříd a rozdělit tedy stávající třídy tak, aby v nich byl snížený počet žáků, je krásný nápad, ale chybí prostory a hlavně učitelé, kteří nebudou (po odchodu Husákových učitelů již vůbec ne), protože jejich platy se nemají šanci mimo předvolební období nijak zásadně změnit a při nárůstu platů všech státních zaměstnanců jsou platy učitelů prostě navyšovány ze zcela jiného a stále nízkého základu… ale to už jsem někde jinde.
  • V této souvislosti není žádná zmínka o dříve uváděné potřebě novely školského zákona a vypracování nové vyhlášky.
  • Mlčeli jsme také ke skutečnosti, že dosud chybí Národní program vzdělávání – zcela chybí jasné zadání požadavků ze strany státu jaké má požadavky na závazné výstupy pro patnáctiletého člověk, který získá základní vzdělání. Co je cílem základního vzdělávání v ČR. Podotýkám, že jsem si vědoma, že se nejedná o „pouhé“ vědomosti, ale také schopnosti a další potřebné kompetence, kterými by měl být každý mladý člověk při získání základního vzdělání vybaven.
  • Dokonce jsme čekali, že se objeví konkrétní informace k revizi RVP, která probíhá nestandardně a netransparentně, bez návaznosti na dosud neexistující Národní program vzdělávání. Byl sice zveřejněn seznam pracovních skupin k jednotlivým předmětům, ale způsob revize „za zavřenými dveřmi“ se stane terčem rozboru ze všech stran, neboť právě ty zaručeně nejlepší „nápady“ nebyly konzultovány. Mimochodem na revizi se podílí řada „odborníků na matematiku, fyziku, chemii,…“, ale žádný odborník na děti = žáky.

ASP ČR má ve svém programu 23. 11. 2018 jednání Rady ASP ČR, z kterého vzejdou v souvislosti s výše uvedenými sděleními závěry, které plánuje Rada ASP ČR prezentovat veřejně.  

Žádám tedy opakovaně všechny členy ASP ČR, aby se k materiálu „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2019 - 2023“ vyjádřili.

Všem děkuji za váš čas.  

S pozdravem  

Marcela Drboutová

Své připomínky zasílejte na mou adresu do 30. 11. 2018  

marcela.drboutova@skolavinohradska.cz  

Děkuji všem za spolupráci.  

S pozdravem  

Marcela Drboutová

Materiály jsou přílohou níže.

https://video.aktualne.cz/dvtv/pribyva-zaskolaku-a-deti-selhavaji-ucitele-nebyli-na-inkluzi/r~65e83550f61e11e8a1900cc47ab5f122/

Odpověď ASP ČR:

V Praze dne 12. 12. 2018

Vážená skupino rodičů a rodičů dětí s mentálním postižením, dovolte mi požádat o vaši spolupráci. Pomozte speciálním pedagogům zachovat možnost volby vzdělávání pro každého rodiče dítěte s mentálním postižením a tedy také pro ty rodiče, jejichž volba vzdělávání je odlišná od vaší volby.

S pozdravem
PhDr. Marcela Drboutová
tajemnice ASP ČR
Vinohradská 54
120 00 Praha 2
marcela.drboutova@skolavinohradska.cz
tel.: 732 383 285
www.aspcr.cz
asp@aspcr.cz  

Vážená paní Trusková,

dovolte mi, požádat Vás, o předání odpovědi ASP ČR (příloha e-mailu) a doprovodného textu uvedeného níže v e-mailu skupině rodičů a rodičů dětí s MP, jako odpověď ASP ČR na text Otevřeného dopisu zaslaného touto skupinou na adresu naší asociace asp@aspcr.cz  dne 6. 12. 2018.

Děkuji za Váš čas.

S pozdravem

PhDr. Marcela Drboutová

Vážená skupino rodičů a rodičů dětí s MP (jmenovitě podle abecedního pořadí: Lukáš Bartoň, DiS, Mgr. Pavla Baxová, Jindřiška Blovská - prarodič, Dagmar Holá, Mgr. Hana Kubíková, Ing. Andrea Lásková, Gabriela Lhotská, Ing. Olga Měkotová, Ing. Milena Němcová, Mgr. Kamila Novotná, Bc. Petra Obrtalová, Dagmar Paulíková, Ing. Jana Podhorská Fečková, Mgr. Kateřina Pavlásková, Dagmar Pekařová, Mgr. Bc. Jindřiška Riesnerová, Ing. Karla Trusková, MgA. Jitka Vrbková, Mgr. Hana Zemanová),  

jsem přesvědčena, že každému rodiči jde o přítomnost a budoucnost jeho dítěte a každý rodič se snaží pro své dítě dělat to nejlepší.

• Rodiče, kteří píší otevřený dopis, vidí pro své dcery a syny to nejlepší v jejich vzdělávání na základní škole hlavního vzdělávacího proudu. To je naprosto v pořádku. V takovém rozhodnutí nemůže žádnému z rodičů nikdo bránit. Takové možnosti náš vzdělávací systém umožňuje a je tomu tak správně.

Rodiče, kteří píší otevřený dopis, sdělují důvody své svobodné volby způsobu vzdělávání pro své děti, o jejichž správnosti nemůže být pochyb.

Považuji za správné a velmi důležité mít na paměti také skutečnost, že jsou rodiče, kteří z mnoha důvodů nevidí nejlepší zájem svého dítěte ve vzdělávání na tzv. „běžné“ základní škole a nevolí pro své děti s mentálním postižením vzdělávání na základní škole hlavního vzdělávacího proudu.

Já, speciální pedagog, považuji za velmi důležité ponechat tuto možnost volby právě na každém konkrétním rodiči.

Speciální pedagogové pracují s žáky, jejichž hendikepy jsou nejenom v oblasti mentálního postižení, ale pracují s žáky se sluchovým postižením, zrakovým postižením, tělesným postižením, s poruchami chování, s poruchami dorozumívacích schopností, s poruchou autistického spektra a v řadě případů také s žáky s kombinací jednotlivých druhů hendikepů.

• Speciální pedagog ví, že vzdělávat žáka s mentálním postižením je velmi zodpovědná práce, která s sebou nese konkrétní metody a formy práce a ve vzdělávacím procesu se jedná o skupinu žáků, jejichž vzdělávání má řadu specifik, která se nedají implementovat do prostředí základní školy tzv. „běžné“.
• Speciální pedagogové vědí, že vzdělávání „našich“ žáků s sebou nese řadu metod a forem, které nelze ve vzdělávacím procesu používat odděleně, tyto na sebe musí navazovat v uceleném systému.
• Speciální pedagogové vědí, že vzdělávací proces není a nesmí být pokusem na „našich“ dětech, ale že se jedná o jejich vzdělávání spojené s výchovou k samostatnosti, k sebeuvědomění a v neposlední řadě také ke schopnostem spojeným s pozdějším středním vzděláváním a zapojením do pracovního procesu s ohledem na specifika osobnosti každého žáka zvlášť.
• Speciální pedagogové vzdělávají své žáky s vědomím, aby jejich žáci získali ucelené vzdělání v rámci svých maximálních možností a schopností.

Vzdělávání žáků s mentálním postižením by nemělo být postaveno do role vzdělávání za každou cenu na základní škole tzv. „běžné“, jenom proto, že se jedná aktuálně například o trend, nebo o názor jedné skupiny osob. Vzdělávání obecně nesmí být postaveno na úroveň „pouhé“ přítomnosti žáka ve škole, ve třídě, v lavici.

Vzdělávání má své cíle, které se speciální pedagogové ve vzdělávání žáků s mentálním postižením snaží individuálně s každým z nich naplnit v maximální možné míře při respektování individuálních možností a schopností. Každý člověk a tedy také každé dítě má rozdílné schopnosti k učení a tyto je nutné respektovat a posuzovat bez paušalizace. Vzdělávání všech „našich“ dětí by v žádném případě nemělo být pokusem, dětství mají všechny děti pouze jedno a zda to bude dětství klidné, spokojené a šťastné je především na rodičích.

S pozdravem
PhDr. Marcela Drboutová

nejenom členové naší asociace se ozývají a reagují na „Otevřený dopis Asociaci speciálních pedagogů a panu Pilařovi zvlášť“.

ASP ČR bude reagovat.

ASP ČR vítá každou odbornou reakci.

Zcela jistě by měli svá vyjádření prezentovat konečně také rodiče samotní, kteří nejsou členy části skupiny pisatelů „Otevřeného dopisu pro Asociaci speciálních pedagogů a panu Pilařovi zvlášť“, jež se staví do role mluvčích za rodiče dětí s MP (konkrétně: Lukáš Bartoň, DiS, Mgr. Pavla Baxová, Jindřiška Blovská, Dagmar Holá, Mgr. Hana Kubíková, Ing. Andrea Lásková, Gabriela Lhotská, Ing. Olga Měkotová, Ing. Milena Němcová, Mgr. Kamila Novotná, Bc. Petra Obrtalová, Dagmar Paulíková, Ing. Jana Podhorská Fečková, Mgr. Kateřina Pavlásková, Dagmar Pekařová, Mgr. Bc. Jindřiška Riesnerová, Ing. Karla Trusková, MgA. Jitka Vrbková, Mgr. Hana Zemanová).

Marcela Drboutová

Dokument v příloze...

Dokument přiložen níže.

Celé znění najdete zde.

Po prohlídce celého objektu proběhla déle než hodinu trvající diskuse s vedoucími pracovníky zařízení. Zásadní témata byla tři. Jednak potřeba novely Občanského zákoníku v paragrafech týkajících se ústavní výchovy, protože ty vnesly do celého systému péče o ohrožené děti velký zmatek a potřebě novely zákona č. 109/2002 Sb. o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a preventivně výchovné péče. S pracovníky se ministr shodl, že bez potřebné úpravy Občanského zákoníku je novela zákona č. 109/2002 Sb. pouze velmi omezeným pokusem věci napravit.
Dále se diskuse dotkla financování těchto výchovných zařízení, protože od roku 2008 se jejich rozpočet v oblasti provozních prostředků neustále snižuje a v současné době je na hranici udržitelnosti chodu a plnění potřebných výchovně vzdělávacích činností.

