Aktuality

Sdělení předsedy ASP ČR

Vážení,
dne 5.  5. 2015 jsme pocítili první výhodu členství v Unii zaměstnavatelských svazů. S naší peticí jsme se dostali do programu jednání resortní
Rady hospodářské a sociální dohody
, tzv. „Malé tripartity“, jednání, jemuž předsedal pan ministr Chládek.
Tomuto jednání předcházelo hodinové jednání u náměstka pro regionální školství Mgr. Jaroslava Fidrmuce, u něhož jsme s předsedou CESHA Ing. Zajíčkem domluvili základní kroky při nahrazování přílohy RVP ZV LMP. Panu náměstkovi, který neustále tvrdil, že nikdy na MŠMTnechtěli zrušit program LMP bez náhrady a ani základní školy praktické, předseda ASP připomenul kdy a kolikrát to z úst pracovníků ministerstva zaznělo při oficiálních jednáních.  
Na jednání resortní
Rady hospodářské a sociální dohody
 byly sděleny informace o jednání pracovní skupiny k LMP, kdy se přítomní shodli na návrhu ASP ČR o nutnosti přepracování RVP ZV.
Výsledkem jednání je následující:
K 1. 9. 2016 bude přepracován RVP ZV s tím, že vše potřebné, obsažené v příloze LMP, bude vtěleno do RVP ZV a s koncem platnosti přílohy začne platit přepracovaný RVP ZV bez přílohy LMP. Zároveň bylo z naší strany připomenuto, že jsme připraveni se na inovaci RVP ZV aktivně podílet.
Pokud nebude upravený RVP ZV hotov, nebude zrušena ani příloha LMP.  Bylo dohodnuto, že vše nové bude
bude platit od prvních ročníků ZŠ.
Žáci zařazení před 1. 9. 2016 od první třídy až do deváté třídy, se budou vzdělávat dle stávajícího programu.
Tato dohoda bude obsažena v usnesení „malé tripartity“, čímž se stane materiálem, na němž se dohodli vládní představitelé, odbory a zaměstnavatelé.
Na jednání tripartity jsem sdělil, že podpora ministra, o kterou požádal proti lživým tvrzením předsedy Amnesty International a Úřadu vlády ČR a jeho sekce pro lidská práva, bude právě „Petice“ organizovaná ASP ČR, pod níž se již v těchto dnech shromažďují tisíce podpisů.
Jednání tripartity trvalo bezmála tři hodiny. Výsledné usnesení naformulované panem náměstkem a schválené všemi přítomnými znamená významný posun na oficiální úrovni vůči všem lžím, které vypouští pracovníci Úřadu vlády ČR a neziskových organizací. Slovy pana ministra: 
„Inkluze bude probíhat v té míře, aby nepoškodila žáky a nebyla realizována nepřipravenými učiteli.“
 
Naše názory formulované v petici  a opakovaně i během jednání tripartity, získaly podporu napříč přítomnými zástupci resortů, odborů a zaměstnavatelských svazů a proti se nevyjádřili ani zástupci MŠMT.
To je, myslím, maximum, čehož bylo možné dosáhnout.
Asociace speciálních pedagogů musí nutně dávat jasně najevo jednotu svých členů i osob, které s námi třeba pouze sympatizují a členy asociace z různých důvodů nejsou (třeba že jim je členský příspěvek 300 Kč za rok částkou nabourávající rodinný rozpočet). Je třeba, abychom aktivně podporovali názory obsažené v petici ASP ČR a Prohlášení odborných asociací ve vzdělávání a pokud možno s podpisovými archy plnícími se podpisy je šířili dále. S několika málo tisíci podpisy nebudeme pro ministerstvo a natož pro vládu zajímaví a přestanou se s námi bavit.
S pozdravem
PaedDr. Jiří Pilař, předseda ASP ČR

Jiří Pilař 421 13. 05. 2015

PETICE 21. 4. 2015

Rada ASP ČR podepsala 21. dubna 2015 společně s dalšími asociacemi ve vzdělávání společné prohlášení k záměru MŠMT zrušit přílohu RVP ZV pro vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením bez náhrady.
Zároveň schválila text petice, která je od tohoto dne šířena. Pozor - petice je vyhlášena jen do 20. května 2015! Rada ASP vyzývá všechny, komu není lhostejné, že se chystá zrušení přiměřeného vzdělávání pro žáky s LMP, aby petici nejen podepsali, ale i šířili!
Prohlášení a petice jsou ke stažení níže.

