ASP ČR pořádá 12.4.2014 konferenci na téma "Odbornost ve vzdělávání" a po jejím skončení 3. Valnou hromadu asociace. Na valnou hromadu mají přístup členové ASP ČR, kteří byli nominováni za svou krajskou sekci.
Více v přiložených souborech.
Jiří Pilař
ÚHEL POHLEDU
Sčítání Romů ve školách se jeví jako služba pro některé druhy podnikání
Česká školní inspekce se opět „pochlapila“ a začíná, již podruhé, počítat romské žáky v základních školách praktických. Dopis náměstka ústředního školního inspektora uvádí toto „rychlé šetření“ (nebo třeštění?) dopisem všem dotčeným ředitelům základních škol praktických, jichž se tato aktivita aktivistů z ČŠI týká.
Odkazuje na plnění Akčního plánu opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci D. H. a ostatní proti ČR, kterým se naše republika zavázala k provádění každoročního šetření ke zjištění počtu romských žáků vzdělávaných podle přílohy určené pro žáky s lehkým mentálním postižením v rámci programu základního vzdělávání. Náměstek ústředního školního inspektora úkoluje ředitele škol, aby oni osobně začali sčítat romské děti. Důvodem asi bude dílem posměch a dílem rozhořčení ze strany odborníků při minulém šetření, které spáchali jednak školní inspektoři a jednak pracovníci Úřadu veřejného ochránce práv společně s vybranými aktivisty z několika neziskovek. V závěru dopisu pan náměstek dokonce ředitele upozorňuje, že v případě, když šetření odmítnou, bude do školy vyslán inspekční pracovník, který provede sčítání romských dětí sám, ale odpovědnost za samostatnou práci inspektora dále ponese ředitel školy. Tedy ředitel bude mít zodpovědnost za práci svého kontrolního orgánu? Zároveň v dopise upozorňuje, že taková škola může být podrobena státní kontrole. Jsme ještě v postbolševické společnosti, anebo předpona post pozvolna mizí v mlze?
Zvolená kritéria, jak determinovat romského žáka od neromského, která uvádí pan náměstek ČŠI, jsou prý z pera ministerstva práce a sociálních věcí. Loni když jsem zjišťoval původce, mi bylo sděleno, že prý pocházejí od odborníků odněkud z bruselských struktur. Kritéria jsou mimo jiné: „Za romského žáka/žákyni považujeme člověka, který se za něj/ni sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil(a), nebo je za takového/takovou považován(a) významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů.“ (z dopisu náměstka ústředního školního inspektora ředitelům základních škol praktických)
Nepředpokládám, že Česká školní inspekce chce zjišťovat, kdo má mít jaká práva kvůli své etnické příslušnosti. Spíš se můžeme domnívat, že hledá cesty, jak získat informace pro nevládní organizace, které s ní úzce spolupracují, aby pak společně mohly do světa hlásat, jak se u nás porušují lidská práva, jak odpíráme plnohodnotné vzdělání našim romským dětem, jak je naše země prosycena rasismem a xenofobií. Inu, je to již takový český folklor, že organizace žijící ze státních grantů a někteří státní úředníci pomlouvají svoji zemi v cizině.
Je otázkou, jak budou inspektoři, vlastně ředitelé, posuzovat děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé blonďaté. Při podobném minulém šetření „výzkumníci“ z Úřadu ombudsmana ve školách tvrdívali, že Romem je pouze dítě tmavovlasé a jeho blonďatý pokrevní sourozenec je jiného etnika než on. Nabízí se otázka, proč nejsou tomuto šetření podrobeny i běžné základní školy, z nichž právě přichází impulz, že žák na běžné vzdělávání nestačí. Proč jsou opět stavěny do pozice viníka školy, bez jejichž existence by se negramotnost v naší populaci blížila počtům v zemích, které nám jsou dávány za vzor (Británie, Španělsko, Francie, dokonce i SR). Vzdělávání Romů v ČR je dlouhodobý problém, ale není dominantním tématem pro školy speciální, jak neodborníci běžně mylně uvádí, nýbrž školy běžného vzdělávacího proudu, které neumí dlouhodobě pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. A samozřejmě i pro pedagogické fakulty.