Třetím tématem byl způsob realizace společného vzdělávání ve školách a jeho dopady na selhávání žáků jak ve výuce, tak v chování. Není patrně náhodou, že za poslední tři roky stoupl počet pražských i mimopražských klientů v ambulanci Střediska na Klíčově o téměř 30 % a záškoláctví se objevuje u více než dvou třetin klientů. Ministr Plaga si posteskl, že se neustále vyrovnává se sliby, které dávala jeho předchůdkyně jak na běžícím páse a on všem těm kteří se sliby připomínají především říká, že on zásadně neslibuje a může plnit pouze reálné věci. Všichni přítomní se shodli, že inkluze neboli společné vzdělávání je jistě přínosná, ale pouze pro školy, které mají vytvořené potřebné personální a materiální podmínky a pouze pro ty žáky, kteří intelektově, byť za pomoci asistenta pedagoga, stačí. Plošná inkluze nepomáhá nikomu a je většinou zdrojem nejistot a selhávání.

Jiří Pilař

Více v přiloženém souboru.

Program bude upřesněn později.

je jisté, že konání Konference ASP ČR musíme odložit. Rada ASP ČR se shodla nově na podzimním termínu. V této souvislosti věnujte pozornost níže uvedeným informacím:

Náhradní termín konference plánujeme na období října / listopadu 2020 – den konání bude některý čtvrtek uvedeného období.

Místo konání zůstává MHMP – bude nutné domluvit termín, který bude vyhovovat zástupcům MHMP – v konferenčním sále probíhají nejenom zasedání Rady MHMP, ale řada jiných jednání a pronájem prostor je dlouhodobě plánován – z tohoto důvodu je také uvedeno rozpětí říjen / listopad 2020.

Všechny budu včas informovat.

Průběžně zasílané informace budou zároveň umístěny na webu asociace  www.aspcr.cz

MŠMT převzalo ZÁŠTITU nad odbornou Konferencí ASP ČR – INKLUZE 2020+.

MHMP převzal ZÁŠTITU nad odbornou Konferencí ASP ČR – INKLUZE 2020+.

V obou dokumentech je uvedeno dubnové datum, ale doufám, že s přesunem data nebude problém.

S pozdravem

PhDr. Marcela DRBOUTOVÁ

tajemník ASP ČR

současná situace v souvislosti s epidemií COVID – 19 je velmi závažná. Další vývoj nelze předvídat a z těchto důvodů sděluji, že „**Odbornou konferenci - INKLUZE 2020+**“, plánovanou na 21. 10. 2020, NEBUDE ASP ČR v uvedeném termínu POŘÁDAT.

Konání konference je aktuálně plánováno na podzim příštího roku. Děkujeme za pochopení.

S pozdravem
PhDr. Marcela DRBOUTOVÁ
Tajemník ASP ČR
Vinohradská 54
120 00 PRAHA 2
marcela.drboutova@skolavinohradska.cz
tel.: 732 383 285

e-mail: asp@aspcr.cz
www.aspcr.cz

Obavy a varování Asociace speciálních pedagogů ČR nyní potvrzují výsledky šetření Nejvyššího kontrolního úřadu, čtěte zde.

Veřejnost o speciálních školách a inkluzivním vzdělávání – září 2020

Zřizování speciálních škol pro děti se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, praktických škol pro děti s lehkým mentálním postižením a základních škol s rozšířenou výukou podporuje shodný více než čtyřpětinový (81 %) podíl společnosti, nižší přesto stále výrazně většinovou (68 %) podporu pak mají víceletá gymnázia.

Téměř čtyři pětiny (79 %) české společnosti si myslí, že děti s mentálním postižením se nemají vzdělávat v běžných třídách. V případě dětí se zrakovým nebo sluchovým postižením s jejich integrací nesouhlasí mírně nadpoloviční (55 %) většina občanů. U dětí s tělesným zdravotním postižením nesouhlasí méně než tři desetiny (29 %) a naopak téměř tři pětiny (68 %) s jejich integrací souhlasí.

Občané, kteří jsou spokojení se svým vlastním životem a mají dobrou deklarovanou životní úroveň domácnosti, častěji souhlasí s tím, že by se měly v běžných třídách vzdělávat děti cizí státní příslušnosti, děti s tělesným zdravotním postižením, romské děti a děti se zrakovým nebo sluchovým postižením.

Zpracoval:
Martin Spurný
Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Tel.: +420 210 310 583; e-mail: martin.spurny@soc.cas.cz

Celé znění tiskové zprávy přiloženo níže.

Dopis k přečtení níže.

MŠMT si uvědomuje specifičnost a náročnost práce pedagogických a nepedagogických pracovníků školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, středisek výchovné péče a speciálních škol. Proočkování  těchto pracovníků je nejvyšší prioritou, i proto, že provoz těchto zařízení je trvale těmito pracovníky zajišťován po celou dobu epidemie
Covid-19. Pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, středisek výchovné péče a pracovníci speciálních škol byli na podnět MŠMT přednostně zařazeni do očkovací fáze I.B, která by měla trvat v návaznosti na dodávky vakcín do ČR v prvních měsících tohoto roku. Jsou zahrnuti podle statistických údajů o jejich celkovém počtu v tabulce prioritních skupin v rámci očkovací strategie společně s pracovníky speciálních škol, v řádku s označením „pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci speciálních škol“. Pořadí očkování pak bude záležet nejen na profesi, ale také na věku a zdravotním stavu jednotlivých zájemců o očkování (prioritní profese je jedním z atributů výpočtu).

Dále bylo dohodnuto, že tito pracovníci budou vzhledem k rizikovosti své profese upřednostněni i před pracovníky škol, kteří nejsou v pravidelném fyzickém kontaktu se svými žáky.

Četné zkušenosti z jednání s politiky mi říkají, abychom se radovali až bude jasno.

Nicméně už víc pro věc skutečně naše asociace udělat nemůže (to pro pochybovače). Tak uvidíme ...

PaedDr. Jiří Pilař

18. 2. 2021

14. dubna dostal odpověď od Mgr. Mušuty, ředitele odboru řízení regionálního školství a předseda zpětně reagoval. Dokumenty jsou chronologicky seřazeny níže.

Dobrý den,

na základě našeho telefonátu před chvílí písemně zasílám dotazy ohledně návratu žáků do speciálních škol:

1. Co bude s žáky, kteří testování nezvládnou (různé závažné psychické poruchy, těžší formy autismu či těžší formy mentální retardace apod.)? Kdo bude testování provádět? To budou dál doma na distanční výuce?

2. Jak se bude řešit situace matek samoživitelek, které potřebují chodit do práce, ale díky tomu, že dítě nebude zvládat testování se možná do práce ani nedostanou?

3. Proč nebyl přizván do jednání ohledně návratu žáků do škol žádný odborník speciální pedagog, když jiní odborníci na vzdělávání této problematice převážně minimálně rozumí?

4. Proč zůstávají speciální školy a školy při školských výchovných zařízení bez konkrétních informací? Že by na ministerstvu nikdo nechápal zvláštnosti provozu v těchto institucích, když tam máte specializovaná oddělení na tuto problematiku?

Děkuji za rychlé odpovědi, protože dotazy se více méně opakují s netrpělivostí několikrát za den.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Vážený pane Pilaři,

dovoluji si reagovat na Vaše dotazy, které jste adresoval paní kolegyni Mančalové.

Odpovědi u jednotlivých konkrétních otázek níže:

1. Jak bude probíhat organizace návratu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do speciálních škol (školský zákon §16, odst. 9). Tam bude skutečně také platit rotace tříd, když jsou oproti běžným školám počtem žáků poloviční až třetinové?

Nikoli, je popsáno v manuálech, které byly školám distribuovány.

2. Co bude s žáky, kteří testování nezvládnou (různé závažné psychické poruchy, těžší formy autismu či těžší formy mentální retardace apod.)? Kdo bude testování provádět? To budou dál doma na distanční výuce?
Tady došlo k novelizaci předmětného MO a jeho úpravě, nyní platí, že v případě, že dítě, žák nebo student se středním nebo těžkým mentálním postižením, souběžným postižením více vadami nebo s poruchami autistického spektra nemůže ze zdravotních důvodů podstoupit preventivní antigenní test podle odstavce 1 písm. b) a doloží tuto skutečnost potvrzením vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, považuje se za dítě, žáka nebo studenta, jehož škola nebo školské zařízení, které navštěvuje, jsou uzavřeny z důvodu mimořádného opatření při epidemii.“. To znamená, že dítě nemá povinnost prezenční přítomnosti a jeho rodiče mají nárok na OČR (MO viz zde).

3. Jak se bude řešit situace matek samoživitelek, které potřebují chodit do práce, ale díky tomu, že dítě nebude zvládat testování se možná do práce ani nedostanou?
Viz předchozí bod.

4. Proč nebyl přizván do jednání ohledně návratu žáků do škol žádný odborník speciální pedagog, když jiní odborníci na vzdělávání této problematice převážně minimálně rozumí?

Podle mých informací byly obrysy připravovaného rozvolňování u škol 16/9 byly neformálně konzultovány např. s paní  ředitelkou  Milenou Liskovskou Turkovou.

5. Proč zůstávají speciální školy a školy při školských výchovných zařízení bez konkrétních informací? Že by na ministerstvu nikdo nechápal zvláštnosti provozu v těchto institucích, když tam máte specializovaná oddělení na tuto problematiku?