Správce webu 409 22. 04. 2015

Marcela Bernardová k záměru zrušení přílohy RVP ZV LMP

PhDr. Marcela Bernardová, tajemnice ASP ČR:
Návrh novely školského zákona byl poslanci PČR přijat. Nedávno jsem slyšela vyjádření jak je dobré, že novela školského zákona byla přijata – otevírá se tím možnost čerpání až devadesáti miliard korun z fondů Evropské unie.
Je správné, že má ČR otevřenou cestu k čerpání finančních prostředků, na které by patrně bez novely školského zákona nedosáhla. Je správně, že právě školství má takovou váhu nejenom pro fungování ČR, ale především pro Evropskou unii.
Ujištění o tom, že se speciální vzdělávání rušit nebude (občas je přímo zmíněn termín základní školy praktické) zaznělo opakovaně ze všech stran. Dokonce i ze strany organizací, které prosazují neodbornou a plošnou inkluzi nejpozději včera. Není divu, jsou to ve velké řadě organizace, které s čerpáním finančních prostředků rády pomohou.
Jaká jednání budou nově probíhat?
Právě probíhají jednání o existenci upravené přílohy ve vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací (RVP ZV příloha LMP). NÚV připravuje zrušení přílohy LMP. Argumentem je zadaný požadavek ze strany MŠMT. Zrušení RVP ZV příloha LMP, upravující vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací je požadováno z různých míst, od ministerstev se zcela jinou působností, než je školství, až po organizace, jejichž členové ani nejsou schopni poskytnout své pedagogické portfolio – prostě proto, že žádné nemají. 
Veřejnosti je opakovaně podsouvána myšlenka o segregačním speciálním vzdělávání podle upravené přílohy RVP ZV, která „prý“ diskriminuje žáky s lehkou mentální retardací. Dokonce se objevil názor, že tuto přílohu ve vzdělávání nepotřebujeme. V této souvislosti je zmiňována dvoukolejnost našeho vzdělávacího systému – nehovoří se o dvoukolejnosti v souvislosti s víceletými gymnázii, ani v souvislosti se středním vzděláváním, nebo alternativním školstvím, ale pouze v souvislosti se základním vzděláváním na školách samostatně zřízených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, právě v souvislosti s upravenou přílohou pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. 
Zrušení upravené přílohy je plánováno bez náhrady
Co to znamená? Pokud by se měla upravená příloha zrušit (důvody jsou uváděny různé – název, dvoukolejnost základního vzdělávání, nepotřebnost této přílohy, nadbytečné zařazování žáků do tohoto vzdělávacího programu z řad romské populace, atp.) je nezbytně nutné vstoupit do RVP ZV a zapracovat možnost vzdělávat žáky s lehkou mentální retardací například do Oddílu D, Kapitoly 8. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve školním vzdělávacím programu, vypracovaném podle RVP ZV. Bez zásahu do RVP ZV tato změna možná není. Řada lidí hovoří o skutečnosti, že tato kapitola již takové vzdělávání umožňuje a upravená příloha tak může být opravdu zrušena bez náhrady. Ano, umožňuje, ale bez odbornosti, individuálního a odpovídajícího přístupu k jednotlivým žákům s mentálním handicapem. 