V roce 1960 bylo Romů, kteří nikdy nenavštěvovali školu, přibližně 30 procent, v roce 1970 již nebyl počet Romů bez zkušenosti se školou vyšší než 10 procent a v současné době stát zajišťuje téměř stoprocentní školní docházku, byť záškoláctví romských žáků je stěžejním problémem, nikoliv však vinou škol. Přesto některé země kritizují Česko, které se jako jedna z mála evropských zemí snaží řešit vzdělávání romských dětí systémově a je jednou z nejúspěšnějších. Proč se nikde neakcentují závěry sledování Agentury EU pro základní práva ve sdělení komisařky pro lidská práva Viviane Redingové z roku 2012? Že by se to někomu nehodilo do podnikatelského záměru?
Ve zkratce: vzorek 22 tisíc osob z 11 členských zemí EU – Česka, Francie, Itálie, Španělska, Polska, Maďarska, Slovenska, Řecka, Portugalska, Bulharska a Rumunska – sděluje: „Úroveň vzdělání mají Romové v ČR nejvyšší v rámci jedenácti sledovaných evropských zemí – byť není dobrá... Uplatnění na trhu práce českých Romů ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je nejstabilnějšía mají trvalé placené zaměstnání – zaměstnáno je 40 procent, oproti 10 až 20 procentům v ostatních zemích... Podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30 oproti průměrně 15 procentům v dalších zemích.“
Naší společnou snahou musí být bourání bariér mezi etniky, zdravotně postiženými a všemi ostatními minoritami amajoritní společností. Nekopejme další příkopy tam, kde se nám je ještě nepodařilo zahladit. Vím, že to není cílem této akce, ale o to víc z ní čiší omezenost, až hloupost. Přece nemůže být snahou školních inspektorů dovádět daňové poplatníky k myšlence, že jsou pro nás i zadarmo drazí a pracují pod vedením agresivních příslušníků některých neziskovek.
(Lidové noviny, 25.9.2013)
Kategorie:
Z médiíV pátek 16. listopadu 2012 přijal předsedu Asociace speciálních pedagogů Jiřího Pilaře a autory petice za zachování základních škol praktických ředitelku Základní školy v Pardubicích Janu Smetanovou a ředitele Základní školy praktické v Brně Gordona Breie předseda vlády ČR pan Petr Nečas. Schůzka byla domluvena na základě otevřeného dopisu ředitelů škol premiérovi, žádosti petičního výboru Petice proti rušení základních škol praktických a na základě Společného prohlášení odborných asociací ve školství k současné politice vlády při realizaci „Strategie boje proti sociálnímu vyloučení“, které Asociace speciálních pedagogů zaslala k rukám pana premiéra.
Tématem schůzky s panem premiérem bylo jednak nebezpečí dopadů Strategie boje proti sociálnímu vyloučení schválené vládou a jednak materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jenž ministry Rady Evropy seznamuje s nejbližšími kroky ministerstva při odstraňování nepřímé diskriminace našeho školského systému ve vztahu k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ve věci diskriminace ve vzdělávání D. H. a ostatních proti České republice. Přítomní označili oba materiály za velice problematické a ilustrující absenci odborníků při jejich tvorbě. Zároveň byla akcentována skutečnost, že speciální pedagogové i učitelé v běžných školách chápou důsledky snah vládní zmocněnkyně pro lidská práva, Rady vlády pro lidská práva, Agentury pro sociální začleňování a potažmo i Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako ohrožující úroveň základního vzdělávání. Pan premiér potvrdil zúčastněným, že se mu nelíbí rasově motivovaná kampaň proti základním školám praktickým, a také to, že transformace školství a Draft - Plán opatření nejsou konzultovány s odborníky z praxe. Diskuze s odborníky z praxe, která dosud prakticky neexistovala, by měla být ze strany vládní zmocněnkyně pro lidská práva a Agentury pro sociální začleňování zahájena na základě dopisu, který bude na doporučení pana premiéra odeslán vedoucímu Úřadu vlády ing. Lubomíru Poulovi během příštího týdne autory otevřeného dopisu premiérovi a petice proti rušení praktických škol. Pan premiér přítomné ubezpečil, že s rušením základních škol praktických ani s rušením dětských domovů, jak je uvedeno v dokumentech "Strategie boje proti sociálnímu vyloučení" a "Draft - Plán opatření k naplňování rozsudku, D. H. versus Česká republika", vláda nepočítá. V této oblasti panuje shoda mezi ním i mezi ministrem školství. Panu premiérovi byly osobně a písemně předány připomínky k druhému dokumentu, a byl upozorněn na to, že některé body obsažené v tomto dokumentu mohou být protiprávní.