Pokusím se informování speciálních škol zlepšit, nicméně mám za to, že obecné organizační informace se nelišily pro školy běžné a školy 16/9.

Přeji vše dobré a jsem s pozdravem
Mgr. Jan Mušuta
ředitel odboru řízení regionálního školství MŠMT

Vážený pane řediteli,

děkuji za odpovědi na dotazy, které jsem před časem vůči ministerstvu vznesl. Nicméně čas je neúprosný a než jste mi na dotazy odpověděl, stačil jsem společně s Jindřichem Fryčem a Pavlou Katzovou o uplynulém víkendu na věcné stránce odpovědi na druhý a třetí dotaz spolupracovat. Tedy v podstatě díky za odpovědi v těchto bodech, které jsem sám pomohl připravit. Zde se ukázalo, jak je třeba reflektovat podněty z praxe, protože nebýt tohoto našeho podnětu, tak by se zjevně nikdo těmito problémy nezabýval a rodiny žáků s těžšími formami zdravotního postižení by zůstaly téměř bez prostředků.

Co se týká prvního dotazu, tak pouze konstatuji, že se na cestě minul s vaším manuálem. Samozřejmě kvituji, že se nějaký manuál, a musím podotknout, že celkem obsáhlý a dobrý z ministerstva dostal, ale pouze několik dnů před znovuotevřením škol, což je pozdě. Toto načasování připravilo ředitelům několik bezesných nocí při snaze vše dle manuálu na poslední chvíli připravit.

Vaše odpověď na mé konstatování, že do jednání o návratu žáků zpět do škol nebyl přizván žádný odborník speciální pedagog mne nemůže uspokojit, protože odvolání se na neformální konzultace s paní Liskovskou Turkovou je velmi chabým, až úsměvným vysvětlením. Ta paní kolegyně, o jejíž odbornosti v oblasti v níž působí samozřejmě ani v nejmenším nepochybuji, totiž reprezentuje pouze segment několika, tuším méně než dvaceti soukromých speciálních škol, a tedy ani zdaleka nepostihuje celou paletu speciálního školství. Její osobní názory nemohou být brány jako reprezentativní za tento celý, dosti pestrý segment regionálního školství.

Jsem rád, že chcete informování speciálních škol zlepšit. Je to potřeba, protože jejich provoz je skutečně poněkud odlišný od škol ostatních a má svá neoddiskutovatelná specifika, která dnešní standardní ministerský úředník jen těžko může obsáhnout.

Každopádně Vám děkuji za zaslané odpovědi a zkuste moji reakci nebrat jako konfliktní, ale jako výzvu ke standardní spolupráci s odborníky ze speciálně pedagogické praxe, stejně tak jako spolupracujete s odborníky ze škol běžného vzdělávacího proudu. Určitě by se předešlo zbytečným nedorozuměním a z nich plynoucím nejistotám, kterých dnes a denně, díky absenci ujednocující vládní strategie, zaznamenáváme dost a dost.

Ještě jednou za odpovědi děkuji.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Díky intervenci Asociace speciálních pedagogů a úzké spolupráci s vedením MŠMT se podařilo dnes ministrovi na vládě prosadit:  

"V případě, že dítě, žák nebo student se středním nebo těžkým mentálním postižením, souběžným postižením více vadami nebo s poruchami autistického spektra nemůže ze zdravotních důvodů podstoupit preventivní antigenní test podle odstavce 1 písm. b) a doloží tuto skutečnost potvrzením vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, považuje se za dítě, žáka nebo studenta, jehož škola nebo školské zařízení, které navštěvuje, jsou uzavřeny z důvodu mimořádného opatření při epidemii."

Tedy pokud dítě, žák nebo student nebudou schopni podrobit se otestování na Covid-19, nebudou docházet do školy, ale jejich rodině bude umožněno čerpat ošetřovné.

Děkuji tímto kolegyním Haně Horákové a Simoně Žákové, s nimiž jsme podkladový materiál pro pana ministra na jednání vlády připravili.

Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Vážený pane poslanče,

před několika dny jsem Vám prostřednictvím elektronické pošty poslal níže uvedený dopis. Bohužel, odpovědi se mi nedostalo, tak vzhledem možným "potížím na trase" jej posílám znovu, i když vím, že dnešní jednání z mé strany již nelze stihnout.

Vážený pane poslanče,

čirou náhodou jsem se dozvěděl, že pod Vaší gescí proběhne 28. dubna 2021 kulatý stůl na téma Revize rámcových vzdělávacích programů. Mezi množstvím přizvaných hostů jsem nenalezl žádného reprezentanta Asociace speciálních pedagogů ČR. Velice mne to nemile překvapilo, a nejen z titulu, že se jedná o jednu z nejpočetnějších asociací ve školství ( více než tisíc členů), ale především o nejkomplexnější odbornou speciálně pedagogickou iniciativu schopnou zodpovědného odborného pohledu na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Nejenom z titulu předsedy této asociace mi nepozvání přijde jako smutná karikatura školství v naší zemi a to zvláště v dnešní době, kdy se každý nedouk ohání inkluzí bez toho, že by jenom tušil jak složité a tedy i mimořádně zodpovědné vzdělávání a výchova žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je. Myslím, že i některé zásadní pasáže v diskutovaném rámcovém vzdělávacím plánu jsou toho důkazem.

Protože je možné, že o naší asociaci nemáte povědomí, byť existuje deset let, je členy Unie zaměstnavatelských svazů a s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy se léta snaží spolupracovat (samozřejmě ne vždy s potřebným efektem), posílám Vám odkaz na naše webové stránky (www.aspcr.cz) a facebook. Třeba naleznete čas alespoň letmo se o naší práci dozvědět a poznat tak, že bez potřebné odbornosti vzdělávání žáků se speciálními potřebami není možné ani v "systému" inkluzivního vzdělávání.

S úctou,

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Na vědomí:

PhDr. Marcela Drboutová, tajemnice asociace

Jde především o vytvoření systému k upevnění těchto pozic ve školách, zvýšení efektu výsledků jejich práce mezi pedagogy a žáky včetně jejich financování po roce 2025, kdy by měli být financováni nikoliv z projektů, ale již ze státního rozpočtu, což jejich trvalé pozice upevní. První jednání na toto téma ve svém výsledku ukázalo vzájemnou blízkost představ jak tuto problematiku uchopit. Proto jsme ministerstvu nabídli úzkou spolupráci na toto téma, protože právě pracovníci na pozicích školních psychologů, školních speciálních pedagogů, výchovných poradců či školních metodiků prevence a asistentů pedagoga bývají významným činitelem při možné úspěšnosti žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve vzdělávání.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Aktualizace k 29. 11. 2021

• revize RVP ZV,
• novelizace zákona č. 109/2002 Sb. o ústavní a ochranné výchově - dalších materiálů, které se týkají dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

Předseda ASP osvětlil přítomným, že na speciálního pedagoga nelze nahlížet jako na odborníka na všechny speciální vzdělávací potřeby an bloc, jak je nyní z jednání MŠMT a jeho přímo řízených organizací patrné, ale je nutné vnímat speciální pedagogy jako odborníky pro jednotlivé specializace (-pedie).

Rovněž bylo zdůrazněno, že pracovníci školských poradenských zařízení nemohou určovat didaktické postupy učitelům, ale pouze akcentovat deficity žáků, s nimiž učitel bude muset pracovat. Jinými slovy "kdo neučil, nemůže radit jak učit".

Předseda informoval náměstka rovněž o problémech, s nimiž se v rámci současného pojetí inkluze potkáváme a co by bylo dobré změnit. Zde byla téměř jednoznačná oboustranná shoda.

V otázce náhradní výchovné péče ve školských výchovných zařízeních byla nabídnuta ministerstvu spolupráce na tvorbě potřebných inovací v legislativě i koncepčním pojetí této problematiky, včetně vlastního vytvoření pracovního týmu, jenž se musí skládat z odborníků, kteří nejsou pouze dobrými řediteli svého zařízení, ale především jsou i schopni koncepčního přesahu.

Celkový dojem z jednání byl velmi pozitivní, tak doufejme, že nezůstane pouze u tohoto dojmu, což se v minulosti často stávalo.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Praha, březen 2022 Č. j.: MSMT-5753/2022-2

Vážený pane předsedo,

rád bych Vám poděkoval za nabídku pomoci i další podněty, které jste zaslal Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (dále „MŠMT“) jménem Asociace speciálních pedagogů České republiky (dále „ASP ČR“). V současné době je zřejmé, že bude třeba vyvinout maximální úsilí, aby se podařilo integrovat děti uprchlíků z těžce zkoušené Ukrajiny do české společnosti a českého vzdělávacího systému. Podpora, která k nim musí směřovat, by jistě měla zahrnovat všechny aspekty práce s dětmi, včetně speciálně pedagogické péče. Z toho důvodu je Vaše nabídka nesmírně cenná a velice si jí vážím. Stejně tak považuji za přínosné i další podněty zmíněné ve Vašem dopise. MŠMT samozřejmě rádo poskytlo svoji součinnost ve zprostředkování nabídky speciálně pedagogické podpory ze strany ASP ČR. Informace o nabídce byla dne 8. března 2022 vyvěšena na jednotném metodickém portálu MŠMT https://www.edu.cz/ (odkaz na konkrétní stranu zde).

S pozdravem

Mgr. Petr Gazdík

digitálně podepsal 10. 3. 2022

NABÍDKA POMOCI ASOCIACE SPECIÁLNÍCH PEDAGOGŮ ČR

Již více než týden zaznamenáváme tragické zprávy ze země, která nikomu neublížila, ale které je naopak velmi ubližováno. Jsme svědky exodu obyvatel Ukrajiny před ruskými agresory do bezpečí ve spřátelených zemích. Již jednou jsme takovou situaci zažívali v devadesátých letech, když se na nás obraceli váleční uprchlíci z Chorvatska a Bosny. I tehdy přišlo do naší republiky mnoho rodin, které před hrůzami války a zkušenostmi z tamních koncentračních táborů prchali. I v té době s rodiči přicházely děti školou povinné a předškoláci, kteří potřebovali při kontaktu s reáliemi naší země pomoc, včetně začleňování do vzdělávání ve školách. Tehdy se pomoci chopily týmy speciálních pedagogů a psychologů a myslím, že se věc docela podařila.