RVP ZV vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací neřeší – tento typ zdravotního postižení řeší právě upravená příloha LMP. Kapitola 8., umožňuje vypracování individuálního vzdělávacího plánu pro každého žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (ADHD, poruchy chování, specifické poruchy učení, zdravotní znevýhodnění….), ale není určena pro vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Mentální retardace je v systému vzdělávání specifikem, které vyžaduje vysokou odbornost, dlouholetou praxi a také vzdělávací program, který umožní těmto žákům dosáhnout na co nejvyšší kompetence ve vzdělávání, namísto pouhé „výroby“ řady mladých lidí, prodlužujících fronty na Úřadu práce. Není pravda, že žáci, kteří absolvují vzdělání na základních školách praktických, jsou žáky, kterým je upřena možnost vysokoškolského studia. Jsou to žáci, ze kterých budou dobří řemeslníci a úspěšní absolventi odborných učilišť.
Upravený vzdělávací program pro žáky s lehkou mentální retardací je zcela ojedinělý a při realizaci odborného vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací bychom měli uvažovat především o jeho odborném využití, případně zdokonalení, ne o jeho prostém zrušení. Naprostá většina těch, kteří se snaží o zrušení upraveného vzdělávacího programu určeného pro žáky s lehkou mentální retardací, jsou v oblasti pedagogiky laiky, kteří nemají se vzděláváním těchto žáků vlastní pedagogickou zkušenost. Odborně se v problematice neorientují, neznají obsah tohoto upraveného vzdělávacího programu a ke školství by se neměli vyjadřovat jen jako laikové.
Zrušení upravené přílohy RVP ZV je požadováno bez jakéhokoliv povědomí žadatelů, jak by měli žáci s lehkou mentální retardací být dál vzděláváni. Systém základního vzdělávání ČR má v RVP ZV a RVP ZV příloha LMP velkou devizu v možnosti rovného přístupu ke vzdělávání – výstupem obou vzdělávacích programů je základní vzdělání. Speciální vzdělávání pak není žádnou druhou kolejí, ale samostatným odborným vzděláváním. Možná, že celý problém vychází z názvu upraveného vzdělávacího programu, pravděpodobněji však z naprostého nepochopení podstaty tohoto dokumentu. Upravená příloha RVP ve vzdělávání je velmi dobře vypracovaný materiál a pouhé katalogy podpůrných opatření tento vysoce odborný materiál nemohou nahradit.
Znění právních prováděcích předpisů bude dalším z nových jednání.
Objevují se názory, že s novelou školského zákona dochází k významné změně ve smyslu odstranění segregace ve vzdělávání a k velké změně ve financování speciálních vzdělávacích potřeb žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím si, že školský zákon je bez prováděcích právních předpisů materiálem, který byl již dříve nazván „bianko šekem“. Posečkejme tedy s oslavou „narovnaného“ přístupu ve vzdělávání, jak se osvědčí nové změny v praxi a posuzujme jejich naplnění až po provedení jejich objektivního zhodnocení.
Možná je třeba vzít na vědomí, že se uvažuje také o redukci školských poradenských zařízení. Možná se uvažuje o zrušení SPC a jejich náhradou by mohla být školní poradenská zařízení. Vše tomu v souvislosti s tvorbou katalogů podpůrných opatření nasvědčuje. Nasvědčuje tomu také snaha o zrušení speciálního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací a zachování speciálního vzdělávání na základních školách speciálních. Nakonec se naskýtá otázka, k čemu by ŠPZ byla dobrá, když katalogy podpůrných opatření jsou určeny pedagogům základních škol?
Bez upravené přílohy RVP ZV nelze hovořit o existenci základních škol praktických nebo možnosti odborného speciálního vzdělávání žáků s lehkou mentální retardací. Zrušením možnosti vzdělávat odborně žáky s lehkou mentální retardací lze tento krok označit za popírání jednoho z principů demokracie – možnosti volby.
Je třeba si uvědomit, že existují a budou existovat žáci, kteří ke své úspěšné vzdělávací dráze v systému základního vzdělávání potřebují odbornou speciálně pedagogickou péči.