Fakt, že poněkud jinak hovořili na semináři v Lichtensteinském paláci první náměstek ministra školství a náměstek pro regionální školství, pan premiér sdělil, že jsou úředníci a snaží se ctít vždy aktuálně platné materiály. Nicméně vláda skutečně nepočítá s žádnými nevratnými kroky, které ohrožují systém vzdělávání všech žáků. Je třeba upravit, inovovat, stávající systém základního vzdělávání, aby se do základních škol praktických dostávali pouze ti žáci, kteří do nich vzhledem ke svým intelektovým schopnostem patří, aby i v tomto panoval průhledný systém a měli jsme jasné a správné argumenty vůči Evropě. Zároveň je třeba začít pracovat na zkvalitňování přípravy absolventů Pedagogických fakult, aby dokázali kvalitně vzdělávat co nejširší spektrum dětí.
Metodu sledování a vizualizaci Romů v základních školách praktických označil za lehce zpochybnitelnou a pro svoji naivní metodiku zcela zbytečnou.
O „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení“ sdělil, že je idealistickým až neadekvátně ideologicky a politicky zabarveným materiálem, který je v našich ekonomických podmínkách nerealizovatelný a rád se seznámí s alternativními koncepčními záměry, které vypracují odborníci na danou problematiku.
V závěru jednání na dotaz panu premiérovi zda mohou přítomní jeho názory na danou problematiku sdělit pedagogické veřejnosti, vyslovil souhlas.
PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR
Mgr. Bc. Smetanová, ředitelka Základní školy Pardubice - Polabiny, Prodloužená 283
Mgr. Gordon Brei, ředitel Mateřské školy a Základní školy, Brno, Lidická 6a
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
v pátek 2. 11. zaslal ředitel odboru vzdělávací soustavy Mgr. Jakub Stárek k oficiálním připomínkám dokument "Plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v případu D. H. a ostatní proti České republice - rovné šance". Na první pohled vstřícné gesto ministerstva. Tento dojem ale přejde hned v následující větě, kdy píše, že „MŠMT nebude pořádat poradu k vypořádání ani vyhotovovat samostatný dokument k vyhodnocení zaslaných připomínek“. Jinými slovy, pište, co chcete, ale my si vybereme jen to, co nám vyhovuje a co potřebujeme slyšet.
Tento přístup ministerstva je v příkrém rozporu se závěry schůzky mezi prvním náměstkem ministra Mgr. Jiřím Nantlem a náměstkem ministra pro všeobecné, odborné a další vzdělávání PhDr. Jindřichem Fryčem se zástupci Asociace speciálních pedagogů, PaedDr. Stanislavem Drboutem, PhDr. Marcelou Bernardovou a mojí osobou. Během jednání jsme jim představili koncepční návrh naší asociace, který navrhuje smysluplné řešení stávající situace, tedy úprav v systému základního a středního vzdělávání za zachování širokého spektra možností prostupnosti pro jednotlivé žáky od škol běžného vzdělávacího proudu až po školy speciální a to vše za podpory školských poradenských zařízení. Oba vrcholní resortní úředníci byli překvapeni (jak říkali) uceleností materiálu a s naprostou většinou myšlenek vyslovili souhlas. Zároveň přislíbili úzkou spolupráci ministerstva s odbornými asociacemi při tvorbě koncepcí a následných zákonných norem, včetně vytvoření široké diskusní platformy, která by inovace v systému pomohla dotvářet. Proto je tak překvapivé, že z téhož ministerstva přišla nyní žádost o připomínky asociací a vybraných jednotlivců s dovětkem znamenajícím, že když napíšeme cokoliv, co nebude dle jejich představ, prostě to hodí do koše.