Vzdělávání dětí po prožitém traumatu a v aktuální nejistotě je v počátcích složité a jeho vnější projevy, vedle jazykového deficitu, mohou být nejrůznějšího charakteru. Víme, že nezpracované traumatizující zážitky se periodicky vracejí a výrazně mohou omezovat výkonnost, schopnosti a chování člověka i dlouhodobě. Asociace speciálních pedagogů České republiky nabízí pomoc při začleňování ukrajinských dětí do systému našeho vzdělávání. Nabízí zprostředkování terapeutické podpory dětem při zvládání prožitých traumat, které se mohou negativně podepsat na jejich aktuálním prožívání a chování ve škole i mimo ni. Proto jsme se rozhodli nabídnout pomoc speciálně pedagogické péče dětem a odborné podpory učitelům, kteří budou s těmito dětmi pracovat. Zájemci o pomoc se mohou hlásit na e-mailové adrese předsedy asociace (pilar@klicov.cz), který zprostředkuje kontakty členů rady asociace v krajích.

V první fázi pobytu dětí ve školách bude potřeba asistence při zajišťování běžného vyučování alespoň v bazální podobě, včetně tlumočníků, kteří se mohou rekrutovat i z matek, např. dlouhodobě žijících v České republice, a tedy schopných tuto činnost vykonávat. Je třeba, aby se ukrajinské děti nejen vzdělávaly, ale také integrovaly mezi spolužáky. Proto se tímto obracíme na Pedagogické fakulty a jiné vysoké či vyšší odborné školy s pedagogickým zaměřením, aby svým studentům aktuálně zajišťovaly praxe právě pro potřeby vzdělávání a integrace dětí z Ukrajiny. Také vyzýváme školská zařízení, v nichž pracují odborníci s terapeutickými zkušenostmi, aby nabídli své služby při zvládání traumat, která děti a jejich matky mají za sebou.

Návrat do normálu na Ukrajině bude bolestný a velmi dlouhý. Naopak nástup nově příchozích do školy by měl být rychlý a bez zásadních komplikací, které traumata mohou ještě prohloubit.

Za Asociaci speciálních pedagogů ČR

PaedDr. Jiří Pilař, předseda

Po skončení konference proběhne Valná hromada ASP ČR.

Pozvánky a program nyní nelze z technických důvodů vložit na web, členové ASP ČR je najdou ve své elektronické poště.

1. Oprášené aktivity MPSV a některých neziskových organizací ve smyslu přesunu problematiky školských výchovných zařízení do gesce resortu MPSV.
2. Nutnost vytvoření smysluplné koncepce činnosti školských výchovných zařízení a následně také nových legislativních norem v této oblasti, protože ty stávající jsou platné již dvacet let a společenská situace se změnila.
3. Neschopnost a možná i nedostatečná kompetentnost MŠMT tato zařízení HLASITĚ vůči těmto aktivitám PODPOŘIT a pouze se nespokojovat výmluvami, že něco nejde.

Výsledkem více než hodinového jednání bylo, že MŠMT bude akceptovat nabídku ASP ČR vytvořit pracovní skupinu složenou z odborníků včetně dětského psychiatra a pracovníka Úřadu ombudsmana specializujícího se na ústavní a ochrannou výchovu tak jak ji předseda asociace vybral. Tato skupina bude oficiálně ministerstvem jmenována jako jeho poradní tým s kompetencemi ke sběru a následné interpretaci získaných dat, na jejichž základě bude koncepce vytvořena. Ta by měla být základem nové legislativy v dané oblasti.

Pan náměstek Mareš připustil, že se vnitrorezortní politika ministerstva vůči svým organizacím musí změnit, včetně hlasité obrany proti přesunu pod MPSV na odpovídajících úrovních státní správy, včetně reakcí na nekorektní kritiky různých subjektů.

Další jednání proběhne během října, kde budou definovány jednotlivé kroky výše popsaného snažení.

Musím zde velmi poděkovat panu náměstkovi za snahu nastartovat potřebnou změnu v přístupech ministerstva. Věřím, že tentokrát nezůstane pouze u slov, jak bývá zvykem.

V nepřímé návaznosti na toto jednání budu v říjnu společně s prezidentem Unie zaměstnavatelských svazů ČR Ing. Jiřím Horeckým jednat s ministrem PSV Marianem Jurečkou, mimo jiné o nekompetentním a nekorektním jednání "odborných" pracovníků jeho ministerstva vůči našim školským výchovným zařízením.

Jiří Pilař, předseda ASP ČR

• Školská výchovná zařízení mají již ve svém titulu "Školská zařízení pro výkon ústavní VÝCHOVY nebo ochranné VÝCHOVY a Střediska VÝCHOVNÉ péče."
• Ve všech zařízeních se vykonává VÝCHOVA, jejíž nedílnou součástí je sice sociální práce, ale v poměru k výchově marginálně (cca 20%).
• Vyjma dětských domovů v těchto zařízeních probíhá i VZDĚLÁVÁNÍ ve školách, které jsou součástmi středisek výchovné péče, dětských domovů se školou a výchovných ústavů
• Ve všech typech školských výchovných zařízení, tedy i v dětských domovech, výrazně převažují děti s rizikovým chováním, aktuálně stále častěji i s poruchami chování včetně dysharmonického vývoje osobnosti (dříve psychopatie) a výraznou emoční oploštělostí, které nelze běžnou domluvou korigovat. Je zde třeba akcentovat odbornou terapeutickou péči, tedy vesměs výchovných pracovníků, kteří mají odborné speciálně pedagogické vzdělání v etopedii a mnozí z nich jsou absolventy psychoterapeutických výcviků.
• Vzhledem k přijetí zákona č. 89 / 2012 Sb.Občanský zákoník v platném znění, který v Díle 4, § 971, odst. 4: "Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy" se značně proměnila klientela ve všech školských výchovných zařízeních. Důvodem je výrazné oslabení role diagnostických ústavů, odborných pracovišť, která dříve na základě dvouměsíční diagnostiky odpovědně umisťovala děti podle jejich míry výchovného narušení a sociální situace do typů výchovných zařízení, dle situace dítěti odpovídající. 
• Nyní soudy berou v potaz pouze návrhy OSPOD, které plédují pro umístění dítěte do výchovného zařízení především nejblíže trvalému bydlišti, nicméně bez ohledu na jeho výchovné problémy. Tím se i dětské domovy,které dříve vychovávaly děti bez poruch, či jen s minimálními poruchami chování, se postupně stávají nepsanými výchovnými ústavy. Tedy i zde je nutná odborná speciálně pedagogická a psychologická práce, která má daleko k "pouhému" zabezpečování sociální péče. Navíc se na rozhodnutí soudu čeká mnohdy více než půl roku a dítě je udržováno v napětí, případně nastupuje do školy či učebního oboru během školního roku, což zvláště u učebních oborů vede k častému selhávání a předčasnému odchodu ze vzdělávání.
• Dle mého screeningu mezi pracovníky školských výchovných zařízení v posledních letech by bylo reálné nebezpečí odlivu speciálních pedagogů a psychologů, protože platové podmínky ve školských výchovných zařízeních a další podstatné benefity vyplývající z pracovního zařazení pedagogický pracovník, jsou podstatně atraktivnější než v sociální sféře a jen málokdo z nich by připustil, že by jeho nadřízeným byl pracovník vzdělaný pouze v sociálních službách, či jiného, než speciálně pedagogického či psychologického vzdělání.
• Při zkušenostech, které máme s orgány MPSV a subsidiárních orgánů zabývajících se problematikou práv dětí, máme obavy, že by odborná práce s dětmi s rizikovým chováním a dysfunkčním rodinným zázemím značně utrpěla především z důvodu časté fluktuace pracovníků v sociálních službách a malého důrazu na skutečnou odbornost těchto pracovníků, kteří často rozhodují o dalším osudu těchto dětí.
• Je k zamyšlení, proč s neustálým zdůrazňováním přesunu kompetencí pod MPSV přicházejí především osoby v daném oboru nepracující, nebo pracující pouze krátce, tedy převážně bez potřebné odbornosti a s minimem zkušeností. To je typické především u "politických" neziskových organizací, které mají ke konkrétní odborné práci velmi, velmi daleko.
• Důkazem mého předchozího tvrzení je minimální odbornost v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) a také nekvalitní práce s profesionálními i dlouhodobými pěstouny a adoptivními rodiči, čehož důsledkem jsou stále častější selhávání tohoto typu jinak velmi potřebné péče o děti mimo vlastní rodinu.

Tedy pokud je někde kruciální potřeba transformace a zásadních změn, je to především v úrovni péče o děti v rámci kompetencí MPSV.

Jiří Pilař, předseda ASP ČR

PRAŽSKÝCH ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOL

Od nového školního roku 2022/2023 probíhají již čtvrtý rok podpůrné skupiny pro pedagogické pracovníky v podobě on-line. Prostřednictvím supervizních metod lze pedagogům nabídnout alespoň částečný náhled na to, co je ve školách tíží, co by chtěli změnit a předcházet tak stavům určité letargie a posléze i profesnímu vyhoření.

Podpůrná skupina je již tradičně tak zvaně otevřená, tedy nezávazně přístupná všem zájemcům. Setkání probíhají každé úterý v čase od 16 do 17 hodin. V případě zájmu se přihlašte na E-mailovou adresu jmzpilar@gmail.com.