Marcela Bernardová 513 28. 03. 2015

Příspěvek P. Svobody na kulatém stolu na MŠMT

Na "kulatém stolu" ke zrušení přílohy RVP ZV LMP na MŠMT dne 26.3.2015 přednesl PaedDr. Pavel Svoboda:
Vážené dámy, vážení pánové,
po opakovaných jednáních v různých komisích, mnohých článcích a reportážích v médiích, je zřejmé, že RVP ZV LMP je odzvoněno. A potažmo, v blízkém časovém horizontu, pozvolna zaniknou i základní školy praktické. Veškeré proklamace, které tuto situaci nepředpokládají, jsou liché a nepravdivé.
Takže – cíli a diktátu EU, mohutně podporovanému všemi možnými neziskovými organizacemi a osvícenými „odborníky“, bude dosaženo! Sláva!
Ale jaká bude budoucnost? Uvědomujete si, že v našem školském systému zanikne jeden segment, který měl, přes veškerou kritiku, výbornou úroveň a úspěchy? Který podle mne, dlouholetého praktika, vůbec nebyl špatný! Uvědomujete si, že zánikem škol, které vzdělávají žáky s lehkou mentální retardací, zanikne alternativa? A že každé dítě bude povinně integrováno? Není tohle námět na řešení ombudsmanem? Vždyť to je nepochybná diskriminace. Nechme rodičům a dětem volbu! Ať si mohou, po důkladném posouzení odborníky, vybrat pro své dítě optimální vzdělávací dráhu. A je jedno, zda prostřednictvím integrace či vzděláváním ve speciálních školách.
Současná situace a konečné navrhované řešení naprosto neodpovídají většinovému názoru odborníků ze skutečné praxe. A taky rodičů. Četl si někdo z realizátorů, velmi často jen poučených laiků, tohoto vzdělávacího džihádu, diskuse ke článkům k tomuto tématu se vztahujících? Asi ne, protože jinak by nemohl tak ostentativně pohrdat vox populi. Vždyť to, co prosazujete, skoro nikdo v terénu a společnosti nechce! Přiznejme si to! A viděli někdy tito akademičtí odborníci a další angažovaní pseudoodborníci skutečnou školu, děti v ní? A to nejenom při přestřihování slavnostních pásek, ale především v běžném životě?
Zajímalo by mne, kdo zhodnotí dopady této transformace a kdo bude trestně odpovědný za následky tohoto nezodpovědného experimentu?! Za poškozené a traumatizované osobnosti povinně integrovaných dětí s LMP, za nevratný zánik části speciálního školství.
Před 2 lety jsem si udělal soukromé zjišťování úspěšnosti integrace dětí s lehkým mentálním postižením na základních školách. Odpověděli mi ředitelé zastupující cca 75.000 žáků, tedy celkem slušný vzorek. A víte, že jediné integrované dítě nedostalo možnost předvést své schopnosti ani v kultuře, ani ve sportu? Tohle chceme, takto má vypadat šťastné dítě?
Vážení, s odkazem na již řečené se ptám „To opravdu zmizel zdravý rozum a zůstala jen servilní schopnost podřizovat se nesmyslům?“
Prosím o doslovný zápis mého vystoupení. Chci mít důkaz, že za tyto připravované změny nejsem zodpovědný taky já.

