Aktuality

Kartous, Laurenčíková a Britské listy

Britské listy ve svém internetovém vysílání uvedly v minulých dnech rozhovor mezi redaktorem Britských listů panem Kartousem a multipředsedkyní a odbornicí na cokoliv, praxí však jen letmo políbenou paní Laurenčíkovou (
http://blisty.cz/art/82426.html
) . Jak jinak než o inkluzi. Během rozhovoru jsem se musel několikrát utvrdit, že se nedívám na relaci poplatného redaktora socialistické Československé televize s předákem (genderově správně předačkou) brigády socialistické práce. Jen plnění plánu inkluze v měrných jednotkách mi tam chybělo. Pan Kartous se cíleně ptal na předem dohodnuté otázky tak, aby paní Laurenčíková mohla zúročit předem připravené odpovědi. Alespoň to z vedení rozhovoru kouká jak sláma z kapes.
Na srdci jim ležely iracionální mediální útoky proti inkluzi ve vzdělávání uveřejňované v deníku Blesk a nepřátelské postoje některých společností, zvláště pak Asociace speciálních pedagogů. V rozhovoru opět zazněla demagogická tvrzení, která oba protagonisté používají již dosti dlouho. Opět bylo možné slyšet tvrzení o tom, že inkluze je krokem k proměně kvality vzdělávání, bystřejší žáci pomáhají zvládat úkoly těm pomalejším, aniž by se to dotklo celkové úrovně vzdělávání ve třídě (pozn. autora: Ti nejlepší se stanou jakýmisi asistenty těch, kteří z různých důvodů nestačí), jak se změní postoj žáků ke škole, protože do ní budou přece chtít chodit, že v zemích, kde se na cestu inkluze vydali, se zlepšuje kvalita vzdělávání (pozn. autora: Asi proto je ve Velké Británii o tolik procent vyšší negramotnost než u nás) atd. atd. Tentokrát paní Laurenčíková nepoužila své vskutku originální tvrzení z televizního pořadu „Máte slovo“, že díky existenci základních škol praktických (dříve zvláštních) jsme přišli o stovky kvalitních lékařů a právníků a ani názor na vyléčitelnost lehké mentální retardace, který vyjádřila politička, které radí. Nicméně celkový dojem z jejího vystoupení vyzněl velmi podobně.
V rozhovoru Laurenčíková opět použila teorie o tom, jak někteří předáci Asociace speciálních pedagogů záměrně manipulují pedagogickou veřejnost svými pokroucenými teoriemi, jak zastrašují speciální pedagogy teoriemi budícími strach o práci, o další budoucnost v zaměstnání. Ještě měla připojit přání klidu na práci, několik slov o renegátech sabotujících klid a mír a bylo by to kompletní. Ještě paní Laurenčíkové chyběla modrá košile a svazácká kravata. Poněkud zapomněla, že reprezentuje názor úzké skupiny osob sytících se přáními a ne odbornými posouzeními reality inkluze. Ty jsou vesměs velmi pochybující o reálnosti úspěchu totální inkluze zvláště u mentálně retardovaných žáků a u zvažované inkluze žáků z dětských domovů se školou, tedy těch, kteří bývají zdrojem trestné činnosti a násilného chování.
Laurenčíková se rovněž zabývá „pomlouvačnou kampaní“ vůči nestátním neziskovým organizacím, které vykonávají jen to nejlepší v tématech, co stát nevidí. Nicméně z informací z MPSV mimo tento rozhovor jsem se utvrdil v názoru, že neziskový sektor se díky svým dominantním organizacím stal platformou extrémních levičáků, kteří infiltrací do státních resortů čerpají finanční prostředky. Ty posléze využívají především pro svůj provoz a běžné dítě jejich efekt nepozná. Jak jinak nazvat snahu vytvořit pod deštníkem MPSV paralelní síť dětských výchovných zařízení a náhradní rodinné péče s vlastním rozpočtem čerpaným ze státní kasy, vedle těch, které již mají mnoho let vybudovanou síť organizací státních. Neodsuzuji existenci neziskovek, stát je potřebuje. Nicméně jejich práci devalvuje několik lehkoživků, kteří ve jménu vlastní pravdy pouze kážou, ale faktická práce za nimi vidět není.
Jiří Pilař, speciální pedagog
Jiří Pilař 473 07. 06. 2016