Následně vám bude odeslán přístupový link skupiny. Tato služba je v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků zdarma.. Kapacita každé skupiny je maximálně 12 pedagogických

pracovníků.

Program je podporován Hlavním městem Prahou a MŠMT v rámci DVPP.

Nabízíme témata, která se aktuálně ve školství objevují:

o Problémový žák, problémový rodič

o Podpora interakce mezi pedagogy a rodiči, předcházení konfliktů

o Zvládání agresivity ve školním prostředí

o Náročné dítě v třídním kolektivu

o Spolupráce mezi pedagogy ve škole

o „Nemocná třída“ a co s ní dál

o ADHD/ADD a inkluze, nebo-li společné vzdělávání

o a další témata dle potřeb účastníků

Co můžete očekávat:

Vzájemné sdílení s kolegy a podporu, společné hledání řešení, nácvik řešení krizových situací. Cílem bude společné hledání cesty, která by mohla vést lepší k pracovní spokojenosti a zpříjemnění výuky žákům.

PaedDr. Jiří Pilař Mgr. Kateřina Nováková

speciální pedagog, terapeut speciální pedagog a terapeut

a akreditovaný supervizor

Vážená učitelská platformo,
pozorně jsem si přečetl text, který na svých stránkách publikujete. Zjišťuji, že podivná rivalita mezi klinickými logopedy a logopedy ve školství neutichla ani po letech, co jsem z MŠMT, kde jsem zastával pozici ředitele odboru speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy, odešel. Nevím, kdo je autorem vámi uvedeného textu "Učitelé: V mateřských školách nepotřebujeme školské logopedy, ale speciální pedagogy". nicméně si myslím, že by se mohl zařadit mezi kvalifikované dezinformátory. Co to je za hloupost, že "na rozdíl od klinického logopeda nemá školský logoped  definovanou konkrétní odpovědnost za svou práci, která tím padá na školu". Každý jsme za svoji práci klientovi osobně zodpovědní a je jedno, zda jsme klinickým, či školským logopedem. Za svoji praxi jsem poznal spoustu logopedů ve školství, kteří by snadno strčili nemálo klinických logopedů lehce do kapsy a samozřejmě to platí i opačně. Snažím se porozumět, proč si atestovaný logoped myslí, že je odborně výš, než neatestovaný logoped ve školství. Ano je atestovaný, což je potřebné pro uplatnění se ve zdravotnictví, ale to vůbec neznamená, že je automaticky větším odborníkem. 
Vzpomínám si, že u příležitosti jedné logopedické konference jsme si společně s prof. Zdeňkem Matějčkem při předávání nějakých logopedických ocenění v Karolinu říkali, že nerozumíme těmto rozmíškám v jednom oboru, protože bazální vzdělání mají obě kategorie v podstatě stejné. Je to již mnoho let, pravda, ale o to víc mne tyto dětinské rozmíšky překvapují ve své trvanlivosti. Transakční analytik Erich Berne by to definoval jako hru " Tahanice o kyblíček na písku". Název článku jasně ukazuje na zkreslenou představu logopeda ve školském systému. Sám mám díky svému synovi zkušenost, že i renomovaný klinický logoped může být zbytečný,  když pracuje s klientem 15 minut v třítýdenním, až měsíčním intervalu. Jak rádi jsme tehdy využili služeb logopeda ve školství, který chlapci pomohl neúměrně více. A to není pouze má zkušenost. Buďme konečně dospělí a připusťme si, že každý logoped má na slunci své místo, ať ve zdravotnictví či ve školství a jediným měřítkem jeho odbornosti je odváděná práce a ne atestace, která potřebnou odbornost stejně jako v psychologii či lékařství ještě zaručovat nemusí.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů

PhDr. Karel Kaprálek
Asociace speciálních pedagogů ČR, z.s.

v poslední době se předháníte v tom, kdo vymyslí novější název pro cokoliv, o čem jde momentálně řeč. Protože pracuji skoro 50 let ve školství, tak mne zajímá tato oblast, a že se v ní dějí „zvěrstva“, která nemají obdoby, je víc než jasné. Většinou se  vše zaštiťuje politicky, ale mám za to, že každý z Vás chce mít někde pomník za každou cenu. 

Inkluze - dříve se tomu říkalo pomoc bez ohledu na to, zda se tato realizovala na základní škole s dítětem, které mělo myšlenkové schopnosti v normálu a mělo jen nějaký zdravotní problém, nebo mělo tu smůlu, že se u něho objevilo LMP a bylo nutné jej vzdělávat jiným způsobem, pomaleji, individuálně ve zvláštní škole - dnes škole podle  §16 odst.9, kde na něj vyučující měl čas, mohl s ním pracovat v jeho tempu.. a ne tak jak se to  dnes realizuje ve školách hlavního směru, kde se tomuto jedinci přiřadí asistent, který má minimální znalosti, jak ze vzdělávacích postupů, nebo speciální pedagogiky a způsobů, jak s takovým jedincem pracovat a dochází k narušení celého vzdělávacího režimu. Není čas se věnovat talentovaným to se také dočítáme v různých zprávách ČŠI....

A nyní k věci - návrh poslanců prof. Ing. Ivo Vondráka CSc., prof. JUDr. Heleny Válkové CSc.  ke změně zákona 563/2004 Sb., a souvisejících zákonů 561/2004 Sb. v § 18 a uvádí nový název  „speciální pedagog pro vady komunikace“ pro klasického a po celá léta nazývaného logopeda. Proč se mění název osoby, který vychází z latinského základu  - logos - slovo, řeč a paideia - výchova.  Co je to za název speciální pedagog pro vady komunikace, vždyť dítě s vadou řeči  má problém s  vyjadřováním svým myšlenek, názorů ... Komunikace je  spojení  - přenos informace na základě jejího sdělení . A když se jedinec neumí dostatečně vyjádřit, tak ke komunikaci nedojde do té doby, dokud se nenaučí správně vyjadřovat.

Dohadujete se o to, zda musí mít státní závěrečnou zkoušku na pedagogické fakultě či jiné vysokoškolské vzdělání. Za svoji dlouhou pedagogickou praxi  jsem na školách různého typu - základních, speciálních - dříve zvláštních, středních - poznal řadu tzv. logopedických asistentů, pouze s určitým kurzem - delším či kratším, kteří měli v práci s vadou řeči u dítěte  mnohem lepší výsledky, než vysokoškolsky vzdělaný pedagog. V převážné většině to byly ženy - matky, které učily své děti správně se vyjadřovat od nejútlejšího věku a pak své schopnosti uplatnily při této práci ve škole.

Vysokoškolský vzdělaný muž nebo žena bez praxe a určité doby, kdy prakticky nápravu chyb řeči provádí, jejich výsledků nemůže dosáhnout a je v takovém případě nepodstatné, zda je klinickým logopedem, nebo školským logopedem, tedy logopedem se stejným stupněm dosaženého vzdělání, jen každý působí v jiné oblasti praktického užití svých znalostí. 

Školský logoped logopeda klinického nijak neohrožuje.

       
PhDr. et Mgr. Jiří Pán

Předseda krajské sekce ASP ČR

Jihočeský kraj

jirkapan@seznam.cz

Zveřejněné tiskové zprávy na učitelské platformě ze dne 24.10.2022 v kontextu §18 a) návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Vážená paní předsedkyně, Vážený výbore učitelské platformy,

dovolte nám, abychom zareagovali na Vámi zveřejněnou tiskovou zprávu ze dne 24.10.2022 (Učitelé: V mateřských školách nepotřebujeme školské logopedy, ale speciální pedagogy). V kontextu aktuálně řešené novelizace zákona o pedagogických pracovnících a nezbytné úpravy kodifikace školského logopeda je primárně třeba uvést na pravou míru nepřesnosti a dezinformace, které z textu Vaší zprávy jednoznačně vyznívají. V tomto ohledu bychom s pověřením školských logopedů a jménem Asociace logopedů ve školství rádi požádali o nápravu a objasnění nepravd uvedených v příspěvku.

Školský logoped, tedy logoped působící ve školství, není v terénu žádnou novinkou, nejedná se o snahu vytvářet nové pozice, ale jde pouze o profesní ukotvení a vymezení kvalifikačních předpokladů logopedů pracujících ve školství, kteří v resortu MŠMT působí nejméně od roku 1990. Tito odborníci v resortu školství kvalitně a systémově fungují, bohužel ale nebyla doposud pozice školského logopeda uzákoněna. Zákonně dána je v rezortu školství působnost odborníků věnujících se logopedické intervenci a činnostem s ní spojeným v plném rozsahu, stejně tak i řada školských legislativních dokumentů vymezuje kompetence i nezbytné kvalifikační požadavky na přípravu logopedů ve školství. Už jen toto dokládá nutnost legislativně pozici logopeda ve školství kodifikovat a přiznat. Současný návrh novely zákona o pedagogických pracovnících upravuje pouze nastavení kvalifikačních předpokladů logopedů ve školství a to směrem vzhůru - ukládá vyšší nároky na kvalifikaci těchto pracovníků. Pokud by byl návrh o ukotvení pozice školského logopeda přijat, znamenalo by to následně další navýšení úrovně a kvality poskytované logopedické péče.

Školský logoped je odborný samostatný pracovník působící v rámci resortu školství výhradně v poradenském systému. Primárně se jedná o zaměstnance speciálně pedagogických center pro vady řeči, kteří zajišťují veškerý poradenský servis a intervenci dětem, žákům a studentům s narušenou komunikační schopností ve vzdělávání. Má nezbytné znalosti a dovednosti týkající se podpory přirozeného rozvoje řeči, prevence vzniku řečových vad, diagnostiky narušené komunikační schopnosti i její terapie. Ve školské praxi zajišťuje logopedickou intervenci s větším přesahem do poradenství a metodické podpory.