Správce webu 426 27. 03. 2015

Prohlášení předsedy ASP 26. 3. 2015

Školský zákon - vzdělávací kompromis
Před nedávnem byl poslanci schválen poslední návrh novely školského zákona. Konečná podoba nemůže zcela vyhovovat nikomu, ale pámbů zaplať za kompromis, který z četných debat u kulatých stolů s ostrými hranami mezi poslanci, úředníky, odborníky a příslušníky různých neziskovek vzešel. Nakonec je dobře, že se v textu zrcadlí více názory odborné veřejnosti než přání různých aktivistů, ať již pocházejí z neziskového či ziskového sektoru.
Schvalování předcházelo několik let dohadování, obviňování, dokazování, které vzdělávané skupiny diskriminujeme, leckdy již jen tím, že je nutíme plnit Ústavou ČR danou povinnou základní školní docházku. Ministerstvo školství pod vlivem tlaku prosazování inkluze „za každou cenu“ ze strany některých neziskových organizací, které se často nejen názory, ale i personálně prolínají s Radou vlády pro lidská práva, vládní Agenturou pro sociální začleňování či Kanceláří veřejného ochránce práv, se již po několik let snaží nalézt kompromis mezi přáními těchto aktivistických sdružení a opodstatněnými názory odborné veřejnosti. Nutno poznamenat, že se mu to zjevně příliš nedaří a jeho představitelé kroky, hledajícími kompromisní cestu mezi řešením politickým a odborným spíš připomínají neohrabané tanečníky mezi vejci, která praskají pod jejich kroky. Tak se již běžně stává, že při bilaterálních jednáních je dáno za pravdu zástupcům odborných asociací pedagogů a psychologů, ale vzápětí již ministerští hledají kroky jak odbornou veřejnost poněkud obejít, aby byly uspokojeny zájmy výše zmíněných neziskovek.
Jádrem problému je utkvělá představa aktivistů, že do základních škol praktických jsou neoprávněně zařazovány romské děti. Tyto své představy vyjadřují pomluvami našeho státu, které adresují to do Bruselu, tu do Štrasburku, aby pak získávaly na svoji činnost slušné státní dotace. A vůbec jim nevadí zjištění České školní inspekce, která již v roce 2009 provedla šetření ve 171 školách, v nichž sledovala 15 894 žáků. Sama ve své zprávě „Informace z tematické inspekce v bývalých zvláštních školách“ uvádí, že z tohoto počtu žáků bylo šetřením zjištěno 110 žáků bez správné diagnostiky, což se rovná počtu 0,69% z celkového počtu (romských žáků z tohoto počtu bylo 29, což se rovná 0,18% z celkového počtu sledovaných žáků). Počet žáků bez prokázaného souhlasu zákonných zástupců byl tehdy zjištěn v počtu 179 žáků, což se rovná 1,09% z celkového počtu sledovaných žáků. Tedy v souladu s platnou legislativou bylo správně zařazeno 98,22% žáků z celkového počtu sledovaných. A od té doby rozhodně k navyšování nesprávně zařazených žáků nedochází, protože poradenská zařízení, jsouce pod velkým tlakem, velice váží, než dají souhlas ke vstupu do speciální školy. Je samozřejmé, že každé nesprávně zařazené dítě, je zcela jednoznačně chybný postup. Ale z četnosti jasně vyplývá, že se nejedná o systémový nedostatek, ale individuální pochybení.
Z uplynulých diskusí mne fascinovalo, jak mnoho z lidí ohánějících se demokracií, svobodou slova, právem na vlastní názor a bojem proti diskriminaci je ve své podstatě extrémními militanty. Jakmile jim někdo sděloval, byť v daném oboru podstatně erudovanější, že v některých svých zásadních názorech nemají pravdu, stal se téměř jejich třídním nepřítelem. Mnohdy nemohu věřit vlastním očím, jak tito „takyodborníci“ pedagogy a psychology, kteří se skutečně léta vzděláváním zabývají a s žáky vyžadujícími speciální přístupy ve vzdělávání konkrétně pracují, označují za brzdy dalšího rozvoje vzdělávacího systému jen proto, že zpochybňují některé jejich praxí nepodložené teorie. Z mnoha příspěvků aktivistů z neziskovek do této diskuse jak rudý prapor ční filosofie „všechno všem a každému vše podle jeho přání“. Tato myšlenka je sice lákavá, ale my starší si živě vybavujeme, kam až může dojít.
Myslím, že novela školského zákona má ještě jedno pozitivum a to že ti, kteří se svými nadoblačnými vizemi příliš neuspěli, začínají alespoň částečně přebírat některé myšlenky, po celou dobu sdělované odborníky. Je příjemné sledovat, jak si osvojují to, co ještě před nedávnem kritizovali. Jen poněkud zapomínají ve svých chytristikách uvádět zdroje, které je k těmto názorovým kotrmelcům přivedly. Dokonce se z jejich řad dovídáme, že speciální školy nikdy rušit nechtěli, jak tvrdí jeden z předáků Člověka v tísni, prý že to je dezinformace „druhého tábora“ (myšleno speciálních pedagogů). Nicméně vzápětí sdělí, že psychologické testy jsou hloupé a mají na vině přestup žáků z běžných základních do speciálních škol. Ještě, že si jejich různá prohlášení a tiskové zprávy archivujeme. Jak krátkou mají při svém mládí paměť.