Kategorie:

Předseda ASP ČR ke sčítání Romů ve školách

Jiří Pilař
ÚHEL POHLEDU
Sčítání Romů ve školách se jeví jako služba pro některé druhy podnikání
Česká školní inspekce se opět „pochlapila“ a začíná, již podruhé, počítat romské žáky v základních školách praktických. Dopis náměstka ústředního školního inspektora uvádí toto „rychlé šetření“ (nebo třeštění?) dopisem všem dotčeným ředitelům základních škol praktických, jichž se tato aktivita aktivistů z ČŠI týká.
Odkazuje na plnění Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR, kterým se naše republika zavázala k provádění každoročního šetření ke zjištění počtu romských žáků vzdělávaných podle přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením v rámci programu základního vzdělávání. Náměstek ústředního školního inspektora úkoluje ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti. Důvodem asi bude dílem posměch a dílem rozhořčení ze strany odborníků při minulém šetření, které spáchali jednak školní inspektoři a jednak pracovníci Úřadu veřejného ochránce práv společně s vybranými aktivisty z několika neziskovek. V závěru dopisu pan náměstek dokonce ředitele upozorňuje, že v případě, když šetření odmítnou, bude do školy vyslán inspekční pracovník, který provede sčítání romských dětí sám, ale odpovědnost za samostatnou práci inspektora dále ponese ředitel školy. Tedy ředitel bude mít zodpovědnost za práci svého kontrolního orgánu? Zároveň v dopise upozorňuje, že taková škola může být podrobena státní kontrole. Jsme ještě v postbolševické společnosti, anebo předpona post pozvolna mizí v mlze?
Zvolená kritéria, jak determinovat romského žáka od neromského, která uvádí pan náměstek ČŠI, jsou prý z pera ministerstva práce a sociálních věcí. Loni když jsem zjišťoval původce, mi bylo sděleno, že prý pocházejí od odborníků odněkud z bruselských struktur. Kritéria jsou mimo jiné: „Za romského žáka/žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“ (z dopisu náměstka ústředního školního inspektora ředitelům základních škol praktických)
Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.
Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření „výzkumníci“ z Úřadu ombudsmana ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. Nabízí se otázka, proč nejsou tomuto šetření podrobeny i běžné základní školy, z nichž právě přichází impulz, že žák na běžné vzdělávání nestačí. Proč jsou opět stavěny do pozice viníka školy, bez jejichž existence by se negramotnost v naší populaci blížila počtům v zemích, které nám jsou dávány za vzor (Británie, Španělsko, Francie, dokonce i SR). Vzdělávání Romů v ČR je dlouhodobý problém, ale není dominantním tématem pro školy speciální, jak neodborníci běžně mylně uvádí, nýbrž školy běžného vzdělávacího proudu, které neumí dlouhodobě pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. A samozřejmě i pro pedagogické fakulty.
V roce 1960 bylo Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, přibližně 30 procent, v roce 1970 již nebyl počet Romů bez zkušenosti se školou vyšší než 10 procent a v současné době stát zajišťuje téměř stoprocentní školní docházku, byť záškoláctví romských žáků je stěžejním problémem, nikoliv však vinou škol. Přesto některé země kritizují Česko, které se jako jedna z mála evropských zemí snaží řešit vzdělávání romských dětí systémově a je jednou z nejúspěšnějších. Proč se nikde neakcentují závěry sledování Agentury EU pro základní práva ve sdělení komisařky pro lidská práva Viviane Redingové z roku 2012? Že by se to někomu nehodilo do podnikatelského záměru?
Ve zkratce: vzorek 22 tisíc osob z 11 členských zemí EU – Česka, Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka, Portugalska, Bulharska a Rumunska – sděluje: „Úroveň vzdělání mají Romové v ČR nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí – byť není dobrá... Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnějšía mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích... Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“
Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami amajoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost, až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.
(Lidové noviny, 25.9.2013)
Jiří Pilař 470 27. 09. 2013

Kategorie:

Tento web nepoužívá jiné než nezbytné soubory cookies.