Logoped ve školství získává odbornou kvalifikaci studiem v akreditovaném magisterském studijním programu, se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie (pregraduální studium je stejné jako u logopedů ve zdravotnictví) a dále absolvováním akreditovaného postgraduálního tříletého specializačního studia (to, na rozdíl od logopedů ve zdravotnictví není pro nás aktuálně povinné, toto má novela ZoPP právě změnit). Poradenský systém center pro vady řeči má výborně systémově propracovanou metodiku logopedické intervence (diagnostiky i terapie) pro děti od tří let. Průběžně budovaná síť center pro vady řeči ve spolupráci s koordinátory logopedické péče napříč kraji stále více cílí na potřebné děti v terénu. Cílem je zajistit kvalitní a hlavně včasnou multioborovou diagnostiku a následnou terapii.

Logoped ve zdravotnictví se řídí legislativou svého rezortu. Logoped ve školství je vázán zase zákonnými předpisy MŠMT, ani tady nedochází k žádné kolizi či rozporu. V rámci mezioborové spolupráce má přístup, v souladu s GDPR, k dokumentaci podstatné pro nastavení funkční podpory ve vzdělávání. Právě přídomek "školský" plně a dostatečně rezortně vymezuje působnost. Školský logoped nemá ambice působit nikde jinde, než ve školství.

Školský logoped a celé speciálně pedagogické centrum pro vady řeči nese plnou zodpovědnost za poskytovanou intervenční činnost v plném rozsahu. Současný systém poradenství a logopedické intervence ve školství cílí na pravidelnou, průběžnou, smysluplnou a komplexně pojatou činnost a podporu směřující za potřebným žákem. Nesporným a nepopíratelným benefitem školské logopedie je komplexnost služeb. Systémově zajišťuje nadstandardní péči v podobě logopedické intervence, ale také podporu a péči pedagogickou, speciálně pedagogickou i psychologickou. Jedině tak je možné zajistit celkový rozvoj dítěte/žáka. Ve školství je tato profese nedocenitelnou, nepostradatelnou, nezastupitelnou a naprosto neodmyslitelnou.

Dostupnost péče ve smyslu logopedické diagnostiky a celé šíře intervence je, pro mnohé děti v předškolních zařízeních a posléze i žáky mladšího školního věku, zásadní. Aktuálně je v praxi řešen velký nedostatek termínů na poskytnutí logopedické intervence (v rezortu MZ i MŠMT). Počty dětí s narušenou komunikační schopnosti se neustále zvyšují a čekací doby na vyšetření či konzultaci jsou velké. Je třeba si uvědomit, že logoped je členem týmu odborníků různých profesí – spolupracuje s lékaři – foniatry, neurology, rehabilitačními lékaři, pediatry, psychiatry aj. V diagnostické činnosti také logopedi ve školství přistupují k celé problematice mezioborově a komplexně. 

Legislativní ukotvení pozice školského logopeda je opatřením, které přispěje k systematizaci poskytování logopedické intervence v rezortu školství na základě přesně vymezených požadavků na pregraduální i další postgraduální odbornou přípravu.

Závěrem:

Snad jsme Vám situaci lépe objasnili a vysvětlili. Rádi bychom Vás touto cestou požádali o úpravu tiskové zprávy, neboť není postavena na relevantních informacích. Aktuálně uvedená verze předkládá značné dezinformace a znehodnocuje dlouholetou a kvalitní práci všech logopedů pracujících ve školství.

Znovu Vás žádáme o rychlé stažení tiskové zprávy či alespoň úpravu dezinformací poškozujících dobré jméno logopedů ve školství. Aktuální formu oslovení prostřednictvím otevřeného dopisu volíme z toho důvodu, že jste doposud na naše předchozí žádosti a výzvy nereagovali. Pokud nebude provedena náprava, museli bychom vzniklou situaci řešit právní cestou a řešit podáním předžalobní výzvy pro poškozování dobrého jména logopedů ve školství. Chápeme, že informací je mnoho, proto (v případě potřeby) rádi jakékoliv nejasnosti blíže objasníme.

Žádáme o:

• Nápravu - stažení textu a zveřejnění pravdivých informací a to nejpozději do 14 dnů od obdržení této výzvy (zveřejněno dne 31.10.2022)
• Prosíme o uvedení informačního zdroje i šetření/průzkumu, ze kterého jste pro účely tiskové zprávy čerpala a vycházela
• Pro poškozování dobrého jména logopedů působících ve školství a zveřejňování lživých informací požadujeme veřejnou omluvu ve formě tiskové zprávy a její včasné zveřejnění.

za výkonný výbor

Mgr. Pavla Lukáčová

předsedkyně ALŠ, z.s.

Základní škola a Mateřská škola logopedická Olomouc

lukacova@logopaed.cz 

Kontakt:

Asociace logopedů ve školství, z.s.

http://www.alos.cz

https://www.youtube.com/watch?v=4zLpe7joy-4

dovoluji si poskytnout odkaz na film o naší Mateřské škole, Speciální základní škole a Praktické škole, Hradec Králové, který měl premiéru 20. prosince 2022 v hradeckém kině Biocentrál, a který jste někteří i zhlédli.  

Film si klade nelehký úkol - odstranit mýty o speciálním školství.

Pro rodiče a jejich děti se jedná o motivační a informační film tehdy, když se rozhodují a stojí před volbou vzdělávání ve speciálním školství. 

Film je uveřejněn na Youtube ve 12 částech, které zahrnují: 1x upoutávku na film, 1 x celý, kompaktní film, 1 x anketu s rodiči, 9 kratších segmentů, dle činností jednotlivých součástí školy. Tyto jsou pro přehlednost „vypreparovány“ z hlavního filmu. Slouží jako informace o konkrétní součásti školy, o kterou má divák zájem. 

Film je určen pro široké využití.

https://www.youtube.com/@mariereznickova

PaedDr. Pavel Svoboda
Ředitel školy

Mateřská škola, Speciální základní škola a Praktická škola 
Hradecká 1231 
500 03 Hradec Králové

• Posilování části rozpočtu kapitoly 333 resortu školství ve smyslu zvýšení platů a mezd zaměstnancům v regionálním školství
• Podpora aktivit profesního rozvoje pedagogických pracovníků včetně motivačního kariérního systému
• Tvorba nástrojů a podpora nastavení systému pro hodnocení kompetencí žáků v základním vzdělávání, zejména s ohledem na jejich budoucí vzdělávací a profesní orientaci
• Systematická podpora škol a školských zařízení, které poskytují veřejnou službu bez rozdílu zřizovatelů včetně snížení administrativní zátěže těchto škol
• Podpora aktivit a racionalizace systému společného vzdělávání ve všech stupních škol a poradenských služeb ve školství s respektem k individuálním vzdělávacím potřebám všech žáků
• Podpora mimořádně nadaných žáků a studentů všech škol
• Zavedení odborně hodnotného systému studijních programů se zaměřením na speciální pedagogiku a jejich začlenění do všech studijních oborů s pedagogickým zaměřením na VŠ
• Účast v odborných debatách o cílech, formách a způsobech vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se zástupci politické reprezentace ve vládě i v Parlamentu ČR
• Vytvoření systému kariérového poradenství v celoživotní perspektivě zahrnujícího i nástroje pro poradenství k dalšímu vzdělávání a rozvoji
• Iniciování zásadní změny příslušných částí školského zákona tak, aby všechny části školského systému co nejlépe saturovaly vzdělávací potřeby všech žáků a studentů
• Iniciovat tvorbu integrovaného systému péče o ohrožené děti v ČR včetně věcně příslušných právních norem, který by jasně stanovil kompetence jednotlivých resortů vůči segmentům tohoto systému. V tom smyslu podpořit novelu Občanského zákoníku v díle 4 Ústavní výchova (§§ 971-975).

Sestavil Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Unie zaměstnavatelských svazů ČR, Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství, Unie školských asociací ČR CZESHA a Asociace speciálních pedagogů ČR zásadně nesouhlasí s pozměňovacím návrhem poslanců ke změně zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, předloženým v rámci sněmovního tisku č. 289. Tento pozměňovací tisk považujeme za velmi nešťastný, protože rozpoltí pedagogické pracovníky na učitele a ostatní pedagogické pracovníky. Škoda, že čtyři z předkladatelů jsou pedagogové, kteří patrně již ztratili kontakt se školskou realitou.

Vládní návrh novely zákona měl původně zajistit výši 130 % průměrného platu pro všechny pedagogické pracovníky, což považujeme za správné a spravedlivé. Pozměňovací návrh vylučuje z tohoto okruhu velmi důležité pedagogické pracovníky, jako jsou např. speciální pedagogové, psychologové, vychovatelé, asistenti pedagoga a další pedagogické profese.

Zjevně jde o šetření na nepravém místě, když si vzpomeneme, jak školy a školská zařízení obtížně zápolí s bezbřehou inkluzí a nárůstem agresivity a dalších poruch chování. Realizace poslanecké iniciativy bude mít pouze jeden dopad - demotivaci a možný odchod pracovníků, bez nichž se školy jen sotva obejdou. Žádáme poslance o stažení tohoto destruktivního návrhu.

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Kontakt: jmzpilar@gmail.com

Téma letošního ročníku: Můj svět

Cíl soutěže: “přiblížení umění lidí s mentálním postižením širší veřejnosti a motivovat umělce k tomu, že jejich tvorba má smysl a dojde ocenění.
A protože je o obrazy zájem, uspořádali jsme loni poprvé charitativní online aukci, jejíž výsledek nás mile překvapil!”

Bližší informace o soutěži naleznete na webu Domova Sulická.

Asociace speciálních pedagogů ČR (dále ASP), Asociace pracovníků speciálně pedagogických center (dále APSPC) a Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden (dále APPPP) byly seznámeny s návrhem revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále RVP ZV), jehož novelizaci Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím Národního pedagogického institutu finalizuje.