Druhou zarážející skutečností je, že nás žádají o připomínky k materiálu, který již představitelům Rady ministrů Evropské unie 5. října t. r. předali. Nejedná se tedy o nic jiného, než o vytváření vnější představy uskutečněné diskuse s odborníky, kteří s jejich návrhy vyslovili souhlas (k nesouhlasným stanoviskům se dle vlastního avíza nebudou ani vyjadřovat). Zkrátka si chtějí z odborníků vytvořit razící štít a z diskuse s nimi ochrannou mantru.
Po seznámení se s textem materiálu jednoznačně vyplývá, že se jedná o snahu legalizace rušení základních škol praktických, vehnání všech dětí bez jakéhokoliv respektování jejich individuálních potřeb do běžných základních škol, posouvání významu a zpochybňování stávající odborné úrovně činnosti školských poradenských zařízení se snahou zvýhodňovat jednu skupinu žáků vůči druhé. Nevadí jim, že se jedná o kroky vedoucí k nemožnosti dodržovat články 18, 23 a 28 Úmluvy o právech dítěte a body vládního usnesení – „Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010-2014“ týkající se rovného přístupu ke vzdělávání ve smyslu jeho přiměřenosti jednotlivcům. Je smutné, že tak činí vysocí vládní úředníci a Úřad ombudsmana, který by nad dodržováním zákonnosti měl bdít.
S tímto materiálem a navrhovaným postupem MŠMT a Úřadu ombudsmana nesouhlasí ani poslanci Výboru pro vzdělávání Parlamentu ČR. Při jednání jsme domluvili společné uspořádání odborného semináře na předběžné téma speciálního vzdělávání a jeho prostupnosti se školstvím běžného vzdělávacího proudu.
O současné situaci a našich představách jakým směrem by se organizace českého školství měla ubírat jsme diskutovali vedle uvedených náměstků ministra školství také s členy poradního vládního
uskupení NERV, Doc. Danielem Münichem a Ing. Miroslavem Zámečníkem, kteří mají téma vzdělávání v tomto týmu v kompetenci. I jim byly pohledy naší asociace na danou problematiku velmi blízké.
V těchto dnech byla dána do tisku odborná publikace, na níž pracovali členové Rady asociace, obsahující východiska pro naše návrhy, trendy v evropských zemích včetně profesní přípravy učitele, návrhy změn koncepce základního vzdělávání včetně potřebných legislativních úprav a další návrhy potřebných zásahů do současného systému. Tento komplexní koncepční záměr, jenž byl několikrát představen během krajských společných setkání, a předsedové krajských sekcí asociace jistě s vámi o něm také podrobně hovořili, bude v tištěné podobě k dispozici na výše avizovaném semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu připravovaném Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a naší Asociací speciálních pedagogů ČR. Termín semináře předpokládáme na první polovinu prosince, bude včas zveřejněn.
Dne 5. října naše asociace iniciovala setkání profesních asociací ve školství, jichž se daná problematika dotýká. S výsledkem tohoto, v pravdě historického setkání bylo prohlášení odborných asociací ve školství odmítající vládní Strategii boje proti segregaci s poukazem na její neodbornost až hloupost v bodech týkajících se školské, sociální a zdravotnické problematiky. S podpisy představitelů asociací byla doručena předsedovi vlády Petru Nečasovi a ministru školství Petru Fialovi. Zároveň ji obdržely všechny deníky a byla zahrnuta do zpravodajských relací.