Poslední novelou zákona určitě nebude ohrožena úroveň vzdělávání romských žáků, jak se v médiích také můžeme dozvědět. Naopak vidím prostor k dalšímu zlepšování situace v této oblasti a věřím, se můžeme dále posunout závěry výzkumu prezentované eurokomisařkou Viviane Redingovou (2012), který jsme na rozdíl od různých obviňování České republiky z diskriminace v médiích ani nezaznamenali. Tedy jen ve zkratce. Úroveň vzdělání a uplatnění na trhu práce mají dle této studie Romové v České republice nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí (včetně Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka apod.) – byť samozřejmě není dobrá (vzorek 22 000 osob). Podíl středoškolsky vzdělaných Romů v naší zemi dosahuje téměř 30% oproti průměrně 15% v dalších zemích. Na to navazuje počet 40% zaměstnaných Romů u nás oproti 10 – 20 % v ostatních sledovaných zemích atd. Z těchto údajů vyplývá, že se náš stát naopak velice snaží vzdělávat všechny své žáky a to bez ohledu na rasu či barvu pleti a že se nemáme rozhodně za co stydět. Někdy improvizujeme, to je pravda, ale nemůžeme říkat, že systém je nastaven a priori ve smyslu omezování práva na vzdělání dětí ze socioekonomicky slabých skupin obyvatel.
Dnes má drtivá většina romských dětí ukončenou povinnou školní docházku, díky její vymahatelnosti u nás existuje ve srovnání s jinými evropskými zeměmi jenom minimální negramotnost a to, byť to si to někteří nechtějí připustit, právě zásluhou základních škol praktických, dříve zvláštních škol. Na tyto školy navazují odborná učiliště s pestrou škálou učebních oborů, vycházejících z potřeb zaměstnavatelů. Není to sice stav idylický, Každopádně paradoxně otevírající větší uplatnitelnost na trhu práce těmto absolventům, než absolventům běžných středních odborných učilišť. S tímto se jinde v Evropě v podstatě nesetkáme a možná i proto jsme ve výše uvedeném průzkumu obstáli se ctí.
Myslím si proto, že bychom se odpovídajícími ustanoveními zákona, který poskytuje prostor pro systematickou práci v rámci prevence školní neúspěšnosti mohli dočkat ještě dalších potřebných zlepšení celkové situace v oblasti vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Tolik diskutované vypuštění pátého odstavce nově zařazeného § 16 a, který hovořil o potřebě respektování nejnovějších poznatků vědy pracovníky v poradenských zařízeních, nikomu nikterak neublíží. Jednalo se pouze o prázdnou floskuli, která naprosto zbytečně vzbudila některé vášně. Asociace speciálních pedagogů původně navrhovala zrušit celý tento paragraf, protože je v něm obsažen text, který ve svých podrobnostech patří spíše do chystané poradenské vyhlášky, než do zákonné úpravy.
Zákon v § 16 hovoří o podpůrných opatřeních, která mají reflektovat zdravotní stav a další životní podmínky, v nichž dítě vyrůstá. Jejich členění do pěti stupňů může vyvolávat diskuse, nicméně definované stupňování nadstandardní podpory školní péče je jednou z možností jak tuto péči kvantifikovat finančně. Otázku však vyvolává způsob, jakým se ministerstvo zhostilo potřeby vytvořit podpůrné materiály pro učitele. Z evropských peněz zadalo v podstatě tentýž úkol jednak své přímo řízené organizaci a zároveň doc. Michalíkovi z Pedagogické fakulty v Olomouci, k němuž na tento projekt doputovalo mnoho miliónů korun. Myslím si, že jde o nehospodárné vynakládání svěřených prostředků, zvláště pak když máte tuto „těžkou“ literaturu v rukou (jsou to vskutku váhově mocné svazky) a můžete si počíst. Navíc je zajímavé i to, že na Michalíkově úkolu významně participují stejné neziskovky, které tak zuřivě prahnou po rušení základních škol pro žáky s mentální retardací.
Teď má ministerstvo problém jak z celé šlamastiky vybruslit, podle koho začít koncepčně pracovat. Ať rozhodne jakkoliv, nebude to dobře. Jeho přímo řízená organizace je v zajetí politikaření ministerstva a Michalíkův tým se zaštiťuje státní nevládní organizací, která má díky své zahraniční činnosti po zásluze skvělé renomé, ale její tuzemská větev odbornému rozvoji potřebných dětí příliš nepomáhá.
Nyní přichází na pořad tvorba vyhlášek a potřeba úprav v rámcových vzdělávacích programech, jejichž úkolem je rozpracování schváleného zákona do použitelných norem. Zde by mohl být další prostor k likvidaci základních škol praktických, ale doufejme, že pouze slyším trávu růst. Přes výše uvedené chci věřit, že schválený zákon ve své kompromisní podobě přinese jisté ochladnutí ve vzdělávacím kotli. A tak můžeme doufat, že pod ním nebude nikdo ve jménu svých zištných představ přikládat neekologické palivo, jímž by zase začal otravovat své okolí.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Jiří Pilař 413 27. 03. 2015