Pedagogičtí pracovníci ASP, APSPC a APPPP zásadně nesouhlasí se zamýšleným vypuštěním
z revize RVP ZV pasáže týkající se minimální úrovně očekávaných výstupů pro žáky s lehkým mentálním postižením. Toto opatření asociace považují vůči dotčené skupině žáků za diskriminační.

V současně platném RVP ZV je minimální dosažitelná úroveň zakotvená ve formě upravených očekávaných výstupů pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Tyto výstupy jsou vodítkem pro tvorbu a realizaci individuálního vzdělávacího plánu (IVP) žáka na základě doporučení školského poradenského zařízení a škola se tím musí zabývat. Ze zkušenosti víme, že i takto uvedené a zapracované minimální výstupy jsou pro mnoho učitelů obtížně uchopitelné a často si se zpracováním IVP neví rady.

Přepracování stanovené minimální úrovně oboru vzdělání pro tyto žáky do podoby metodického doporučení povede k různorodosti výkladů a chaosu ve vzdělávacím procesu. Jakákoli metodika/metodické doporučení je pro ZŠ v ČR jistě velmi vhodným, nikoliv však závazným dokumentem. Dá se tudíž předpokládat, v kontextu neustálého navyšování administrativní zátěže učitelů, že při vzdělávání žáků s LMP přetrvá ve školách dosavadní zavedená praxe. Problém do vzdělávání již vnesla překotně realizovaná inkluze a toto bude zjevně dalším krokem k degradaci vzdělávání žáků s mentálním postižením v běžných základních školách. 

Zakotvení minimální doporučené úrovně výstupů do „pouhé“ metodiky je pro zachování kvality vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením nedostačující a lze předpokládat, že tímto opatřením nebude zajištěno adekvátní naplňování speciálních vzdělávacích potřeb těchto žáků.

Závěrem je nezbytné upozornit a připomenout, že žáci s lehkým mentálním postižením tvoří jen část žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.  MŠMT by mělo analogicky vytvářet další pravidla pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé šíři, tedy rovněž pro žáky se smyslovým, tělesným postižením, pro žáky s poruchou autistického spektra, s narušenou komunikační schopností, specifických poruch učení a chování apod.

Kontakty pro média:

PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR
kontakt: jmzpilar@gmail.com tel.: 778 745 780

Mgr. Jana Hlavová, předsedkyně Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden
kontakt: hlavova@pppliberec.cz tel.: 603 258 162 
PaedDr. Petr Petráš, předseda Asociace pracovníků speciálně pedagogických center
kontakt: petras.sokol@seznam.cz tel.:777 121 369

Zveme vás na druhé diskuzní setkání zástupců profesních organizací sdružujících pedagogické pracovníky k problematice platů učitelů a ostatních pedagogických pracovníků.
Setkání navazuje na Kulatý stůl ze dne 13.4. k novele zákona o pedagogických pracovnících a školského zákona.
Kulatý stůl 2 se uskuteční ve středu 21. 6. 2023 ve 14 hod v budově Poslanecké sněmovny, místnost A56, Sněmovní 4.
S sebou vezměte občanský průkaz pro umožnění vstupu do PS.
Prosíme o potvrzení vaší účasti odpovědí na tento mail.
Těšíme se na vaši účast. 

František Dobšík, předseda ČMOS PŠ
Jiří Zajíček, předseda Unie CZESHA
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR
Jana Berkovcová, poslankyně, členka Výboru pro vzdělávání PS

posílám Vám na vědomí Otevřený dopis Profesní komory sociálně-právní ochrany dětí (PKSPOD) ministrovi práce a sociálních věcí, včetně kontaktů, na které jsme tento dopis zaslali.

Předem děkujeme za Vaši podporu tohoto dopisu.

S přátelským pozdravem

Mgr. et Mgr. Martin Doležal
metodik SPOD
Odbor sociálních věcí

oddělení sociálně-právní ochrany dětí

Zborovská 11, 150 21 Praha 5
tel.: 257 280 198 
e-mail: dolezalm@kr-s.cz
www.stredoceskykraj.cz

dlouhodobě diskutující plánované zrušení minimální doporučené úrovně očekávaných výstupů vzdělávání je obsahem článku PaedDr. R. Švancara s předsedkyní ASP ČR, kraj Vysočina, Mgr. M. Zvěřinovou. Obsah článku je velmi dobrý.

O nic méně zajímavá je reakce pracovníka MŠMT – dovolím si tvrdit, že máme konečně jasněji. Úředník ministerstva nám sděluje, že požadavek na zrušení MDÚOV opravdu vzešel ze strany ministerstva (trvalo poměrně dlouho, než se k tomuto zadání kdokoliv z MŠMT otevřeně přihlásil).

Úředník by se však neměl pouštět do odborných výkladů (tato praxe je aktuálně velmi častá a matoucí jak pro pedagogickou odbornou veřejnost, tak pro rodiče žáků). Z textu: „(…) Záměrem je podpořit rozvoj individuálního potenciálu každého žáka, tedy chceme, aby školy využívaly minimální doporučenou úroveň jen v těch oborech (předmětech), pro které existuje oprávněný důvod. I žák s LMP může dosahovat v některém oboru nadprůměrné úrovně očekávaných výstupů. (…)“

Marcela Drboutová

Výstupem jednání je text Prohlášení Asociace speciálních pedagogů ČR.

prohlášení ASP ČR k Revizi RVP ZV, které je výstupem 63. jednání Rady ASP ČR v Praze, podpořila UZS a APPPP.

Text „prohlášení“ bude zaslán na MŠMT k rukám ministra školství s žádostí o přijetí zástupců ASP ČR.

Marcela Drboutová

Rovněž jsme došli ke shodě ve věci zakomponování předmětu speciální pedagogika se zkouškou o minimální časové dotaci jeden rok do pregraduálního vzdělávání všech pedagogů bez ohledu na specializaci, kterou studují. Zde pan ministr přislíbil angažmá ministerstva vůči odpovídajícím fakultám.

Jediné co zůstalo bez jasné odezvy, bylo snížení přímé pedagogické práce školních metodiků prevence na úroveň výchovných poradců.

Pokud se nejednalo o jednání "slibem nezarmoutíš", lze hovořit o jeho pozitivním výsledku.

Výsledkem jednání je sdělení (nejedná se o doslovný přepis, ale o podstatu sděleného):
Váš požadavek na zapracování závazného odkazu pro stanovení minimální doporučené úrovně očekávaných výstupů vzdělávání a úpravy vzdělávacího obsahu RVP ZV, na základě doporučení ŠPZ pro žáky s diagnostikovanou lehkou mentální retardací, je správný. Tento váš požadavek byl ze strany MŠMT již zadán. Vaším úkolem nyní bude spolupracovat na formulaci textu/odstavce v obsahu RVP ZV, která bude potřebám žáků s tímto typem hendikepu, vyhovovat.

S pozdravem

Marcela Drboutová

na základě zadání MŠMT připravil NPI ČR Koncepci revize RVP základních škol speciálních. Veřejná diskuze bude zahájena 4. března formou kulatého stolu, kde kromě představení zadání a koncepce, bude probíhat diskuze jak ve studiu, tak s hosty zejména z řad speciálních škol, kteří se připojí online. Na toto jednání NPI pošle pozvánku.

Po konzultaci s členy pracovní skupiny (členy ASP ČR) k této revizi, bylo NPI sděleno, že ASP ČR nemá žádné připomínky.

Marcela Drboutová

- Navrácení minimálních výstupů pro žáky s lehkou mentální retardací do základního textu novely RVP ZV - bylo ministrem Bekem a vrchním ředitelem Marešem slíbeno, že se tam text a tím pádem 
  povinnost škol s tím pracovat ve ŠVP ZV vrátí;

- Začlenění předmětu týkající se základů speciální pedagogiky se závěrečnou zkouškou do vzdělávacích portfoloií všech studijních programů vysokých škol s pedagogickým zaměřením, 
  protože jen tak se může zkvalitnit inkluzivní vzdělávání.

Byl jsem ubezpečen, že tentokrát se nebude jednat o naplnění rčení "slibem nezarmoutíš". Uvidíme.

v příloze Vám zasíláme stanovisko Společnosti dětské neurologie ČLS JEP, které je spolu s komentářem MŠMT zveřejněno zde:
https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/oblast-poradenstvi

S pozdravem Mgr. Alena Zouplnová, MBA
Odbor rovného přístupu ke vzdělávání a podpory pracovníků v regionálním školství (20)
Oddělení speciálního vzdělávání, školských poradenských zařízení a primární prevence (202)

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5
Malá Strana 118 12  Praha 1
tel: +420 234 81 1804
e-mail: Alena.Zouplnova@msmt.cz
www.msmt.cz

Hezký den,

připravili jsme pro vás první výsledky veřejné konzultace rámcových vzdělávacích programů základního a předškolního vzdělávání, záznamy kulatých stolů se zajímavými hosty a kontakty, na které se můžete obrátit pro podporu zaváděných změn ve vaší škole.

Dílčí výsledky Veřejné konzultace k revizím rámcových vzdělávacích programů předškolního a základního vzdělávání.

Do Veřejné konzultace se přihlásilo 8851 lidí, kteří si prošli webové stránky a otevřeli dotazník.

Aktivně se pak zapojilo a dotazníky vyplnilo:

• 1059 respondentů k Předškolnímu vzdělávání
• 3323 k Základnímu vzdělávání

Více zde

Co bylo cílem Veřejné konzultace?

Cílem Veřejné konzultace bylo získat co nejširší zpětnou vazbu od odborné i laické veřejnosti, která bude následně vyhodnocena a zohledněna při přípravě finálního dokumentu.

