Dopis předsedy ASP ČR členské základně
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
nejprve bych vám všem chtěl popřát dobrý start do nového, tentokrát „osmičkového“ roku. Kéž by tak chtěl být pro jednou „jedničkový“… Jak ale říkal legendární Ivan Horník v nezapomenutelné eskapádě „Ivánku, kamaráde“, „Von se ten fotbal sám neudělá – tomu štěstíčku je potřeba jít naproti!“. Podobně je tomu s možnostmi nápravy současného, vpravdě dezolátního stavu vzdělávání žáků se SVP v kulisách tzv. společného vzdělávání, a také se šancemi odvrátit masivní útoky na chřadnoucí systém speciálního školství.
S volbami se situace (v našem případě bezpochyby naštěstí) zásadně změnila v tom nejdůležitějším: vrchní ideologičtí „inkludentálisti“ (nebo jak nazvat poslední dva ministry) již resortu školství nevelí, a v klíčovém sněmovním výboru se jejich spřízněnci ocitli v podobné menšině, jakou tvořili jejich oponenti v minulém složení výboru.
V této souvislosti vás chci informovat o tom, co jsme v posledních týdnech udělali pro to, abychom onomu „štěstíčku“ vyšli aktivně vstříc.
Před Vánocemi jsem se sešel s předsedou „školského“ výboru panem V. Klausem ml., s nímž – jak všichni víte – názorově do značné míry souzníme. Přinejmenším pokud jde o neudržitelnost tzv. společného vzdělávání v té šílené podobě, kterou nám pí Valachová et consortes naordinovali formou příslušných ustanovení školského zákona. Pan předseda Klaus mne požádal, zda bychom mu rovnou nenavrhli novelizaci těchto ustanovení. Protože se jedná bezesporu o unikátní šanci, která se nemusí opakovat, přislíbil jsem mu, že se o to pokusíme.
Výsledkem mnoha hodin společné práce byl návrh kompletní změny celé konstrukce hrubě dysfunkčního systému, promítnutý do návrhu tzv. věcného záměru novelizované části školského zákona. Stávající paragrafy totiž nelze nijak upravit či pozměnit – je bezpodmínečně nutné stavět tak říkaje na zelené louce, pochopitelně s využitím leckterých osvědčených stavebních prvků z právních úprav „předinkludentálních“.
Lapidárně řečeno, věcný záměr sděluje pokud možno srozumitelně, co je nutno zakotvit zákonem, čeho a jak má být novou úpravou dosaženo, a také přesvědčivě odůvodnit, proč se tak má stát. Teprve po dosažení shody na těchto pomyslných základech nové stavby lze koncipovat paragrafované znění.
Mgr. V. Klausovi jsme výsledný „produkt“ zaslali před koncem roku – na jeho přímou reakci čekáme. To je také důvodem, proč vám zatím nepošlu náš text: bylo by jistě nepatřičné, kdyby začal kolovat dříve, než se s ním seznámí jeho hlavní adresát.
Dále jsem se v úterý 2. ledna zúčastnil setkání zástupců asociací ve školství s novým ministrem školství Ing. Plagou. Osobně jsem byl opravdu příjemně překvapen tím, jak dobře je nový šéf resortu orientován ve všech otázkách, o nichž se rokovalo. Tzv. společné vzdělávání patřilo pochopitelně k hlavním tématům (resp. bylo zřetelně „nejhlavnější“), proto jsem se mj. zmínil i o probíhající kooperaci s předsedou školského výboru – a hned po skončení jednání jsem byl požádán ředitelem kabinetu ministra, zda bych mu náš návrh věcného záměru novely zákona neposlal. Což jsem učinil a již jsem obdržel nejen formální poděkování, ale i odpověď v tom smyslu, že se těší (přinejmenším pan ředitel kabinetu) na další spolupráci.
Jakmile budeme mít nějakou konkrétní zpětnou vazbu ze Sněmovny či z MŠMT, budeme vás pokud možno obratem informovat.
Na závěr bych k vám měl velkou prosbu. Mějte prosím strpení při plánování všech forem protestů proti diskriminačním krokům současného aparátu MŠMT ve věci financování podpůrných opatření. Naším cílem není totiž nic menšího, než celý ten absurdní „systém“ podpůrných opatření postavit z hlavy na nohy (což, jak známo, prý svého času učinil starý Marx s Hegelovou dialektikou), a pro celý segment speciálního školství vymoci úplně odlišný systém financování – aby bylo možno vše, co pro svou práci speciální školy potřebují, obdržet v rámci řádného rozpočtu. Podle našeho pevného mínění je totiž samotná speciální škola jako taková „podpůrným opatřením“ pro daný typ žáků se SVP, a není tedy nejmenší důvod pro to, aby se ještě musela u již tak přetížených poradenských zařízení doprošovat přidělení něčeho, o čem je schopen neskonale kompetentněji (navíc ne po týdnech či měsících, ale v reálném čase!) rozhodnout sám ředitel školy. Nejenže bychom tím dosáhli prokazatelně efektivnějšího nakládání s veřejnými prostředky, ale mohly by úplně zaniknout nynější obludně nakynulé administrativní hrátky.
Ještě jednou vám všem přeju všechno dobré v čerstvě „vylíhlém“ kalendářním roce – držme si palce, ať se vše v dobré obrátí! Buďme lehce optimističtí, leč po mnoha zkušenostech i ostražití. A vědomi si síly svých zkušeností a odborných znalostí, stále připraveni čelit všem těm, pro něž má angličtina pěkný terminus technicus „arrogant ignorance“, tedy nadutá nevědomost (jména čelných nositelů si jistě každý hravě dosadí sám). Neboť - jak již správně říkal jeden starý moudrý Říman - „Si vis pacem, para bellum.“, neboli „Chceš-li mír, chystej se na válku.“ (Publius Flavius Vegetius Renatus – De Re Militari).
Martin Odehnal