Vážení členové, stručný výpis toho, co se v nedávných týdnech a měsících přihodilo, předkládám z důvodů potřeby vaší informovanosti. Doslechl jsem se totiž, že někteří členové z asociace vystupují, protože jsou zklamáni malou aktivitou jejích představitelů. Tady mohu doporučit aktivně pomáhat Radě, využívat možností na jejich jednání jezdit, veřejně se vyjadřovat k naší problematice a rychle připomínkovat materiály.
Zároveň jsem zaznamenal zvěsti, že se postupně naše organizace tenčí. Tedy v závěru pár čísel: V současné době je registrováno včetně stávajících členů 1333 přihlášek. Z toho jen 83 nových členů bylo přijato letos. Stále platí, že jsme nejčetnější asociace ve školství, za což vám všem moc děkuji. Kolegyně, kolegové, asociace je naším společným dílem a jak se budeme my snažit, tak bude ona pracovat a takový přínos pro nás bude mít. Obracím se na vás, buďte přes své pracovní vytížení aktivními členy a nespoléhejte pouze na to, že „Rada něco vymyslí“.
Asociace již v příštím roce začne pro vás, členy, vytvářet i možnosti vzdělávací, aby se naplňovaly také jiné úkoly asociace, než pouze úkoly obranné. Ale víme všichni, že momentálním úkolem číslo jedna je skutečně obrana systému vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními potřebami.
Mějte krásné dny.
Jiří Pilař, předseda
Viz přílohy:
ASOCIACE SPECIÁLNÍCH PEDAGOGŮ ČR K ZÁVĚRŮM VÝZKUMU ÚŘADU VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV
V uplynulém týdnu zveřejnil Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský závěry výzkumu etnického složení žáků bývalých zvláštních škol, který prováděli jeho podřízení ve vybraných základních školách praktických. Tématem byla, jak jinak, míra diskriminace romských žáků ve vzdělávacím systému naší republiky.
Výsledky tohoto „výzkumu“, které lze díky metodice celé akce, brát více než s rezervou, dle pana JUDr. Varvařovského potvrdily, že ačkoli podíl romské populace v ČR se pohybuje pod úrovní tří procent, romské děti prý tvoří až třetinu žáků základních škol praktických. Tím se prý potvrzuje přítomnost nepřímé diskriminace v přístupu ke vzdělání této minority z důvodu etnické příslušnosti v našem vzdělávacím systému.
Výsledky výzkumu hovoří rovněž o tom, že ani pět let po Rozsudku Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku D. H. proti České republice z listopadu 2007 se nic nezměnilo a romské děti jsou v nezanedbatelné míře umísťovány mimo hlavní vzdělávací proud. K integraci prý stále nedochází, omezuje se tak přístup Romů na trh práce a jsou tak státem vytvářeny podmínky pro jejich ještě hlubší sociální a ekonomickou chudobu v dalších generacích. Za toto vše je Česká republika opakovaně kritizována.
V článku v Lidových novinách ze 17. 2. t. r. pan JUDr. Varvařovský píše, že mu jde o vizuální determinaci, tedy kdo by na základě jakýchsi vnějších atributů mohl být za Roma považován. Kritéria, podle nichž ombudsmanovi „vizualisté“ postupovali, jsou jednoznačně orientační: Žák se za Roma považuje, aniž se k této minoritě nutně hlásí, je za takového považován alespoň částí svého okolí na základě skutečných nebo domnělých antropologických, kulturních nebo sociálních indikátorů či podle příjmení, rodového původu a příbuzenství, pokud žák nebo jeho rodiče ovládají romský jazyk, případně žijí v sociálně vyloučené lokalitě (z dopisu veřejného ochránce práv ředitelům základních škol praktických).