Další informace

Kulaté stoly

Nestihly jste sledovat kulaté stoly pořádané v rámci Veřejné konzultace?

Vyberte si téma, které vás zajímá a podívejte se na záznamy.

Záznamy kulatých stolů

Zajímá vás, jak vám můžeme pomoci při zavádění nových rámcových programů?

Pro více informací kontaktujte garanty území projektu Podpora kutikulární práce škol.

Kontakty na garanty

I když vás budeme o vyhodnocení zpětné vazby Veřejné konzultace, které stále probíhá, informovat formou newsletterů i během prázdnin, přejeme vám, abyste si především odpočinuli a nabrali nové síly do dalšího školního roku.

Jsme na vaší straně

NPI ČR

Podrobnosti naleznete v příloze.

Legislativně se má věc takto:

Změnu pro školy má zajistit novela zákona 250/2000 Sb., která se nyní nachází v Senátu, ještě neprošla Sbírkou zákonů.

Znění novely:

§ 33

Fond kulturních a sociálních potřeb

(1) Fond kulturních a sociálních potřeb je tvořen základním přídělem na vrub nákladů příspěvkové organizace ve výši 1 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost, na odměny a ostatní plnění za vykonávanou práci. Nejméně 50 % z rozpočtovaného základního přídělu k 1. lednu rozpočtového roku podle věty první se použije na příspěvky na produkty spoření na stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob.

Tím bude zrušena podmínka čerpání FKSP, kdy nejméně polovina základního přídělu do fondu je povinně určena na podporu produktů na zabezpečení ve stáří zaměstnanců, které jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob. Celý základní příděl tak bude možné čerpat na jakékoliv kulturní nebo sociální potřeby. Výše základního přídělu se nemění a zůstává ve výši 1 % z objemu nákladů zúčtovaných na platy, jejich náhrady a odměny za pracovní pohotovost.

Změny nejsou účinné od 1. 1. 2025.

 M. Drboutová

ve čtvrtek 16. 1. 2025 od 9.30 hodin, proběhl v prostorách Sněmovny PČR, proběhl kulatý stůl pořádaný ve spolupráci s organizací Učitel naživo na téma Novela školského zákona v kontextu reformy přípravy učitelů a snižování nerovností ve vzdělávání.

Obsahem jednání byla témata přiložených prezentací.

Děkuji všem, kteří se jednání, za ASP ČR, účastnili.

Marcela Drboutová

1. Návrh na vytvoření Rady vlády pro otázky náhradní výchovné péče - potřeba meziresortní koordinace včetně financování;

2. Seznámení s nástřelem společného projektu Unie zaměstnavatelských svazů, Asociace speciálních pedagogů a Asociace náhradní výchovy - "Možnosti sebeobrany a řešení extrémních situací ve výchovných zařízeních" - agresivita klientů stoupá a pracovníci bývají stále častěji fyzicky napadáni;

3. Možnost přeřazení pracovníků školských výchovných zařízeních v rámci zvláštních příplatků za rizikové prostředí ze skupiny II (750 - 2500Kč ) do skupiny III (1250 - 5000 Kč);

4. Potřeba inovací v systému náhradní výchovy ve školství za úzké spolupráce MŠMT a skutečných odborníků na danou problematiku bez toho, že by rozhodující slovo měli zástupci z neziskového sektoru, kteří vesměs této problematice nerozumí a stojí za mnohými současnými zmatky;

5. Připomenutí již podané žádosti o záštitu na konferenci Rozpravy o institucionální a školní výchově, konané ve dnech 15. - 16. 5. 2025 v Sepetné.

Na ministrovu repliku, že neví co bude po volbách, jsme doporučili začít připravovat podklady pro nového ministra, aby se třeba alespoň něco mohlo brzy realizovat.

Pan ministr o předložená témata projevil zájem a zvláště vyřešení bodů 2 a 3 se mu zdálo reálné. Nicméně i zde se obávám, že bude platit "Slibem nezarmoutíš". Rád bych se mýlil.

Další informace včetně videa najdete v přiloženém newsletteru.

zástupkyně ředitelky v Základní škole Don Bosco. Kdo jsme ji znali, jistě zavzpomínáme na skvělou kolegyni.

dovolte mi, představit vám a nabídnout edici knih pro děti a žáky s hendikepem, které říkám KNIŽNÍ MOSTY, z důvodu jejich potenciálu spojovat světy lidí s hendikepem se světem ostatních.

Protože jsem měla nevidomého tchána, rozhodla jsem se napsat knihu Narozeninová kočka, která propojuje svět lidí se zrakovým postižením se světem ostatních. 
https://www.youtube.com/…WA4
https://www.fler.cz/…842

Navázala jsem potom titulem Jak barevná je modrá o autismu:
https://www.fler.cz/…026
https://decko.ceskatelevize.cz/…930

Vozíčkovem o vozíčkářích:
https://www.facebook.com/…446
https://www.fler.cz/…363

A jako poslední vznikly Nezvuky o neslyšících:
https://www.fler.cz/…752

Pokud by Vás knihy zaujaly, kontaktujte mě.

Markéta Vítková

marketa.vitkova@email.cz
tel. 608 22 99 15
www.marketavitkova.cz

Revidovaný RVP ZŠS je schválen. Co je teď důležité vědět?

V listopadu 2025 byl schválen revidovaný RVP pro základní školy speciální (ZŠS). Od této chvíle se rozbíhá období příprav a podpory pro tvorbu a úpravy školních vzdělávacích programů.

Plné znění RVP ZŠS

Přehled klíčových změn

Harmonogram zavádění revize

Průvodce tvorbou ŠVP

Připravujete nový školní vzdělávací program (ŠVP) podle revidovaného Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání základní škola speciální (RVP ZŠS)? Na jednom místě najdete praktické materiály, které vám usnadní práci a pomohou sestavit kvalitní dokument.

Prohlédnout průvodce

Webináře k revidovanému RVP ZŠS

S blížícím se spuštěním výuky podle nového RVP ZŠS vás zveme na online webináře, které vznikají ve spolupráci s IPS Kurikulum.

• 17. 2. 2026 - Klíčové změny v revidovaném RVP ZŠS
  • Připravili jsme pro vás přehled toho nejdůležitějšího, co vám pomůže se v novém RVP rychle zorientovat a promítnout změny do vašeho ŠVP
• 10. 3. 2026 - Jak na ŠVP dle RVP ZŠS
  • Obsahem webináře bude představení Průvodce tvorbou ŠVP dle RVP ZŠS, kde školy naleznou praktické návody, které jim pomohou sestavit kvalitní dokument.
  • Přihlásit se

Vše důležité o RVP pro ZŠS najdete na nové webové stránce

Hledáme nové lektory

Chcete se aktivně zapojit do zavádění revidovaného RVP ZŠS a podílet se na podpoře škol? Hledáme nové lektory, kteří chtějí své zkušenosti a praxi předávat dál.

Vyplnit krátký dotazník

Konzultační centrum

V případě dotazů k revizi RVP ZŠS se obraťte na konzultační centrum NPI.

Aby se děti těšily do školy a učitelé a učitelky měli tu nejlepší práci na světě

ministr školství, Ing. Robert Plaga, Ph.D., rozhodl o odkladu harmonogramu RVP ZV o rok.

Ministr Plaga rozhodl o odkladu harmonogramu RVP o rok, MŠMT ČR

S pozdravem
Marcela Drboutová

dne 25. 2. 2026, proběhlo setkání předsedy ASP ČR, z. s., s ministrem školství Ing. Robertem Plagou, Ph.D..

Předseda asociace zpracoval materiál k průběhu jednání, který je vám k dispozici.

S pozdravem
Marcela Drboutová

dne 24. 4. 2026, od 10:00 hodin, pořádá ASP ČR, z. s., KONFERENCI:
“SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA A ÚSTAVNÍ VÝCHOVA V 21. STOLETÍ”
a zároveň proběhne
9. VALNÁ HROMADA ASP ČR.

• Prezence účastníků „konference“ a „valné“ je možná od 10:00 hodin.
• Program konference naleznete níže v přílohách.
• Program jednání IX. VALNÉ HROMADY ASP ČR, bude k dispozici před zahájením konference, přímo na místě.
• Účast na konferenci je, pro členy asociace, bez poplatků.
• V případě zájmu kolegů, kteří nejsou členy asociace, uvádím, že jsou vítáni, ale nemůžeme jim hradit cestovné.

Přihlašovací FORMULÁŘ: https://forms.gle/9oxKipZGn8cYvtAD6.

Těším se na setkání.

S pozdravem

PhDr. Marcela Drboutová
Tajemník ASP ČR
Holečkova 104/4
150 00 Praha 5

www.aspcr.cz
marcela.drboutova@aspcr.eu
tel.: 793 956 182

pro informaci a případné využití, umisťuji odkaz na projekt, který má za cíl, posílit situaci osob pečujících o osoby s PAS v regionu Chomutovska.

https://www.centrumpas.cz/

Marcela Drboutová

konference ASP ČR "SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA A ÚSTAVNÍ VÝCHOVA V 21. STOLETÍ" proběhla s aktivní účastí zástupců MŠMT, UK Praha, ApPPP, AŘZŠ a předsedy ASP ČR.

Se souhlasem hostů, umisťuji jejich prezentace na našich webových stránkách.

Marcela Drboutová

Neutěšený stav našeho vzdělávacího systému má společnost - ústavní výchovu.

"Nedostatek financí, personálu i přeplněnost zařízení. To je jen zlomek problémů, kterým dnes čelí ústavní výchova v Česku. Odborníci z praxe varují, že pokud nepřijde rychlá změna, systém dětem přestane pomáhat a ze zařízení se stane odkladiště problémových dětí."

Školský ombudsman bije na poplach. Ústavní výchova je na hranici kolapsu - Novinky

Marcela Drboutová