Názor učitele

Vážený pane prezidente,
jsem členem asociace speciálních pedagogů. Píši však pouze za sebe.
Velmi Vám děkuji, že jste se zastal praktických, potažmo speciálních škol. Promiňte drobnou kritiku, ve Vašem projevu byly drobné nepřesnosti (praktická třída místo škola...), a možná byla škoda, že jste nezmínil, která znevýhodnění přesně myslíte - to zneužila okamžitě média, poukazováním na bezproblémovou integraci vozíčkářů.
Základní školy praktické jsou primárně určeny pro žáky s mentálním postižením (bez ohledu na národnost nebo barvu kůže). Od rozsudku D. H. versus stát do naší školy nebyl doporučen jediný Rom (ani Čech s tmavší pletí) - asi skokově všichni Romové zmoudřeli a již se mezi nimi žádný s mentálním postižením nevyskytuje.
Mám osobní zkušenosti z "běžné" základní školy, kde jsem byl na záskoku za nemocného učitele. Pro udržení školy drželi až 5 žáků nediagnostikovaných a zjevně zanedbávaných. V podmínkách běžné třídy bez speciálního pedagoga žáci s mentálním postižením opravdu brzdí kolonu. Bez adekvátní možnosti úspěchu a odpovídající péče se uchýlili k problémovému chování a rozkládali hodinu. Nemyslím si, že by asistent (může jím být téměř kdokoliv) situaci výrazně zlepšil, když s žáky bude pracovat pedagog bez speciálně pedagogického vzdělání.
Naše republika má vysoké procento funkčně gramotných (cca 85 %). Inkluzívní vzdělávání má krásnou myšlenku, stejně jako měla Francouzská revoluce. Na gilotině skončí mnoho základních škol praktických a s nimi i speciální školy (většinou jsou pod jednou střechou). Obávám se, že Vám budoucnost dá za pravdu a nebude se už k čemu vrátit.
S pozdravem
Mgr. Ivan Vrba, DiS.
ZŠ a PŠ Chotěboř
Hradební 529
583 01 Chotěboř

Správce webu 433 08. 02. 2015

Prohlášení předsedy ASP ČR 15. 1. 2015

Prohlášení předsedy Asociace speciálních pedagogů ČR
Asociace speciálních pedagogů České republiky je znepokojena výroky pana prezidenta Miloše Zemana a nemůže s nimi souhlasit. Jeho paušalizující formulace jsou na úrovni školských koncepcí před rokem 1989, kdy se děti striktně oddělovaly nejenom podle druhu, ale i podle stupně zdravotního postižení a zákonní zástupci byli až druhými v pořadí, kdo se k zařazení svých dětí mohl vyjadřovat.
Členům naší asociace a odborníkům, kteří mají opravdové a nejenom proklamované zkušenosti s výukou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsou známé limity při jejich inkluzi do běžných škol. Nicméně tyto se týkají jenom skutečně malého počtu z nich. Pan prezident není zjevně vůbec informován o demokratizaci našeho školství a současných trendech v zařazování dětí se zdravotním postižením do škol, byť to s sebou nese nemálo problémů a úskalí.
Stěžejní problémy, které limitují žádoucí směr realizace rovného přístupu ke vzdělání, vidím především v přípravě budoucích pedagogů, kteří nebývají, pokud nestudují přímo speciální pedagogiku, vysokými školami odpovídajícím způsobem k inkluzivnímu vzdělávání připravováni, dále v nedostatečné chuti některých stávajících učitelů se ve speciálně pedagogické problematice vzdělávat a především v nevyhovujícím způsobu financování regionálního školství, které svojí stávající filosofií brání vytváření malých třídních kolektivů, které umožní individuální přístup k jednotlivcům a rovněž nasazení potřebného počtu asistentů pedagoga.
Nicméně ani tyto rezervy neznamenají, že bychom měli ustupovat od základní myšlenky, kterou jsme po roce 1989 začali prosazovat: Vzdělávat žáky se zdravotním postižením v běžných školách pokud je to možné a umísťovat do speciálních škol pouze tehdy, pokud je to skutečně nutné. Nemůžeme od požadavků na vzdělání odtrhovat požadavky na socializaci. Obojí jsou úkoly školy, které musí zajišťovat.
Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR

Jiří Pilař 409 16. 01. 2015

Rada ASP ČR k novele školského zákona

V srpnu 2014 se ve vládě projednával ministerský návrh novely školského zákona.
Do poslanecké sněmovny byla novela zaslána v upravené podobě.
Pokud bude takto schválena, je odborné vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami - zdravotním postižením stavěno na rovinu poradenství a možnost zachování odbornosti ve vzdělávání je významným způsobem ohroženo.
Věříme, že ve sněmovně je řada odborníků, kteří sami začínali jako pedagogové, a kterým není zachování odborného vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami lhostejné.
Výhrady a návrhy ASP ČR v přiloženém souboru.

Správce webu 456 15. 09. 2014
Tento web nepoužívá jiné než nezbytné soubory cookies.