V průběhu šetření zazněly ze stran ředitelů dotazy, jak jsou posuzovány děti ze smíšených manželství, kdy je jedno dítě tmavovlasé a druhé světlovlasé a žijí v lokalitách tzv. vyloučených a mají bídu. „Výzkumníci“ z úřadu veřejného ochránce práv tvrdili, že za Roma považují pouze dítě tmavovlasé a jeho světlovlasého sourozence nikoliv. Při námitkách ředitelů, že to je nesmysl, byli tito odkazováni na pana JUDr. Varvařovského. Těžko si ale lze představit, jak pan ochránce z křesla své kanceláře determinuje míru romství u sporných jedinců. Navíc byla ředitelům odmítána odpověď na dotaz, kolika romských žáků se výzkumníci, výstižněji vizualisté, dopočítali. Prý si mají počkat na konečné oficiální výsledky.
V souvislosti s touto metodikou je nutno citovat z tiskové zprávy Vládní zmocněnkyně pro lidská práva: „Je velmi důležité, že se k nám díky tomuto výzkumu dostávají aktuální data o etnickém složení tříd na bývalých zvláštních (dnes praktických) školách.“ To, že se vládní zmocněnkyně ve svých oficiálních tvrzeních opírá o zjištění šetření bez validního základu, prováděného pracovníky, kteří jsou bez potřebných teoretických znalostí a praktických zkušeností v oborech s problematikou souvisejících, je vskutku alarmující.
Odvážné závěry „výzkumu“ Úřadu veřejného ochránce práv, který náš stát kritizuje za péči o romskou minoritu, jsou v příkrém rozporu se závěry výzkumu Agentury pro základní práva ve spolupráci s Rozvojovým programem OSN, které před několika dny prezentovala eurokomisařka pro lidská práva paní Redingová. Ten konstatuje, že se Českým Romům na trhu práce relativně daří a jsou na tom nejlépe z jedenácti zkoumaných evropských zemí (vzorek 22 000 Romů z Česka, Francie, Itálie, Bulharska, Maďarska, Polska, Slovenska, Španělska, Portugalska, Rumunska a Řecka), když jich je zaměstnáno 40%, oproti 10 až 20% v ostatních srovnávaných zemích. Nejlépe je na tom ČR i s úrovní dosaženého vzdělání, kdy podíl středoškolsky vzdělaných Romů dosahuje téměř 30% oproti průměrně 15% v dalších zemích. Podle této zprávy 40 – 60% Romů v Evropě má nedostatek jídla, zatímco v ČR zhruba 30%.
Pokud chce pan JUDr. Varvařovský se svým úřadem, který je stále více propojen s nestátními neziskovými organizacemi a Agenturou pro sociální začleňování v romských lokalitách dosáhnout standardní evropské úrovně v uplatňování Romů ve vzdělávání a na trhu práce, prokazuje Romům vpravdě medvědí službu.
Z výše uvedených důvodů Asociace speciálních pedagogů odmítá tyto kroky veřejného ochránce práv a jeho týmu. Jsou doprovázeny neznalostí, neodborností a ve svých vyjádřeních ještě více polarizují naší společnost.
PaedDr. Jiří Pilař, předseda Asociace speciálních pedagogů ČR
Předseda vlády ČR Petr Nečas odpověděl předsedovi J. Pilařovi na dopis, týkající se Strategie proti sociálnímu vyloučení.
Dopis v příloze.
Předseda ASP ČR kritizuje probíhající návštěvy ZŠ praktických pracovníky kanceláře veřejného ochránce práv za účelem vizuálního sčítání romských žáků.
Níže přiložený článek vyšel tento týden v Lidových novinách a Učitelských novinách. Přiložena je i odpověď ombudsmana z Lidových novin.
Kategorie:
Z médiíDne 24. ledna 2012 odeslal předseda ASP předsedovi vlády dopis, v kterém rada ASP požaduje vysvětlení některých nedemokratických pasáží Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015.
Dopis přiložen.
V přílohách naleznete dopisy členů ASP ČR premiérovi RNDr. P. Nečasovi a ministru školství Mgr. J. Dobešovi. Zajímavé jsou ovšem odpovědi, které obsahují totožné věty - kdo je vlastně autor?